| |||
Učebna 2 Společnými silami Lilith, mne a profesora, se nám nakonec podaří kentaurku z démonky sundat. Lilith spodní část nevypadá vůbec dobře, navíc by se sem asi neměl nikdo moc přibližovat, vzhledem k popelu, který na ní leží, místo zlomené desky stolu a židle. Opatrně ležící dívku překročím a zkoumám tělo kentuarky. Pokud si správně vzpomínám z jejich biologie, měla by mít dvě srdce. To bude docela oříšek. Na váhání ale není příliš času. "Budu potřebovat pomoc! Tady bychom měli být aspoň tři!" zvolám do místnosti. Měli bychom vyvinout osmdesát až stodvacet stlačeních za minutu, jestli mohu použít koňskou variantu... Minimálně na její spodní srdce. A taky většinou koně zachraňují minimálně ve třech a tady je ještě druhé srdce... Na to tu prostě nemáme dost lidí. Odmítám se ponořit do beznaděje, takže se pokusím začít stlačovat na její srdce... Nicméně to její brnění ani svou silou nestlačím ani o chlup. Trochu mi zatrne. Jestli jí nebudeme moci stlačit ani jeden hrudník... Ta dívka zemře! Vzhledem k povaze kovu, který má na sobě a tomu, co o sobě už vím... Risknu opření se o své znalosti a doufám, že se tentokrát nemýlím. Bylo by dost hloupé, kdybych se zrovna teď mýlil. To by se Remmi nasmál. Než bych hopnul do jezera vinnou. Stáhnu si zuby rukavici a jen letmo přejedu po jejím boku holými prsty. Místo, kde jsem se jí dotkl se zachvěje a chvíli to vypadá, jako kdyby se vlnilo. Už si myslím, že ani má schopnost s ní nic neudělá, když se místo přestane vlnit a zezlátne. Od zlatého malého flíčku se rychle rozlévá zlatavé odlesky, jak se celé její nepoddajné brnění změní na měkké zlato. (64% vs 62%) Nasadím si zpět rukavici, abych jí neublížit a začnu se stlačováním srdce. (76%) |
| |||
Učebna 2 - Ošetřovna především Sukui, Modrý - Rekki S chlapcovou v tu chvíli nepostradatelnou pomocí se přece podaří navrátit zpátky k životu. Ať už to on sám viděl jak chtěl, můj vděk byl zcela upřímný. Sám pak vyrazil z učebny do patra. Snad by měl to měl větší šance kdyby na to nebyl sám. Protože sám to zvládne jen těžko, ale to už je jeho boj. Už takhle jsem pro něj udělala víc než bych normálně byla ochotná. Dál už je moc nevnímám. Je to jen několik okamžiků než její životní síla najednou zmizí. Dál slabě oddechuje v mém náručí, i její srdce dál bije…ale tělo je bez života. Nechápavě se od dívky odtáhnu, načež se úleva a radost z jejího návratu se rychle rozplyne a změní v slzy. Něco takového jsem ve svém životě ještě nikdy nopocítila a nedokážu si to nijak vysvětlit. Smrtí už jsem zažila spoustu. Tělo odcházelo tak nějak ruku v ruce s energií která ho poháněla. Ta zůstávala ještě okamžik po smrti než zmizela kompletně. Nikdy ale nezmizela a tělo dál fungovalo. "Né! To není možné! Nemůže být!" vykřiknu v panice. Hrudník stažený strachem i úzkostí jako kdybych se topila. Za mnou někdo zmíní ošetřovnu a já se toho hned chytnu. Je to jen chabá naděje. Jak s tímhle vůbec pomůžou? Musí být něco co se dá udělat. Na nic nečekám a se Sukui v náručí se přenesu na ošetřovnu, nevšímajíc si nově příchozí. Ve dveřích ale postává Modrý z louky s krvavým kusem ledu ve kterém je uvězněná další z těch kterou postihlo to kouzlo. "Ne tohle nemám čas. Nestůj ve dveřích!" zavrčím když se objevím za ním. Oba je nenásilně posunu dovnitř do místnosti (71%). Na okamžik tak ucítí jistý stav beztíže jak se jeho tělo nadnese. Případné jeho protesty zatím ignoruji než je postaráno o Sukui. “Profesore! Musíte jí pomoc. Je bez života i když dýchá a srdce její srdce bije!" jestli je rohatý profesor nebo ne si nejsem jistá, ale s tím u kterého jsem si byla jistá jsem se minula. |
| |||
Učebna 2 Hned jak mohu, začnu kuckat. Rychle otevřu oči a těkám mezi tvářemi nad sebou. Otřesná bolest hlavy, hrudníku, nevím co se stalo... Jak je lev poslední kdo se mne dotýká, z bílých vlasů se zvednou veliká černá kočičí ouška. Zastřihám jimi a poté se i přes bolest rozhlédnu kam vidím. "Jsou zranění!" vypadne ze mne přiskříple s naléhavostí. Hned vzápětí se začnu štrachat do sedu. |
