| |||
Učebna 2, ošetřovna Lilith, Sassy Vidím přibližovat se hořící kosu a nevím jestli to vůbec stihnu, hořící čepel nakonec vyplní celý můj pohled, ale bolest kterou očekávám nepřichází. A pak se barvy rozpojí a prostor okolo mně se začne měnit i když jsem pořád při vědomí přestávám vnímat okolí a stahuji se do své mysli. Tvořím místo kde můžu přečkat současný stav, přístav v bouři nebo místo kam by mohla moje mysl utéct protože současná situace je mírně řečeno ... trystní. Pro ostatní to nejspíš vypadá jako kdybych neustále strnule hleděla před sebe a přitom ze sebe nevydám ani hlásku a to i když se Lilith podaří mně zapálit. Může to vypadat jako vztyčený prst nebo gesto posledního vzdoru i když ti co si mně prohlédnou blíž by mohli poznat že tomu tak není případně že moje mysl je v současné době jinde. Ale i když jsem to vytvořila nemám nad tím plnou kontrolu a moje mysl mi opět připomene současnou situaci. Jsem nezraněná a kráčím po zvláštním místě, nemůžu dohlédnout zdí ani stropu a potom si všimnu bílé postavy která se se mně blíží a křičí. Ta postava vypadá jako přízrak pak se zastaví a znovu vykřikne až si zakryji uši. „V Nebytí není život tam je jen smrt.“pronese a pak se rozletí směrem ke mně. Dojde na souboje jeho protáhlých rukou a já se zatím držím, ale on zrychluje a brzy je příliš rychlý a jeho ruka s dlouhými nehty podobnými pařátům se mi zaboří hluboko do hrudi. Vykřiknu a můj křik se odráží tímto místem společně s jeho chechtáním. Cítím ohromný chlad a padám na zem zatím co okolí zaplňuje bílé světlo ... Probouzím se a zjistím že jsem před nějakými dveřmi a jistá veverka mně podpírá. proč ne. A i když mně drží veverka tohle bude asi skutečnost, rozhodnu se neprohlížet protože to není třeba a já jsem si toho plně vědomá. Nepotřebuji to vidět cítím hlavně to zranění hrudníku (dostalo se mi té skvělé možnosti poznat účinky hořící krve) a zranění lýtek, jen moje odhodlání mně udrželo při vědomí a umožnilo mi dělat i něco jiného než vykřičet svou bolest do celého světa jako v té představě. A i když se snažím neprohlížet všimnu si a také cítím to popálení které tentokrát nezpůsobila horká voda, ale pekelný oheň. Mezitím se dveře otevírají, ale já to už opět nevnímám a zírám před sebe jak se znovu stahuji do své mysli. Snad to tentokrát půjde lépe. |
doba vygenerování stránky: 1.4250330924988 sekund