| |||
Pozemky Hill "Ne," pronesu zatímco se rychlým krokem vydám podél bazénu za křikem. Jakmile mám chlapce na dohled a vidím jak je schoulený u zdi a křičí, rozběhnu se. |
| |||
U bazénu Jemně jí dlaň sevřu ve své, když se do mne zaklesne a usměji se na ni. Zastaví se u sprch, kterých jsem si nikdy před tím nevšiml. Její nápad je ideální, takže se k ní přidám, abych si smyl krev z obličeje a dlaně. Pokračuje směrem k trávníku, takže složím ruce na hrudi a následuji ji. Když se zastaví, postoupím vedle ní, instinktivně k boku, který je blíž přicházejícímu křiku. Ohlédne se tím směrem a má ten svůj výraz. Krátce zavřu oči a povzdychnu si. "My si nejdeme sednout, že..." pronesu, když se na ni opět podívám. I přes mou reakci mi na tváři sedí shovívavý, milý a něžný úsměv. Kelly se prostě nemůže ubránit tomu, aby někomu nepomohla. I když mi všechny buňky v těle křičí, abych ji sevřel do náruče a nepustil nikam blížeji k centru toho zvuku, vím, že to by ji jen více ublížilo, takže jsem připraven ji následovat. |
| |||
Chodba - U bazénu Hill "To je samozřejmost," zazubím se na něj. "Já vím," nechce se mi pryč z objetí. Po tom dnešním šílenství je to až zbytečně příjemný a uklidňující. Nakonec se ale po chvilce odtáhnu, dlaněmi mu sjedu po pažích a nakonec zaklesnu prsty jedné ruky do jeho. Otočím se k odchodu. Venku se zastavím u sprch, které jsou u bazénu. Pořád přemýšlím jestli to vůbec má smysl, ale jo. Chci být čistá aspoň chvilku. Pustím se ho a stoupnu si mimo proud. Pustím sprchu a opláchnu si ruce a obličej. A modleme se, že nebudu muset nikoho léčit dokud neuschnu. Abych alespoň část vody dostala pryč, oklepu si ruce a zatřesu hlavou. Když tady už nic dalšího nepotřebujeme, pokračuji k místě vyučování. K uším mi dolehne křik. Zastavím se a s nakrčeným čelem se ohlédnu tím směrem. |
| |||
Pozemky Jak postupně všechno utichá - motory lékařské lodi, zasunutí přistávací plošiny a hlasitá debata kolem souboje, k uším se vám dostává jakýsi zvuk, v kterém můžete po chvíli poznat pláč, křik až řev. Vychází odněkud od levých hranic pozemků. |
| |||
Učebna 2 Věci se uklidní a pár, společně s léčitelem odejdou. Celou dobu je pozorně sleduju dokud nevyjdou z místnosti, to si už pak sednu. Následně začne mluvit černý, který nám shrne jak se věci mají. Ne všemu úplně rozumím, ale myslím že to chápu tak nějak dostatečně. Pokaždé když zmíní nějaké jméno pokusím se jej zapamatovat. Do učitelova proslovu se zapojí vlk, který se prý jmenuje Kimero, s tím že my co jsme byli součástí dnešních nešťastných událostí, máme zajít za ním po obědě do kabinetu. Budu se muset pak zeptat kde ten kabinet je, a když budu u toho tak i co. Poté co domluví převezme slovo opět černý. Z toho co nám řekne mě nejvíc zaujme učebna lektvarů. Takže tu je někde kde budu moct připravovat svoje elixíry. Ještě nám představí třídního zástupce. Nejsem si jistý jak na to mám reagovat, ale když slyším potlesk, tak se taky přidám. Pak už jsme vyzváni učitelem jít s ním ven na hodinu. Nad rozhodnutím udělat z Gilla třídního zástupce se rozjede debata. Ze začátku to bylo ještě rozumné, ale teď je to čím dál tím víc na hraně nějakého souboje. Postavím se a podívám se dolů na Dollyho. “Měli bychom jít na hodinu.” Řeknu nahlas a důrazně, tak aby i ostatní pochopili že se to týká i jich. |
| |||
Chodba Přitáhnu si ji trochu blížeji k hrudi, když se tak nalísne do mé dlaně. I díky tomu si uvědomím, že bych si měl druhou dlaň alespoň otřít. Nehledě na to, že netuším, jak vypadá můj obličej. Naštěstí je má pokožka naoranžovělá a uniformu na sobě již nemám, takže se nějaké flíčky krve ztratí, pokud si mne nikdo nebude prohlížet příliš zblízka. "Jsem rád, že jsi mi přispěchala na pomoc v nesnázích, mylady," a že jí nevadí můj poněkud energetický přístup. "Teď už bychom ale vážně měli jít." |
| |||
Pozemky za školou Zle na něj vycením zuby, když z něj stoupá odér strachu, který musí cítit všichni s citlivým čichem na louce. Možná se na to trošičku už začínám i těšit. Přeci jen, kdy budu mít opět šanci někomu natrhnout řiť a všem znovu připomenout, že jsme draci a s námi si nikdo zahrávat nebude. I když tady nejsou členové Společenství a ani draci s úmyslem nastolit tady dračí nadvládu, pořád nesmí zapomínat, že křížit nám cestu je opravdu hloupý a sebevražedný nápad. Nicméně pavoučice najednou dostane strach o toho svého klučíka a začne chrlit na profesora jak to má zastavit. Protočím oči v sloup. To tedy dělá brzy. Podle reakce ´šampiona´... Pff. Možná k souboji přeci jen dojde. Asi bude dost záležet na profesorovi, jak se k tomu postaví. Čekám jak se domluví, takže k tomu zatím nic nedodávám. Na paloučku je už i Růžová, což mne tak nějak vnitřně těší. |
| |||
Za školou Alyssa S přivřenýma očima se snažím tolik nevnímat ruch a hovory na louce. Stejně tak jako pachy. Nicméně když ta holka přiblíží, podvědomě mé tělo zareaguje tím, že ze mne vyjde varovné vrčení. Ani sám nevím, proč vlastně, ale naučil jsem se věřit svému tělu a když na to přijde, tak i Bestii. Šlehnu pohledem přes rameno a posunu se kus více doprava a trochu bokem, abych od ní byl dál a viděl na ni. |
| |||
Za školou, na louce Belläs, Kristy, Jigme Oba dva chlapci vypadají, že jsou připraveni do svého boje dát vše, co v nich je, každý rozhodnut vyhrát. Jak je mládí prchlavé a ještě plné energie. Nicméně se dívka postaví a v podstatě vezme zpět svá slova. Na což samozřejmě její zastánce reaguje z hlediska své cti. Nechám jim chvíli, aby si to mohli vyjasnit, než se ozvu. "Je-li tomu skutečně tak a nevyžadujete souboj či omluvu, za uražení Vaší cti, nemusí k souboji dojít." |
doba vygenerování stránky: 1.6833322048187 sekund