| |||
Za bazénem Kristy Chvíli trvá, než ke mne doputuje význam jejích slov. Odněkud, mám dojem že spíše odnikud, se vzedme ten zbyteček hrdosti, který ve mne zbyl. Stále rudý jak večerní červánky, se pokusím o rázný tón. "To je v pořádku, hýbat se můžu!" Pokusím se jí vymanit z náruče a zapřít se proti tlaku, kterým mne posazuje. "Myslím, že jsi udělala dost," zamumlám rozpačitě, jak mne ten závan mužnosti opět opustil stejně rychle, jak přišel a uhnu pohledem. |
| |||
Pozemky za školou Jigme Když Jigme ze sebe vydá pár slov a cítím, jak silně mu bije srdce. “Pomůžu ti se posadit.” Jak ho držím v náručí, tak se s ním opatrně posadím do trávy. Pomáhám si i pavoučíma nohama, abych ho zlehka posadila. ”Můžu ti nějak pomoci?” |
| |||
Za bazénem Kristy Chytám stabilitu, vzhledem k tomu, že moje myšlenky se rozletěly, jak když někdo střelí do hejna ptáků. Za výsledek to má, že se její prsa ocitnou natisknutá na mé hrudi, jak si mne k sobě přitáhne. Teď možná snad může i cítit, jak splašeně mi bije srdce. Mám trochu dojem, že se o mne pokouší infarkt. Promluvila... Na něco se mne ptala. Přeostřím do jejího obličeje, který je najednou až moc blízko. "Já... Um... No... Co?" vypadne ze mne nakonec. |
| |||
Pozemky za školou Jigme Když se po polibku odtáhneme, koukám na něho a je na něm vidět, že víc už se červenat nemůže. Chvíli to vypadá, že se skácí k zemi. Když to vypadá, že by měl upadnout, chytnu ho do náručí a přitisknu si ho na prsa. Pavoučíma nohama se zapřu tak, abych měla perfektní stabilitu, podívám se na něho. “Jsi pořádku?” |
| |||
U bazénu Kristy Osamostatníme v půlkruhu inkoustové zídky. Vážně pokývnu hlavou na souhlas. "Věřím tomu, že by profesoři nenechali nikoho zasáhnout, ale už jen to, že by jsi se o to pokusila... " nechám zbytek věty viset ve vzduchu. Rozhlédnu se po louce, ale než stačím zhodnotit kdo přibyl, vezme mne za tvář a natočí mi ji k sobě. Podívám se jí tázavě do očí, když se přiblíží. Než stačím zareagovat, políbí mne. Skoro se zalknu a chvíli mi trvá, než povolím. Je poznat, že toto je činnost v které rozhodně nejsem zkušený. Jeden by skoro řekl, že je to můj první polibek. Když se odtáhne, skoro se mi kouří z uší a viditelně znejistím ve vzpřímené pozici, jak to chvíli vypadá, že se složím k zemi. |
| |||
Pozemky za školou Jigme Belläs Shizei Když nám pan profesor zadá datum a čas souboje, tak si to vryju do hlavy, abych to nezapomněla. Je vidět, že pan Belläs nic nenamítá k tomu datu a jen odpoví a zavrčí na nás. Kouknu se na Jigmeho. “Neboj, nebudu do souboje zasahovat. To ti slibuji.” Když domluvím velice mile se na něho usměji, jednou rukou ho chytnu za tvář a natočím jeho obličej směrem ke mě. Když se naše pohledy setkají, neváhám ani minutu a políbím ho. |
| |||
U bazénu Kristy, Modrý, prof. Yasei Naději... Tak naději. Takže takhle věří tomu, že vyhraji? Trochu křečovitě se na ni usměji, když to pronese. Ztiší hlas, ovšem nemyslím si, že citlivému sluchu většiny studentů uteklo, co říká. Přeci jen jsou tu i dlaci, draci a tak. "Hlavně do souboje nezasahuj," upozorním ji pro jistotu, i když se nad jejími slovy zardím. I když jsem vychován, jak jsem, nikdy jsem si nemyslel, že se v podobné situaci ocitnu. Znovu mi dá pusu na tvář, takže další slova se mi zadrhnou v hrdle a uhnu od ní pohledem. Nejsem úplně schopný profesorovi odpovědět sám, takže jsem rád, že to udělala za mne. Když ke mne však doputují slova Modrého, zrudnu opět, až cítím, že mi hoří tváře a poplašeně se ohlédnu potom jak odchází. Jeho věta mne rozhodila hned ze dvou důvodů a nějak nevím, co si s tím mám počít. |
doba vygenerování stránky: 1.4630010128021 sekund