| |||
Učebna 2 Potápím se v nekonečné temnotě, když v tom najednou cítím teple, které mě za chvíli opět opustí. Chvíli na to mě tlačí hruď a poryvy větru mi vlanou do plic. A najednou se probudím, s vlčicí vedle mě. Jenže ta odejde dřív než stihnu cokoliv říct. Ne že bych toho teď byl schopen, jelikož právě teď hlasitě lapám po dechu a strašně mě bolí hlava. Mé náhlé vytáhnutí z nicoty je pro mně velký šok, takže nemám přehled o tom co se kolem mě děje. Podaří se mi posadit se a opřít o stůl. Dívám se nahoru na strop, zatímco se snažím uklidnit své dýchání a tlukot srdce. Když už je mi konečně líp, podepřu se stolem a vytáhnu na nohy, abych viděl jaká je situace. Sice se mi stále dýchá hůř a bolest hlavy taky nezmizela, ale můžu aspoň trochu fungovat. |
| |||
Ošetřovna - učebna 2 Morniel, Ulgge, Kristy Zčervenám, když mne léčitel pochválí. Zvedám se zrovna v okamžiku, kdy se Ulgge ujímá další zraněné. Čekám až se k nám vrátí a uhýbám pohledem od těch dvou. Více si k tělu přitáhnu kápi a zachumlám se do ni, aby ze mne bylo vidět co nejméně. "Až nechtěně často," špitnu v odpovědi chlapci. Když se k nám Ulgge opět připojí, vykročím podle pokynů do učebny. Usměji se na lišku postávající za dveřmi. Když však dorazíme do učebny, vůbec netuším, kde a jestli vůbec ještě máme pomáhat, takže se trochu bezradně podívám na Ulgge. |
| |||
Když si ode mne mladík dívku přebere, obrátím se na patě a jdu zpět do učebny. Věřím tomu, že je ošetřovatel dost schopný na to, aby poznal co jí je. A v tom chaosu tam jistě ještě bude má pomoc. Když se vrátím, studenti zrovna končí se zachraňováním. Přejdu zpět ke Kimerovi, s kterým ten klučík alespoň již nezápasí. Rozhlížím se po třídě, kde bude potřeba má pomoc, nikoho ale už nikam nenesu, málem jsem si strhla záda. |
| |||
Učebna 2 - Ošetřovna Pokouším se řádně nadechnout, ale přes rozbitou tvář zvládnu jen mělké nádechy, vzhledem k tomu, že mne každý příšerně bolí. Rozevřu oči a ostré světlo třídy ještě zhorší tepající bolest hlavy. Trochu se přizvednu, abych se rozhlédl. Sukui ale nikde nevidím. Sesbírám dost sil na to, abych zmizel z materiální sféry. Jak svět zbělá, namáhavě se zvednu a při pokusu složit křídla zjišťuji, že s jedním vůbec nemohu hýbat. Přizvednu ho rukou a zaměřím se na Sukui energii. Překvapené zalapání po dechu skončí krvavým kašlem a další bolestí. Vydám se za její energií těla, vzhledem k tomu, že nejsem nikde blízko stavu, abych pro ni mohl tam... Projdu stěnou na ošetřovnu a přejdu k velkému lůžku vedle místa, kde Ysea položila Sukui. Když cítím, že to je tak vše, co zvládnu udělat, použiji zbytek sil na to, abych přešel do materiální sféry, než zkolabuji s jednou rukou klouzající z lůžka, na které jsem se chtěl posadit. |
| |||
Učebna 2 Jack Sotva ho obejmu, když mě bodne v hrudi zvláštním způsobem. Do očí se mi nahrnou slzy bolesti, které Jack naštěstí nevidí. Bolest rychle přejde a já pro změnu cítím, jak Jackovo tělo těžkne. Musím se tak soustředit, aby mě nepovalil na zem. Celkem úspěšně díky tomu ignoruju tu hrůzu, co se děje kolem. I když se snažím sebevíc, tak je na mě prostě moc těžký (86%). Jakmile mě začne převažovat, využiju jeho momenta pohybu, obratně se s ním přetočím a snažím se ho co nejvíce podepřít, takže se vlastně posadí na židli. Nepouštím ho, jen si přehmátnu na jeho ramena, protože jak je jeho tělo vláčné, mám trochu strach, že by se mu ještě něco stalo. "Hlavně jestli jsi v pořádku," poznamenám s otázkou v očích. |
| |||
U východní zdi - Učebna 2 především Kelly a příchozí Stojím jen krok od Kelly, když se vyřítí proti dvojici. Přidám do kroku, abych si udržoval blízkost. Když vystartuje k jeho tělu a on natáhne ruku, aby se jí dotkl, chytím Kelly za ruku a strčím ji za sebe. (72%) Výhružně zavrčím. Naštěstí se nic dalšího neděje a vypadají docela přátelsky a především, že se znají, takže se opět uklidním. Poté se již rozejdeme k učebně, takže na své představení jen pokývnu hlavou. Kelly se vrhne do zachraňování a opět nechce mou pomoc, takže stojím nad ní a podezřívavě pozoruji její okolí, kdyby jí hrozilo jakékoliv nebezpečí. |
| |||
Alyssa, Rekki Hned jak dívka zhasne, neriskuji ani děkovné pokývnutí a rovnou se změním na jiskřičky, které podeberou Alyssu a letí s ní ven. Již během svého přesunu jsem prošla nejbližší okolní přístroje a netrvalo mi dlouho odhalit polohu léčitele, takže vím kam směřuji. Když se musím opět zcelit, držím tak Alyssy vrchní půlku, zbytek se opatrně položil na zem. Zaťukám na dveře. "Pomůže mi tady někdo?" zavolám do ošetřovny přes dveře, vzhledem k tomu, že nemám zrovna možnost natahovat se ke klice. |
doba vygenerování stránky: 1.4889121055603 sekund