| |||
Promluví k nám studentka s žádostí o pomoc. Nechám to na Kelly, protože mi dojde, že se na to už někdo ptal. Ohlídnu se na skupinku vzadu v učebně. "Eee, asi už ne. Myslím, že se můžete pomalu scházet na hodinu, Jen se musíme ještě postarat o tu agresivní věc s kosou." Ohlídnu se zrovna v momentě, kdy s ní Sassy hodí do lavice. Připravuju se ke skoku, když kolem začnou lítat pavučiny. Pokud jí nechytí ani jedna, skočím k ní, abych jí přišpendlil k lavici nebo kde zrovna je (76%). |
| |||
Učebna 2 Lilith Jak se rozhlížím po třídě, tak zahlédnu souboj mezi veverkou a démonkou, která se snaží útočit. V mžiku mi tělem projede adrenalin a okamžitě po ní vystřelím pavučinu (13%). Rozejdu se rychlým krokem směrem k démonce a vystřelím druhou pavučinu (58%). Jdu stále blíž, téměř až k ní a vystřelím po ní třetí pavučinu (92%). Celé to vypadá tak, že zadníma pavoučíma nohama těsně nad zadečkem pletu pavučinu a když je dost velká, zbylýma pavoučíma nohama ji vezmu nad hlavu a hodím ji. Do všech mých pavučin vložím svojí energii. |
| |||
I přes úspěšnou první pomoc ve třídě, se situace stále neuklidňuje. Vzhledem k tomu, že již dávám pozor na dění, všimnu si démonky vystartování. Její rychlost se stále nemůže měřit s tou mou, takže naměřím svůj skok. Odrazím se do vzduchu a místností proletí jiskra. Opět naberu plnou hmotnou formu rovnou démonce v cestě. Nechám se její silou a kousek poposunout, než využiji její vlastní síly, kterou do útoku vložila a mrsknu s ní do lavice po její pravici. (78%) Doskočím na zem, připravená zastavit její další útok. |
| |||
Učebna 2 Yqi, Hillaris, Alyssa, Dolly Kosa v mých rukách ani na vteřinku nezaváhá a jak se napřáhnu hned jí vrazím do Alyssy. Proletěla skrz na skrz a rozsekla všechno co jí stálo v cestě. Plameny jí zahalily okamžitě. Ona se i tak snaží tvářit jako drsňačka ale vypadá spíš jako by měla zrovna sračku. Já jen s úsměvem čekám jak dlouho tohle vydrží než tahle její fasáda povolí. Další psí holka je ale zase aktivní a hned volá ať jí někdo uhasí. S tím di do hajzlu. Má co chtěla. Na pomoc jí přispěchá…už vážně celkem ‘nečekaně’ další pes. Hej tak co je tohle za zoo? Novej pes sice uhasí ty plameny, ale krev se jí dál rychle vpaluje do kůže. A jestli se jí dostala i do rány tak jí pěkně spálí vnitřnosti. Jen ať se usmaží zevnitř! Utopí ve vlastní krvi nebo co já vím. Nesnažila jsem se trefit nic důležitého, prostě se jen trefit a to se povedlo tak jsem spokojená…ale ne dost spokojená. Dál to ve mě vře a spalující žár ohně neutichá. “Zdechni!” zařvu za ní nenávistně když jí ta zrzavá rychle odnáší pryč. Odkud se tady vůbec všichni vzaly? Otrapa, pes a rohatka se pouští do vzkříšení Yqi. O to se moc nestarám dokud se jim to nepodaří a ona sebou nezačne házet jako jí zrovna porodily. “Slez ze mě debile!” zaječím na něj když se na mě skoro svalí. Zaúpím bolestí když při tom sebou škubnu. Ale jako kdyby jemu to nestačilo ještě mě táhne pryč. To už pevně zatnu zuby a tak nějak přidušeným hlasem mu nesrozumitelně nedávám. Teda je tam trochu rozumět nějakej ten retard, nedomrdlík a další co se už ztrácí. Po tom co to schytá kopytama od splašený kobyly mu ještě přidám a praštím ho po hlavě (46%). Vůbec mě teď nezajímá jak k tomu došlo, nemá se po mě co válet. Kdybych měla volný obě ruce praštím ho pořádně, ale v jedné pevně držím rukojeť a tou druhou se zrovna opírám v takovým polosedě-pololeže. Takže to moc nedopadne. A přede mnou zatím změní Yqi ve vatovou kouli. Pak se u mě objeví Dolly, na kterého ale ze začátku jen nechápavě civím. Co je tohle za mentalitu? Prostě si přijde jako kdybych se doteď neohánéla kosou nebo kolem nehořely plameny. "Hej co dě…" zavrčím na něj ale ani nedokončím. Moje zranění začnou jako zázrakem mizet a objeví se na něm. Bylo by fakt pěkný kdyby jen ti ale on si začne kopírovat i moje rohy, zářivou krev i další démoní rysy. Je ale zoufalá napodobenina protože jen chvilku na to jde k zemi. Natáhnu se po něm že si ho chytnu. Ale jen promáchnu (31%). No asi jsem vážně vykolejená z takovýho zachraňování. Nečekala bych že se tu bude někdo kdo se bude starat víc než ze mě zvednout kentaurku. To léčení je sice moc pěkný, ale to napodobování mu teda neprojde. Než mu to ale stačím vysvětli odpadl sám a rychle ho to po tom přešlo. Pohrdavě si nad ním odfrknu. Ubožák jeden. Měl se na to vysrat když nic nevydrží. Pružně se vyšvihnu zpátky na nohy. Po zranění vážně nezbyla ani památka. A po spodní část mojí uniformy vlastně taky ne. Ta je celá pryč. Tu si vzal oheň. Lehce se zhoupnu na špičkách a obrátím s k šupináčovi. Ten se domluvil s vlčicí že na mě budou zkoušet nějaký telepatický kraviny. Ty ale nezafungují jak asi myslí (75%). Jenom mě tím ještě přidal mojí zuřivosti. Ohníčky v očích přitom zaplanou ještě intenzivněji. Trochu se přikrčím jak se moje svaly napnou, než k vystřelím přímo k němu. Kosu v pravačce mám při tom schovanou napůl za zády takže nejde pořádně poznat odkud útok přijde, jestli z boku, shora nebo ze strany. Špičku kterou mám cestou směrem od sebe na poslední chvíli otočím a zabodnu jí do něj obloukem od země (63%). Posilněná ohněm se dokážu hýbat rychleji než by se dalo čekat, takže od začátku jeho útoku k mému je to jen chvilička. Sotva by stačil mrknout. |
doba vygenerování stránky: 1.3965029716492 sekund