| |||
Společenská místnost Lyla Když zmíní oběd, tak dostanu hlad. “Skvělý nápad, dáme si oběd a pak rovnou bazén. To zní skvěle.” Odpovím jí radostně a stále na ni koukám. Nemohu se její krásy nabažit. Strašně moc jí to sekne. Jsem zvědavá, čím mě překvapí příště. Moje myšlenky se najednou zbláznily. “Tak jdeme.” Vyrážíme směr jídelna. Uvidíme, co chce probrat tak vážného. Vzpomenu si na její slova. Pokud to jde, jdu hned vedle ní. |
| |||
Hlavní vchod Otrokář "Gut." řekl Rúth a spolkla úd. Tváři se mihne pobavený úšklebek, který rychle zmizí. Nemám rád tyhle ničitele světů se vždycky tváří vážně, jak kdyby měli v zkus zařazený an... nedokončím myšlenky, abych s tou pomůckou náhodou neskončil já. "Nope, jen s nějakou holubičkou teda s kočičkou. Utekla někam za roh " zatvářím se jako neviňátko. "Takže?" Zrcadlově zopakují jeho postoj i výraz. |
| |||
Portál - Kabinet třídního Damien, Butler Raději se příliš nerozhlížím, místní uklízečka by měla dostat padáka, jestli zde tedy vůbec nějakou mají, že. Pořád slabě doufám, že to zde bude lepší, ale prostory laboratoře mne příliš neohromily svou čistotou, což si asi náš průvodce uvědomuje a přidá do krokou. I tak se neubráním nakrčení nosíku. Schodiště vypadalo, alespoň čistě. Dokonce mne mile překvapí, že zde je obchod. Doufám, že dobře zásobený. Peníze pro mne nejsou problém, takže bych zde mohla alespoň trochu důstojně žít. Vitana změna oproti předchozímu. Zděšený pohled se zastaví na té nevábné zdechlině a to nemuluvím o tom odéru. Z kableky prontně vytáhnu parfemovaný kapesníček a přiložím jej k nosíku. Radějí odvrátím pohled. Ano už jsem slyšela o nemrtvých, ale toto. Fuj, fuj a ještě jednou fuj. Otřepu se odporem. U nástěnky prolétnu jména a jedno z nich mě zaujme a vyvolává ve mě malinkou naději, že to nebude tak zlé. Ještě víc mne potěší, že budu mít pokoj sama pro sebe. Zatleskala bych nadšením, ale nehodilo by se to. Alespoň se výraz změní v usměvavý. Školní ples i to zní nadějeplně. "Vskutku." Po cestě dokonce i trochu poklidí. Ve sklepení se asi úklid až tak neřesí. Sluha nám otevře dveře, pravděpodobně nějak zamčené, jinak by postrádalo smysl to divadlo kolem otevírání. Rozhodně i prostor kabinetu vypadá vhodně. Elegantně se posadím se do křesílka dále od dveří, úhledně složím kapesníček a vrátím jej do kabelky. Trochu mě zaráží, že nás nepřivítal někdo výše postavený, jak se sluší a patří. Že by i zde nebylo kulturní prostředí? Možná sepíšu nějakou stížnost. |
| |||
Jídelna Komori, ostatní v jídelně "Fufíí," mrouknu spokojeně, když prochází skupinka z ošetřovny. "Jak se jmenuješ?" zeptám se jí, "Máš heský vlasy, fuffíí." |
doba vygenerování stránky: 1.3546340465546 sekund