| |||
Pozemky Jen se nad její jednoslovní odpovědí usměji. Bylo mi to naprosto jasné. Vydám se dlouhým krokem za ní a když se rozběhne, rozběhnu se také, abych jí byl stále na blízku. Mám chuť se proměnit, ovšem, to by asi ničemu nepomohlo. |
| |||
Zřejmě jí došlo že nemám náladu se s ní vybavovat a posadila se bez dalších hloupých připomínek. Tak jsem si jí už dál nevšímala, jako kdyby tam ani nebyla. Její přítomnost sama o sobě byla dost obtěžující ještě abych jí věnovala víc pozornosti. Po drobnější a nesmyslné potyčce pan Draco začal hodinu. Pokáral některé, jiným věnoval pochvalu. Zmínil také další věci které pro mě tak také nebyly kdovíjak podstatné. Jiný profesor si mě a další po hodině žádal v kabinetu. Jako kdyby k událostem v chodbě snad bylo co víc říct. Protože z mojí strany nebylo co. A nakonec nám poslední profesor pokynul k přesunu ven. Sotva pan Draco skončil s úvodem hned došlo na protesty a hádky ohledně zvoleného třídního zástupce. Jako kdyby taková pozice snad měla něco znamenat. Malicherné problémy. Než to jejich krafání o ničem dál poslouchat také se raději přesunu. Tázavě pohlédnu na Shariku stojící u rohu, ovšem nezastavím abych jí oslovila. Bazén neobcházím a přejdu šikmo přes vodu k hloučku u profesora. Vypadá to téměř jako kdyby tady žádná voda nebyla. Jak se tak rozhlédnu kolem všichni buď stojí nebo sedí na zemi. Tak to nepůjde. Po zemi se teda válet nehodlám. Jak přecházím přes vodu z bazénu se zvedne mohutná vlna vody a obloukem se přesune k formujícímu se půlkruhu studentů (AJ69). kde ji nechám zamrznout ve tvaru elegantního křesla. Žádné ostré hrany, ledové rampouchy nebo bodce. Dám si při jeho tvorbě záležet na očarování aby led neměl tu nepříjemnou vlastnost a nestudil (99%). Přehodím si nohu přes nohu když se pohodlně se uvelebím na svoje místo. Vřískání a nářky ozývající se odněkud u vzdálené zdi si nijak nevšímám. Kelly byla sama ochotná jít zjistit co se děje. Já si tak jen počkám až si vyřeší. Také očekávám brzký zásah profesora. Předpokládám že to nebude ‘hudební’ doprovod celé hodiny. Sama se ale pochopitelně angažovat nebudu. |
| |||
Pozemky Hill "Ne," pronesu zatímco se rychlým krokem vydám podél bazénu za křikem. Jakmile mám chlapce na dohled a vidím jak je schoulený u zdi a křičí, rozběhnu se. |
| |||
U bazénu Jemně jí dlaň sevřu ve své, když se do mne zaklesne a usměji se na ni. Zastaví se u sprch, kterých jsem si nikdy před tím nevšiml. Její nápad je ideální, takže se k ní přidám, abych si smyl krev z obličeje a dlaně. Pokračuje směrem k trávníku, takže složím ruce na hrudi a následuji ji. Když se zastaví, postoupím vedle ní, instinktivně k boku, který je blíž přicházejícímu křiku. Ohlédne se tím směrem a má ten svůj výraz. Krátce zavřu oči a povzdychnu si. "My si nejdeme sednout, že..." pronesu, když se na ni opět podívám. I přes mou reakci mi na tváři sedí shovívavý, milý a něžný úsměv. Kelly se prostě nemůže ubránit tomu, aby někomu nepomohla. I když mi všechny buňky v těle křičí, abych ji sevřel do náruče a nepustil nikam blížeji k centru toho zvuku, vím, že to by ji jen více ublížilo, takže jsem připraven ji následovat. |
doba vygenerování stránky: 1.8213958740234 sekund