| |||
Pozemky za školou Jigme Belläs Shizei Když se profesor zvedne, přijde k nám a začne na nás mluvit o tom, jak to u Jigmeho funguje, tak jsem lehce překvapená a lehce se zarazím. Když se Jigme na mě otočí, aby mi dodal odvahu tím, že se na mě usměje, zvednu se ze země a postavím se vedle Jigmeho a svůj pohled namířím na profesora. Buď to teď hned zarazím nebo poteče krev. A té už bylo pro dnešek dost! Můj výraz v obličeji se po chvilce srovná do normálu, pohlédnu panu profesorovi přímo do očí. “Nechci aby k boji došlo! Krve už dneska teklo dost! Bylo dost zraněných! Pane profesore zaražte to! Nepřišla jsem na tuto školu, abych viděla, jak se tu studenti navzájem zabíjejí! Možná budu slabá a má čest bude pošpiněna, ale s tím se smířím. Ale nesmířím se nad tím, jak kvůli mě někdo přijde o život!” Když domluvím zhluboka se nadechnu a silně vydechnu, narovnám se a vyprsím se, aby bylo vidět, že to myslím smrtelně vážně. |
| |||
U bazénu Kristy, Modrý, prof. Yasei Ozve se profesor a konečné rozhodnutí je nakonec na Kristy. Je správné, aby se sama rozhodla, kdo má bránit její čest. Když mi věnuje úsměv a souhlasí, věnuji ji děkovné pokývnutí hlavy. Vnitřně mne těší, že mi natolik důvěřuje i že mne to nechá udělat, samozřejmě si ovšem uvědomuji, že to nebude vůbec snadné. I když pravděpodobně mám šanci, pořád se může stát, že skončím na ošetřovně, nebo hůř. Když se však po jejích slovech objeví v tváři vyplašený výraz, zarazí mne to. Pokusím se ji povzbudit sebevědomým úsměvem. Alespoň jeden z nás musí věřit v mou výhru, nebo jsem prohrál již dopředu. Modrý se ovšem začne kroutit, že s tím souhlasit nebude. Jsem však dostatečně obeznámen se soubojovým řádem, abych věděl, že jsem momentálně v právu... Tedy profesorova slova mne nijak nepřekvapí. A vzhledem k tomu, že je to drak... Dá se počítat s tím, že upřednostní souboj... Semknu rty, když urazí i mne. Teď mám dvojnásobnou vůli vyhrát. Když cítím tu magickou energii a sílu hněvu, která z něj sálá, jen hlasitěji polknu. Možná bych se do toho neměl hrnout tak po hlavě... Aby ze mne nezbyla jen nasekaná mražená sekaná. "Žádný boj, ať již fyzický či ne, se neobejde bez bolesti." Pronesu nakonec, abych jen nemlčel. Celou svou vůlí se snažím udržet svůj hlas, aby se mi netřásl. |
| |||
Pozemky za školou Když profesor znovu promluví, stočím k němu pohled a sleduji jeho přiblížení. S každým jeho slovem se mračím více a více, až se mi z hrdla ozývá tiché hromobití. "Jestli přijmout musím... Pak přijímám!" ozvu se dostatečně nahlas, aby mne slyšeli všichni přítomní. Jen ať o tom ví, obecenstvo se bude hodit, až ho položím na lopatky. S prudkým škubnutím otočím hlavu k Jigmemu. V očích se mi blýská ledový hněv. Po rozích přebíhají magické modré jiskry. "A ty se usmiř se svými bohy, i když tě nesmím úmyslně zabít, věř mi, že to bude bolet tak, jak jenom může," zavrčím na něj. |
| |||
Za školou, na louce Belläs, Kristy, Jigme Dívka se odmlčí, ovšem nakonec svolí, aby ji zastupoval. Tedy budu první, kdo bude dozorovat souboj. Vzhledem k mé specializaci a povaze studentů, které zde mám na starosti, se to však dalo očekávat. Zvednu se ze sedu plynulým pohybem do stoje. Přejdu ke trojici blížeji. "To ovšem v tomto případě není pravda. Zde chlapec bude bránit dívčinu čest, dle etikety svého národa. Jemu tak velí způsoby a jelikož s tím slečna souhlasila, jste povinen přijmout. Alternativou ovšem je, že se jí zde nyní přede všemi přítomnými upřímně omluvíte za svá slova. Poté po Vás již souboj nemohou vyžadovat," pronesu se svým klidem a na tváři mi hraje drobný úsměv. "Co to tedy bude?" vyzvu ho na závěr k rozhodnutí. |
| |||
