| |||
Pozemky za školou Shae Hodím po elfce křivý úsměv, když to komentuje tak nahlas. Vzhledem k tomu, že její počínání s počínáním profesora má větší úspěch, zůstanu sedět kde jsem a raději si prohlížím tu novou věc, co s takovým kraválem přibula na pozemcích. Vypadá to, že se brána otevírá, tak aspoň uvidím, co se chystá teď. |
| |||
Jakmile se ke mne studentka připojí, znatelně se mi uleví. Takhle to možná dokonce i stihneme bez pomoci. Možná. Když její přičinění téměř okamžitě naskočí kocourkovi základní životní funkce, usměji se a naposledy je zkontroluji, že jsou stabilní. "Výborná práce slečno," pochválím jí a také se po hluku ohlédnu. Jedno po druhém. Hlavně jedno po druhém. Dokud sem nepřihopsá a nepokusí se zabít mé studenty, přednější je první pomoc. Rychle se také přesunu k naze, abych přiložil ruku k dílu. I přes mé znalosti to však není dost. (39%) "Chmpf." Ulevím si a vyhrnu si jeden rukáv. Doufal jsem, že magie bude až poslední věc, ke které se budu muset obracet, nicméně mé léčitelské schopnosti jsou skutečně mizerné. Odhalená ruka se pokryje šupinami a celkově se změní v plazí pařát. Přiložím drápy naze na tělo a vpustím do ní něco z té málo magie, kterou mám. Mělo by to ovšem ale stačit k nastartování jejího srdce a regenerace. (106%) |
| |||
Modrý, Shizei, Vesa Ze svého místa mám ideální výhled na celou situaci která se zatím jenom zhoršuje. Od hrozícího souboje, přes raněného wyverna až po popadané studenty. Mě to však popravdě vlastně ani nepřijde jako by se dělo něco tak závažného. Přeci jen, když si to porovnám se svým prvním dnem na škole kdy jsem musela utéct sem. Opravdu bych byla ráda kdybych se mohla něčemu skutečně přiučit. Od svého nástupu jsem měla jednu hodinu. To co se tady zatím představuje se jako vyučování rozhodně nazvat nedá. Několik studentů se po pádu svých spolužáků rozuteklo, ať už to bylo zpátky do školy nebo kolem. Nikdo se ku pomoci zatím nějak zvlášť neměl dokud nepřišla ta telepatická zpráva. Zůstala jsem tu také už jen já, Modrý a dívka která by svým ohnivým dotekem u většiny nadělala více škody než užitku. Iniciativa Modrého mě celkem překvapila, i když výsledek jeho pokusu nejspíš nebyl jaký zamýšlel. Já jsem však nadmíru spokojená, po tom co jí rozdrtí hrudník. "Výborně. Jen tak dál" pochválím jeho počin s neskrývaným potěšením. Po tom co sama způsobila během mého snažení udržet pana Draca při životě může být ráda že jí blesk jen dočasně paralyzoval. To byla větší milost než jakou by si zasloužila. “Ale jistě…” odvětím velkoryse profesorovi na jeho volání o pomoc . Skutečně by udělal dobře kdyby svoje žádosti o pomoc formuloval tak aby nezněly jako rozkaz. To totiž značně ubírá jakékoliv mojí ochotě hnout pro někoho prstem. I tak se ale zvednu a připojím se k němu. Bohužel nemám nejmenší představu jak bych tomu kočičímu tvorečkovi mohla pomoci. Jestli bude klasická masáž srdce fungovat jako pro kohokoliv jiného, proto k tomu přidám slabé elektrické impulsy, které pomůžou s obnovením jeho srdce (94%). Překvapeně se ohlédnu když se za námi ozve známí zvuk pekelné brány. Než vykročím k pomoci (50%) napůl hadí dívce ležící vedle. Tak teď ať přiloží ruku on. |
| |||
Tady paní generál ani nepochopila mojí otázku na Remmiho a odpovídá za něj. Všimnu si ale, že se nakonec rozhlíží. Zdá se, že si to kluci zvládají pořešit. Trochu mě uklidní, že to třídní řeší. Všimnu si jak Gill přejde pomoct na druhou stranu třídy, ale i tak postřehnu zranění. Když vezmu v potaz, co říkala generál, tak nejsem zatím u těch dvou moc platnej. Přejdu k podřezaný slečně a urvu si z košile dva pruhy a obvážu jí každý kolem jednoho lýtka (78%). Pořád nezvládne chodit, ale aspoň tu nekrvácí jak podřezaný prase. Jestli se démonka stále nedostala zpod kentaurky, pomůžu Gillovi jí přizvednout (30%+87%=117%) a položit jí kousíček vedle. Docela se děsim s démonkou hejbat. Vypadá dost podrceně. Asi po minutě se Rekki ozve, jak můžeme pomoct. Jednu ti tam budu muset poslat. Má rozdrcený nohy. "Dopravte někdo slečnu na ošetřovnu," houknu do třídy a poukážu na démonku. Kouknu po třídě, jak se kdo účastní a když jich bude dost jen tak sedět nebo stát, ozvu se dostatečně nahlas. "Koukejte pomoct, kdo může. Slyšeli jste Rekkiho." Přejdu zase zpátky k chlapcům a pustím se do pomoci tomu menšímu. Vypadá křehčí. Začnu s masáží srdce (59%). Cítím, jak mi pod rukama praskne žebro. Pokračuju opatrnějc, ale pořád dostatečnou silou. Ozve se hlasité bubnování doprovázené plameny. Následuje hlasité loupnutí. Co je zas do háje todle?! |
| |||
VŠICHNI Nad pozemky se ozve úder bubnu, který je slyšet po celém areálu. Po přesně šesti vteřinách je slyšet druhý. A pak za další tři vteřiny... Třetí úder. Vzápětí se na pozemcích, na dohled od skupinky, kde měla probíhat hodina, ze země vynoří kamenné rohy. Čím více se objekt noří z trávy, tím hlasitěji znějí pekelné famfáry, znatelně protkané nejrůznějšími zvuky ohně. Ten, kdo někdy viděl pekelnou bránu, ví, že tento objekt je sice vstup do pekla, ale není to hlavní brána. Jsou to spíše taková... Malá zadní vrátka. Brána zcela vystoupá ze země, zvedne se na kamenný piedestal, z kterého se rozvinou schody. Nakonec z mis vedle brány vytrysknou ohně. Hlomoz utichne, je slyšet jen mohutné praskání ohně. Chvíli se tak nic neděje, než se s hlasitým kamenným puknutím objeví mezi křídly brány oranžový proužek, jak se začne brána pomalu otevírat. |
doba vygenerování stránky: 1.4238159656525 sekund