| |||
Ošetřovna - Učebna 2 Sharika, Morniel, Ulgge Když jsme domluveni čekám, až se rozejdou, abych se připojila, ale v ten moment se za dveřma ozve hlas. Je tam veverka, která nese další studentku na ošetřovnu. Tuhle tu vidím poprvé. Hmm, a je pěkná. Ulgge si od ní vezme studentku a položí ji na lůžko, já si mezi tím prohlížím veverku než odejde. Pak se k nám Ulgge a Sharika vrátí a společně vyrazíme do učebny. Vejdeme dovnitř a koukáme, jak to tady vypadá. Rozhlížím se po třídě, kdo nejvíc potřebuje pomoci, když slyším Ulgge, jak se ptá profesora. Tak počkám na odpověď a uvidíme. |
| |||
Yqi, Butler, Maid Když kentaurka přijde k sobě, začne se pohybovat a netrvá dlouho a začne vyvádět. I když trefila jak Butlera (95%) tak Maidku (90%) není to nijak závažné nakopnutí, a budou mít maximálně modřiny, a tak se oba snaží splašené pohyby zastavit jak nejlépe umí. Maidce se úspěšně daří vyhýbat se i rohům Yqi (42%). Když však jejich snahy nikam příliš nevedou a pořád se jim zmítá a dokonce se snaží vstát, Maidka vypískne, když se jí vytrhne ze sevření a natáhne ruku před sebe. Vzápětí je celá kentaurka zabalená v měkké vlně a může se maximálně pohupovat v pružnosti vlny. (99%) |
| |||
Učebna 2 všichni kolem mne Jakmile přicházím k sobě, cítím, že k sobě nepřicházím zcela. Nic nevidím... Okolní zvuky téměř neexistují, dýchat mohu jen pusou. I přes ukrutnou bolest hlavy, jak kdybych přišla o rohy, začnu panikařit. Zahrabu kopyty a zjistím, že ležím na boku. Odrazím se kopyty od stěny, abych získala trochu prostoru a ve strachu toho, že jsem pod zákeřným útokem, kolem sebe začnu prudce kopat. Převaluji se u toho ze strany na stranu a snažím se obsáhnout celý prostor kolem sebe. (97%) Rukama se snažím zoufale si protřít oči, nebo uvolnit nos. Kolem hlavy navíc švihají i rohy, které ovšem spíše křísají o zem, než že by byly nebezpečné. (16%) Jestli mne nikdo nezastaví, nakonec se vyhrabu na kopyta a začnu vyhazovat, stále ve stejném obranném postupu. |
| |||
Ošetřovna - Učebna 2 Shar, Morniel, Kristy Když dívku položím na lůžko, vracím se zpět ke skupince a pokývnu hlavou ve znamení, že můžeme jít. Opět složím ruce za hlavou a dojdeme tak do učebny. Když se na mne Shar tak bezradně podívám, najdu pohledem profesora. "Máme nějak pomoct? Poslal nás léčitel," zeptám se ho a čekám, až nám řekne, co máme dělat. |
| |||
Učebňa 2 Wendy a všetci okolo mňa Ako ma Wendy posadí na stoličku tak tie vízie pomaly prestanú a ja sa viac menej dostanem do normálneho stavu. Keď začnem reagovať na podnety z okolia viac a vidím ako sa mi Wendy pozerá do očí a pýta sa, či som v poriadku. Pomaly sa pozriem na seba ako sedím na stoličke a odpoviem: „Fyzicky som iba trochu vyčerpaný, takže som viac menej v poriadku.“ Trochu sa zamyslím a dopovie: „A psychicky ani neviem, pretože nie som si istý, či som bol niekedy vôbec v poriadku po tej stránke...“ skonštatujem keď vydychujem a snažím sa nabrať trochu síl. „Som rád, že sa nič nestalo a že som nestratil kontrolu, lebo by som si nikdy neodpustil, keby som ti ublížil.“ Trochu si povzdychnem. |
| |||
Učebna 2 Potápím se v nekonečné temnotě, když v tom najednou cítím teple, které mě za chvíli opět opustí. Chvíli na to mě tlačí hruď a poryvy větru mi vlanou do plic. A najednou se probudím, s vlčicí vedle mě. Jenže ta odejde dřív než stihnu cokoliv říct. Ne že bych toho teď byl schopen, jelikož právě teď hlasitě lapám po dechu a strašně mě bolí hlava. Mé náhlé vytáhnutí z nicoty je pro mně velký šok, takže nemám přehled o tom co se kolem mě děje. Podaří se mi posadit se a opřít o stůl. Dívám se nahoru na strop, zatímco se snažím uklidnit své dýchání a tlukot srdce. Když už je mi konečně líp, podepřu se stolem a vytáhnu na nohy, abych viděl jaká je situace. Sice se mi stále dýchá hůř a bolest hlavy taky nezmizela, ale můžu aspoň trochu fungovat. |
| |||
Ošetřovna - učebna 2 Morniel, Ulgge, Kristy Zčervenám, když mne léčitel pochválí. Zvedám se zrovna v okamžiku, kdy se Ulgge ujímá další zraněné. Čekám až se k nám vrátí a uhýbám pohledem od těch dvou. Více si k tělu přitáhnu kápi a zachumlám se do ni, aby ze mne bylo vidět co nejméně. "Až nechtěně často," špitnu v odpovědi chlapci. Když se k nám Ulgge opět připojí, vykročím podle pokynů do učebny. Usměji se na lišku postávající za dveřmi. Když však dorazíme do učebny, vůbec netuším, kde a jestli vůbec ještě máme pomáhat, takže se trochu bezradně podívám na Ulgge. |
| |||
Když si ode mne mladík dívku přebere, obrátím se na patě a jdu zpět do učebny. Věřím tomu, že je ošetřovatel dost schopný na to, aby poznal co jí je. A v tom chaosu tam jistě ještě bude má pomoc. Když se vrátím, studenti zrovna končí se zachraňováním. Přejdu zpět ke Kimerovi, s kterým ten klučík alespoň již nezápasí. Rozhlížím se po třídě, kde bude potřeba má pomoc, nikoho ale už nikam nenesu, málem jsem si strhla záda. |
doba vygenerování stránky: 1.5599870681763 sekund