| |||
Položím dlaň na Kelly ruce a povzbudivě jí pohladím. Sálá ze mne dostatečná jistota, která jí snad pomůže. Když profesor chlapce zatlačí zpět do humanoidní iluze, přitáhnu si ho telekinezí, kterou jsem ho stále držel, a vezmu ho opět do náruče. "Rozumím," přitakám na jeho varování. "To je vše, děkuji," pokývnu mu. Když se opět rozejdu, prvních pár kroků udělám pomalých, opatrných, aby Kelly neměla potíže poznat, že pokračujeme v chůzi. Naštěstí jsme ošetřovnu umístili poměrně prozíravě, takže netrvá dlouho, než si telekinezí otevřu dveře a i s chlapcem v náručí se protáhnu dovnitř. |
doba vygenerování stránky: 1.3097281455994 sekund