| |||
Učebna 2 Lilith Jakmile na Lilith zatlačí první emoce, okamžitě se její krev probere a zahoří. Co Lilith sama neví, díky tomu její tělo přirozeně obranně zareagovalo. Její tělo nepadne jako mrtvé k zemi. Zůstane tam stát, zatímco se temnota a emoce rozpouští a její mysl nad sebou získává kontrolu. Nicméně v ten moment ji k zemi srazí mohutné obrněné tělo Yqi. (Prosíme % obranný hod, ať víme, jak moc tě zaplácne.) |
| |||
Učebna 2 Učitel se mnou souhlasí a i on sám odejde pryč. Potom se konečně ukončí debata a její účastníci vyjdou ven, zatímco zbytek osob co jsou ještě tady se začne rozcházet. I já vykročím ke dveřím. Najednou už nejsem v místnosti, ale v do nekonečna se táhnoucím stanu. Uvnitř leží nehorázné množství mrtvých nebo umírajících orků. Pak si všimnu že už nestojím, ale klečím. Také si uvědomím že mi něco pomalu stéká po rukou. Podívám se dolů, a tam vidím mého bratra, na jehož krku zoufale držím obě ruce aby nevykrvácel, poté co ho do něj zasáhl šíp. Něco za sebou uslyším, a když se otočím, vidím před sebou zuřivou bitvu mezi námi a Draenei. Ve vzduchu je cítit krev a na jazyku kovová chuť magie. Během toho co se snažím pobrat co se děje, zasáhnou mě tři šípy. První mě zasáhne do oka, druhý do plic a třetí do žaludku. Jejich náraz mě svalí na záda a já se propadnu skrz zem. Vynořím se po pás v řece, bez jakýchkoliv zranění, na jiném bojišti. Tady už jsou téměř jenom mrtvoly. Jedinou výjimkou jsou vojáci, kteří se navzájem pokoušejí zabít holýma rukama nebo zlomenými zbraněmi. Pak cítím jak mi něco prorazí lebku a střepy mojí vlastní lebky mi probodávají mozek. Na malý okamžik zavřu oči než se probudím uprostřed rituálního kruhu, obklopen mími bratry ze stínové rady. Jejich pohledy jsou plné pohrdání a znechucení. Nic neřeknou a společně mi začnou vysávat mojí životní energii. Jediné co můžu udělat je křičet v bolestech, zatímco ze mě berou naprosto vše až do poslední kapky. A pak nic. Vůbec nic. Nic nevidím, nic necítím, nic neslyším, přesto moje mysl stále vnímá. Jediné co tu je, je nejhlubší temnota. Ve skutečném světě se během kroku svalím na zem a bezhybně tam ležím. |
| |||
Učebna 2 Yqi Celkem mě překvapí když přijde s tím že ten svůj magický bezedný toulec dostala tady ve škole. “To vážně? Tak to potom taky něco chci” prohlásím nadšeně. Nestačím ale zafantazírovat nad tím co bych tak mohla chtít aby mi to bylo tak užitečné jako toulec co má Yqi, když moje se moje nadšení z nadcházející hodiny náhle promění v strach. Ten v zápětí následuje zuřivý vztek s pekelným ohňem. Okamžitě si přivolám svého miláčka. Neudělám ale ani krůček a moje mysl, zastřená vztekem se propadne do nekonečně nicotné temnoty. Před očima podivné abstraktní obrazy co mi nedávají smysl ale i tak cítím že vím co každý jeden z nich znamená. Všechno se mísilo a já ztratila co je. Žár ve mě však stejně neutichá. Takhle to být přece nemělo! Nemělo to skončit jen tak bez ničeho. Jen tak bez boje nebo bez vzdoru. Tohle je sračka! Všechno ale skončilo a já končím na zemi někde pod židlí ze které jsem se sotva stačila zvednout, se svojí kosou v bezvládném náručí. Zůstane se svojí paní až do jejího konce. |
| |||
Učebna 2 Jack, Relliel Když se ke mně nakloní anděl, schoulím se. Asi je to jen slušnost, ale je to pravý opak těch děsivých dvou. Jen přikývnu, že jsem ho vzala v potaz. Když kolem nás začnou odpadávat studenti, natisknu se na Jacka úplně, jako bych se chtěla schovat v jeho náruči a vyděšeně pokukuju po okolí. "C-co se to tu děje? O-oni.. Umírají?" Při posledním slově se zajíknu a hlas mi povyskočí někam zbytečně vysoko. Pokud to zasáhne i Jacka, zoufale se rozbrečím. |
| |||
Učebna 2 Jack, Wendy, Relliel Oba s tím souhlasí. V klidu tedy poslouchám debatu. Otočím se k Rellovi, když se sám představí. "Promiň," omluvně se na něj usměji. Před nás proklouzne Remmi. Jsme pak hned několikrát vyzváni k odchodu - jednak Gillem, následně orkem a pak třídním profesorem. Do toho k nám přiletí víla. Debata skončí a oni se rozejdou. Zrovna jsem se přizvednula na rukou o lavici a poodsunula židli za sebou, když mě to přepadne. Ta neskutečná melancholie, strach, zoufalství. Skoro jako by se všechno z dnešního rána nasčítalo a teď se mi to vrátilo. Všechno se ponoří do temnoty. Podlomí se mi ruce i nohy, jak v nich ztrácím cit a sesunu se nehybně do uličky. Bojím se. Nakonec ale všechny strasti utichají ve sladkém náručí smrti. |
| |||
Skupinka kolem Jacka - před aktuálním děním Jack souhlasí, že spolu s Wendy počká na Sukui a ostatní. Úspěšně ignoruje debatu i Relliela, který se nakloní k Wendy a na Aryaniu, která k nim přiletí, již nestihne reagovat. |
| |||
Učebna 2 Lilith Nestihneme ani poodejít, když na mé smysly zaútočí emoce... Ale především strach. Jakmile se k mé obecné paranoie přidá strach, uniforma neuniforma, okamžitě se zvětším, do své plně obrněné podoby a vzepnu se na zadní. Díky tomu do okolí dopadne několik jisker, jak křísnu obrovskými rohy o strop. Poté ovšem pod zadními ztratím pevnou půdu pod nohama a řítím se k zemi, rovnou na lavici a Lilith. (100%) Dopad již nevnímám, vzhledem k tomu, že mou mysl zcela pohltí temnota. Svírá mne strach, jaký jsem nikdy nezažila. Vždy jsem mohla bojovat a smrt je jen výsledek mé neschopnosti... Tady... Si pro mne smrt prostě přišla, bez varování. Žádný boj a snad poprvé... Mne pohlcuje bezmocnost, zoufalství a především ten ledový strach ze smrti. Jako na zavolanou se přiřítí všechny ty obrazy. Ne, ne, ne! A pak všechno skončí. Včetně mne. |
doba vygenerování stránky: 1.429386138916 sekund