| |||
Shae, Rekki Zraněného daňka se nakonec ujímá vlkodlak. Raději ani nechci vědět, co za vedlejší úmysly v tom byly. Mám tak ale o jedny schopné ruce jméně. Upíři nakonec zmizí na louce a tak tady zůstávám s modrým, který situaci spíše zhoršuje než co jiného, dívkou s rukama, kterou se neodvážím o nic požádat a elfkou, která na celou situaci ještě ze svého ledového trůnu ani nezareagovala. Nejsem sice expert, ovšem mám dojem, že jsem tady skutečně v nepříjemné situaci, co se týče šance na zachránění studentů. Lišky se ke mne vrátí, jen aby mi sdělili, že jsou všichni ve stejném stavu. Začnu tedy rovnou u kocourka, kterého mám nejblíže. Ovšem nejsem léčitel a nikdy jsem se k tomuto oboru ani nepřiblížil, takže ho maximálně udržím naživu. (73%) To ovšem musí stačit. Nemám tady dost rukou ani na to, abychom je udrželi naživu! Můžete sem někoho poslat? Obrátím se nakonec na Rekkiho, než zvednu hlavu k elfce, aniž bych přestal ve svém snaží. "Přidejte ruku k dílu!" |
| |||
Učebna 2 Sukui, Remmi, Gill Vyjímečně nemám náladu odpovídat na nějaké jeho protesty. Poslouchal mě vůbec co jsem říkala? Nikdy bych neměla nic proti její záchraně. O co se však pokoušel bylo v takovou chvíli k ničemu. A on udělal dobře že se nesnažil vzpírat mému odstrčení, stačilo by málo a letěl by jako hadrová panenka. Mého varování o té hadí holce si nevšímal, nebo mu v tom jeho mozečku jenom nedošlo co říkám. Tomu bych se ani nedivila. Na jejich další zbytečné protesty a slova o tom jak ho v tom mám nechat pokračovat varovně zavrčím že se země pod námi znatelně zachvěje. "Řekla jsem že tohle jí teď nepomůže protože to není srdcem…Je to nějaká magie. Dokud to někdo nezastaví nepomůže nic…” posmutněle se odmlčím. Neobjeví se vůbec nikdo, žádný léčitel nebo pomoc a profesor místo aby pomohl Sukui tak řeší ty dva. Život mi z ní mezitím dál vyprchává doslova pod rukama. V hrudi mi zahoří jiskřička čehosi, čemu nevěnuji ani špetku pozornosti, stejně mi to nic neudělá. Co je ale důležitější je že rychlé mizení životní energie Sukui ustane. Zbyde jen problém zastaveného srdce a ním spojeného umírání. Do jejího oživování se tak pustím okamžitě po tom. Ještě dřív než se mi v hlavě ozve něčí zpráva. “Tak dělej! Je to pryč…Pomoz jí!” vyzvu chlapce naléhavě. Nebudu ho odhánět, teď má jeho pomoc skutečně smysl a je potřeba. Společným úsilím (95%+26%=121%) se nám jí podaří navrátit k životu. Opatrně potom Sukui vezmu do něžného objetí. “Děkuji” zašeptám k chlapci. “Měl by jsi sebou ale hnout nahoru” dodám ještě. Neměla bych mu to připomínat, udělá mi ale větší radost když její život skončí mým vlastním přičiněním. |
| |||
U západní zdi Marcos,Monique, Iru Mersi leží nehnutě na zemi, když v tu jej zasáhne černý paprsek, který po něm seslal Tarney. Paprsek jej zasáhne do zad, kde způsobí slabou explozi, při které se tkáň rozletí do stran a stejně tak i mnoho krve. Ušpiní jedince v blízkém okolí. (31) Rána zároveň začíná černat. Přesto se velice pomalu začíná regenerovat i s jeho oblečením. Útok Mersiho převalil, takže nyní leží na břiše. Nezdá se, že by to jakkoliv vnímal. |
| |||
Za školou Aliana Spokojeně se usmívám celý zbytek cesty a i když si sednu, když zachytím pohled Růžové. Nicméně se tady strhne další bordel, který mi úsměv trochu poníží. Někdo se vrací do školy, jiní se rozchází... Hrdelně zavrčím, když se mi tělem prožene štípání a pak se mi v hlavě ozve zpráva. Nemám rád, když mi někdo leze do hlavy. Už tak jsem si toho užil dost. No... Každopádně. Něco málo si asi pamatuju z toho, jak ho matka učila. Zvednu se a přejdu k nejbližšímu zhrocenému, což je rusovláska. Kleknu si do trávy, zatímco si vzpomínám, co bych měl vlastně dělat. Přetočit na záda... Zaklonit lehce hlavu. Tak nějak asi... Použít především dost síly, abych se dostal skrz hrudní koš k srdci. Chvíli váhám, zda jsem na správném místě, ale nakonec si říkám, že umře tak jako tak, takže zkusit bych to měl. Opřu se do ní dostatečnou silou, abych si byl jist, že se dostanu skrz. Chyba lávky. Dračí síla je více než dost, dostat se do hrudního koše. Jak mi pod rukama její hrudní koš pukne (58%), leknu se, protože tohle rozhodně nikdo nikdy ani jednomu z nás nepopisoval. A jak se leknu, převezme mé počínání led a celou ji zmrazí. (54%) "Huh." Ohlédnu se k profesorovi a jestli zaznamenám, že se někdo dívá, tvářím se, že jsem rozhodně tohle chtěl udělat. No... Teď už neumře ne? Led je konzervant... A možná je to dobře... Trochu se sehnu, abych prstem dloubnul do zmraženého žebra čouhajícího z těla ven. Ups. |
doba vygenerování stránky: 1.4149179458618 sekund