| |||
Když se mi konečně podařilo uhnat někoho mimo směnu, dám jim pokyny k tomu, aby vyrazili a sama vyrazím napřed. Pokud jde o rychlost, nemohou se mi měřit ani upíři, takže... Záblesk nad lesem a již se za skupinkou u brány opět otevírá. Otevře se jen na maličkou škvírku, než zaklapne zpět. Jen na zlomek vteřiny se objevím ve vzduchu u skupinky, než na ně mrknu, pokynu jim prsty v pozdravu a opět zmizím v jiskrách. Ta chvilka mi stačila na to, abych postřehla, kde je největší schumel energií a kde budu asi potřeba. Následně se tedy objevím ve své plné výšce šestašedesáti centimetrů ve dveřích učebny. Zacvakám zuby. Ta scéna je jak z levného hororu. Nevidím všude, kvůli své velikosti, ale čerstvou krev cítím i tak. Nehledě na různě čouhající popadaná těla. Zableskne se objevím se mezi chlapcem, kterého zachraňuje Kimero a vílou. K ní se skloním, přetočím jí na záda, nehledě na to, jestli si u toho udělá něco s křídly. Její život je přednější, křídla jí pak jistě spraví. Na nic nečekám a pustím se do jejího rozdýchání. (101%) "Jaká je situace chlupáči?" zeptám se Kimera mezi cykly, když víle masíruji srdce. Když víla naskočí, rozhlédnu se, kde více bych mohla pomoci a vypadá to, že tygřík má trochu problém s tím křehkým človíčkem, takže přiložím ruku k dílu, abych mu pomohla ho rozdýchat. (59% + 58% = 117%) |
| |||
Za bazénem Probírám se zmatenější než obvykle. Kde to jsem? Nový život? Neskončila ta poslední moc mladá? Zamžourám do svého okolí. Jak je možné, že jsem pořád tady? Projde mi hlavou, když poznám své okolí. Pak si uvědomím, že ležím na trávě. Má uniforma! Vystřelím do sedu a ze sedu do stoje a začnu se horečně oprašovat a srovnávat, i když se u toho motám jak s deseti promile. Třeští mne hlava a motá se mi, ale to mne nezastaví od toho, abych se nesnažil zkontrolovat škody, které mé zhroucení udělalo. Poté si však všimnu ještě někoho na zemi a tak se s povzdechem potácivě vzdálím směrem ke zdi, abych někoho nezabil jen svou přítomností. |
| |||
Pozemky za školou - Ošetřovna Sleduji dění kolem brány. Kromě skoro zhrouceného třídního se tam nic moc zajímavého neděje. Ti co ho nesli přiběhnou rozdýchat bílýho, zatímco se brána zcela otevře a dovnitř vejde... Zamrkám. He...? Než nad tím stačím ale nějak více dumat, profesor mne vyzve, ať svůj monstrózní výtvor donesu na ošetřovnu. Jen kývnu na souhlas a vstanu. Jak to ale udělám? Pokud bych jí chtěl nést, mám obavy, že bych cestou kus ztratil. Telekinezi se ten pitomec nikdy nenaučil. Takže mi zbývá moje vodní magie. Zvednu pod rusovláskou malou mořskou vlnu, která ji ponese vedle mne. Bude to s ní sice houpat, ale nic strašného. Přesunu se k ošetřovně, kde zabouchám na dveře. Nečekám na vyzvání a strčím dovnitř hlavu. "Mám tu dodávku jedné skoro mrtvé ledové sochy. Kam s ní?" houknu tak obecně do prostoru ošetřovny. |
| |||
Když se začne Max probouzet, lišky ho zvědavě očuchávají. Když se jich zeptá na Luise, jedna se jen podívá k hlavní budově, zatímco ta druhá štěkne, aby získala jeho pozornost a tím směrem popoběhne, než se k němu zase vrátí. Nakloní hlavu lehce na stranu, jestli pochopil. Sám dostanu dostatek informací k tomu, abych se mohl trochu uklidnit. Zvedám se, že se přesunu k chlapci, když vidím přibíhat dvojici od brány. Místo toho tedy zůstanu stát a rozhlédnu se nad tím, jak to zde vypadá. "Odneste ji na ošetřovnu, tady pro ni nic neuděláme," vyzvu nakonec Modrého u krvavé ledové kostky. Ohnivá dívka vypadá nedotčeně, chlapec ani naga se ještě neprobrali. Přejdu tedy ke kocourkovi. "Jak Vám je?" ponížím se u něj na jedno koleno. |
doba vygenerování stránky: 1.5215780735016 sekund