Pozemky za školou Napřed zkusím, jestli je ta jeho zeď pevná a i kdyby nebyla, trochu si ji namrazím, abych měl pevný bod, kde se opřít. Ležérně se o zídku opřu a vzhlédnu na něj nahoru, když se narovná. Vypadá trochu jako páv. "Když to není urážka ale fakt, tak mám plné právo sdělit svůj názor, no ne?" ušklíbnu se provokativně, vzhledem k tomu, že jsem původně skutečně jen chtěl, aby toho nechali, ale teď mne docela baví, jak se tady klučík čertí. Ozve se profesor. Tak přeci jen vnímá, zmetek jeden. Tichounce zavrčím, ale nijak agresivně. A pronese, že by si pavoučice musela vybrat, že budeme bojovat, aby mne vůbec jejím jménem mohl vyzvat. Samolibě se ušklíbnu. Podle jejích slov sebou nechá klidně orat, jen aby se vyhnula násilí, takže by nikdy... Mrknu a na zlomek vteřiny se mi na tváři objeví překvapený výraz, který hned schovám za zamračení. "Nadělám z něj šunku, jestli je tak pitomej, aby vyzval draka," dodám tak nějak pro oba, "nemusím s tím, jako třeba souhlasit? Kdo se chce zabejvat takovýma malichernostma jako je uzemnit jednoho blbečka, co si o sobě moc myslí...?" směřuji především na profesora. |
| |||
Učebna 2 slečna Le Mauve, *sight* "Na Vaše pocity se ovšem nikdo neptal," dodám opět poněkud odseknutím, skrze zatnuté čelisti. Rozpletu jednu ruku ze založení a povzdechnu si do dlaně, když si s ní krátce zakryji obličej. Když ji opět svěsím, již odpovídá slečna Le Mauve. Musím říci, že zrovna její sebekontrola a diplomatické schopnosti jsou opravdu obdivuhodné. Na její prohlášení a vysvětlení jen přikývnu hlavou na souhlas a sám se k tomu nevyjadřuji. Není třeba, vzhledem k tomu, že bylo řečeno všechno, co bylo potřeba. Nehledě na to, že je Aliana příliš hloupá na to, aby vůbec pochopila, co se jí snaží okolí sdělit, natož, abych pochopila, kdybych jí proškolil v souboji. Bylo by to jen zbytečné plýtvání silami. |
| |||
Ošetřovna - Chodba Hill Nestihnu to ani okomentovat, když mě odtáhne ven z ošetřovny, hned jak je nám to dovoleno. "Počkej!" poprosím ho se smíchem. Zastavíme a on se rozhlíží. "Jo, to možná měli, ale ještě to chvilku počká." Natočím se k němu a natáhnu ruce kolem jeho krku. "To předtím bylo na léčitele. Pro tebe mám lepší," pronesu k němu tiše s jiskřičkami v očích. Stoupnu si co nejvíc na špičky a když to nestačí, zajedu mu prsty do vlasů na zátylku a přitáhnu si jeho hlavu rukama. Políbím ho. Když se odtáhneme, tak k němu jen špitnu: "Děkuju," a usmívám se. |
| |||
Učebna 2 Marcos, Aliana Samozřejmě, že to bylo jinak než říká. Opravdu má problém s vyjadřováním. Marcosův neklid se naštěstí více neprojevuje, než proceděním této věty. To co z ní vypadne je spíše úsměvné. Rozšířím tedy svůj úsměv. "Řekla bych, že pan Ortega ví o svých vlastních pocitech a názorech více, než vy, nemyslíte? Přece jen jsou jeho, ne Vaše, slečno Croix." Její odpověď na mojí otázku dokonce ukazuje, že asi nezná ani svoje vlastní. "Nejde? Říkala jste, cituji: 'Ale jsi rozhodně lepší volba než Marcos to by byl skutečně důvod k obavám.' Myslím, že jste celkem jasně vyjádřila námitku konkrétně proti panu Ortegovi. Pokud jste opravdu myslela jen sortu lidí a nikoho konkrétního, pak byste neměla nikoho v daném prohlášení jmenovat. Možná by stálo za zvážení nejprve zauvažovat nad tím, co se chystáte říct. Jak sama vidíte, když to neděláte, vyvolává to zbytečné dohady. Obvzláště pak, když Vás na to upozorní hned několik tvorů. Řekla bych, že to nebude chyba v přijímači, že? Nehledě na to, že si nemyslím, že by pan Ortega byl z té sorty, o které mluvíte." Jsem stále perfektně klidná a nepřestávám se usmívat. |
doba vygenerování stránky: 1.4402811527252 sekund