| |||
Učebna 2 - Pozemky slečna Le Mauve, Aliana "Měla byste si nechat profouknout uši. Nic takového jsem neřekl," přimhouřím oči, když odpoví na úplně něco jiného, než jsem řekl. Když mi sdělí, že si udělala názor na základě toho, že měla pocit, že mi něco vadí... Někdo by jí měl ušetřit toho trápení známého jako život. Jsme již popoháněni k odchodu a slečna Le Mauve to posledním proslovem celé uzavře. Věnuji ji opravdu široký, velmi milý a vděčný úsměv. Aniž by znala fakta, nebo jak tomu bylo, trefila vše rovnou do černého. "Jistě," nabídnu jí rámě a než se stačí strhnout další záplava čehokoliv, vykročím s ní ke dveřím, které ji podržím, než ji opět na chodbě nabídnu rámě. Stejně postupuji, až ven. Zastavím se na kraji dlaždiček kolem bazénu. Co teď? Pohled mi padne na ledové křeslo. Bylo by šikovné umět něco takového. |
| |||
Učebna 2 Marcos, Aliana, Gill Pár studentů odejde a ork s třídním profesorem nás vyzvou k odchodu, než se on sám vydá pryč. Pokusím se to tedy nějak uzavřít. “Rozhodně si myslím, že byste si měla nejprve srovnat myšlenky a rozmyslet si, jestli Vám tedy vadí pan Ortega osobně nebo ne a zda jste mluvila o něm nebo ne. Když už v tom budete, nebylo by na škodu si vybrat, jestli mi budete tykat nebo vykat. Řekněme, že říkat to jednou tak a podruhé onak je přinejmenším zvláštní, ne-li neslušné. Nehledě na to, že je neslušné, když s Vámi někdo hovoří, odpovídat někomu jinému. Z nějakého důvodu jste totiž mluvila více na pana Ortegu než na mne, a to i přes to, že jsem se o to celé zajímala já. A když už jsem u toho, otázky pana Ortegy, které položil panu profesoru, nejsou důkazem toho, že by chtěl tu pozici zastávat sám. Jsou to jen praktické otázky na zjištění okolností, kdyby tady pan de’Oro nebyl vyhovujícím zástupcem.” S úsměvem se na Gilla ohlédnu. “Bez urážky.” Stočím pohled zpět na ní. “Navíc, kdyby pan Ortega o to místo usiloval, jistě by se na tom pokusil domluvit dříve. Řekla bych, že nemoc slečny Buffetové tu nebyla z minuty na minutu. Naopak projevil obavy, když to zde bylo zmíněno, což současně odpovídá na Vaší poslední otázku, slečno Croix. A když už jsme u toho, jak moc dobře znáte pana de’Ora, že jím argumentujete?” Opět se na něj ohlédnu. “Bez urážky.” Vrátím pohled na ní. “A jedna menší rada na konec. Raději věci říkejte narovinu, než citlivě. Řekla bych, že tím ublížíte míň. Myslím, že tady všichni něco vydrží.” Teď se již otočím se zářivým úsměvem k Marcosovi. “Půjdeme?” Na její reakci nečekám. Stejně to byla spíš řečnická otázka, aby se nad tím zamyslela. A jestli to opět zakládá na tom, jak někdo působí na ostatní a nebere v potaz jeho názory, tak stejně nemá smysl to s ní více řešit. |
| |||
Učebna 2 Pozorně poslouchám, i když spousty věcem nerozumím. Když se po představení jednoho studenta ozve potlesk a Grimgull se přidá, rychle se přidám taky. Jen zaraženě a nechápavě sleduji, v co se zvrtl rozhovor o tom chlapci. Proč jsou na sebe takoví? Usměji se na Grima, když řekne, že bychom měli jít na hodinu, a souhlasně kývnu. Hned na to vyskočím ze židle, připraven ho následovat ven. |
| |||
Za bazénem Max Když ze mne shopká, jen se volným krokem vydám za ním a posadím se do trávy nedaleko něj. Ideálně tak, abych ho měl na dosah ruky, kdyby ho napadla nějaká hloupost, třeba se přiblížit na doskus. Jsem si vědom toho, co se v okolí děje, což zapříčiňuje starostlivě nakrčený čumák. Zatím ale není způsobu, jak bychom s čímkoliv mohli pomoci. |
| |||
Za školou, na louce Belläs, Kristy, Jigme Na pokývnutí profesora jen odpovím podobným pokývnutím hlavy, než se obloukem vracím mezi trojici a zvířata na louce. Přejdu tam směrem za Modrého zády. Ještě chvíli počkám, aby měli čas si to zcela vyjasnit, než se skupinky zeptám. "Tak jak jste se rozhodli?" |
| |||
U bazénu Kristy, Modrý, prof. Yasei Když se zeptá, co je ten křik ozývající se od zdi, jen pokrčím rameny. Skutečně netuším a momentálně nemáme čas na to, to jít řešit. Nějakou dobu tak jen stojíme, než se směrem od křiku vynoří levitující wyverna s třídním profesorem a vlčicí. Profesor Yasei je odvolán a my se máme domluvit. "Nemůžeme očekávat souboj bez zranění. Budování cti není procházka zenovou zahradou," odtuším na to, že nechce aby se mi něco stalo, "vzhledem k tomu, že by bylo velmi nečestné odstoupit od svého slova, nehledě na to, že jsou obě naše cti v ohrožení, budu bojovat. Pokud mne čeká smrt v boji, budiž, je to způsob odchodu, který nikoho nepošpiní," rozhodnu se nakonec zamračeně, vzhledem k tomu, že zcela předelegovala bránění své cti na mne. Teprve teď se Kristy ohlédne k tomu, co se děje nedaleko. "Na to se ptáš nesprávné osoby," znovu pokrčím rameny. Skutečně nemám nejmenší tušení, ovšem řeší to profesoři, takže bychom se jim jen pletli pod nohy. |
| |||
Položím dlaň na Kelly ruce a povzbudivě jí pohladím. Sálá ze mne dostatečná jistota, která jí snad pomůže. Když profesor chlapce zatlačí zpět do humanoidní iluze, přitáhnu si ho telekinezí, kterou jsem ho stále držel, a vezmu ho opět do náruče. "Rozumím," přitakám na jeho varování. "To je vše, děkuji," pokývnu mu. Když se opět rozejdu, prvních pár kroků udělám pomalých, opatrných, aby Kelly neměla potíže poznat, že pokračujeme v chůzi. Naštěstí jsme ošetřovnu umístili poměrně prozíravě, takže netrvá dlouho, než si telekinezí otevřu dveře a i s chlapcem v náručí se protáhnu dovnitř. |
doba vygenerování stránky: 1.4143259525299 sekund