| |||
Učebna 2 slečna Le Mauve, *sight* "Na Vaše pocity se ovšem nikdo neptal," dodám opět poněkud odseknutím, skrze zatnuté čelisti. Rozpletu jednu ruku ze založení a povzdechnu si do dlaně, když si s ní krátce zakryji obličej. Když ji opět svěsím, již odpovídá slečna Le Mauve. Musím říci, že zrovna její sebekontrola a diplomatické schopnosti jsou opravdu obdivuhodné. Na její prohlášení a vysvětlení jen přikývnu hlavou na souhlas a sám se k tomu nevyjadřuji. Není třeba, vzhledem k tomu, že bylo řečeno všechno, co bylo potřeba. Nehledě na to, že je Aliana příliš hloupá na to, aby vůbec pochopila, co se jí snaží okolí sdělit, natož, abych pochopila, kdybych jí proškolil v souboji. Bylo by to jen zbytečné plýtvání silami. |
| |||
Ošetřovna - Chodba Hill Nestihnu to ani okomentovat, když mě odtáhne ven z ošetřovny, hned jak je nám to dovoleno. "Počkej!" poprosím ho se smíchem. Zastavíme a on se rozhlíží. "Jo, to možná měli, ale ještě to chvilku počká." Natočím se k němu a natáhnu ruce kolem jeho krku. "To předtím bylo na léčitele. Pro tebe mám lepší," pronesu k němu tiše s jiskřičkami v očích. Stoupnu si co nejvíc na špičky a když to nestačí, zajedu mu prsty do vlasů na zátylku a přitáhnu si jeho hlavu rukama. Políbím ho. Když se odtáhneme, tak k němu jen špitnu: "Děkuju," a usmívám se. |
| |||
Učebna 2 Marcos, Aliana Samozřejmě, že to bylo jinak než říká. Opravdu má problém s vyjadřováním. Marcosův neklid se naštěstí více neprojevuje, než proceděním této věty. To co z ní vypadne je spíše úsměvné. Rozšířím tedy svůj úsměv. "Řekla bych, že pan Ortega ví o svých vlastních pocitech a názorech více, než vy, nemyslíte? Přece jen jsou jeho, ne Vaše, slečno Croix." Její odpověď na mojí otázku dokonce ukazuje, že asi nezná ani svoje vlastní. "Nejde? Říkala jste, cituji: 'Ale jsi rozhodně lepší volba než Marcos to by byl skutečně důvod k obavám.' Myslím, že jste celkem jasně vyjádřila námitku konkrétně proti panu Ortegovi. Pokud jste opravdu myslela jen sortu lidí a nikoho konkrétního, pak byste neměla nikoho v daném prohlášení jmenovat. Možná by stálo za zvážení nejprve zauvažovat nad tím, co se chystáte říct. Jak sama vidíte, když to neděláte, vyvolává to zbytečné dohady. Obvzláště pak, když Vás na to upozorní hned několik tvorů. Řekla bych, že to nebude chyba v přijímači, že? Nehledě na to, že si nemyslím, že by pan Ortega byl z té sorty, o které mluvíte." Jsem stále perfektně klidná a nepřestávám se usmívat. |
| |||
Pozemky za školou Jigme Belläs Shizei Když mi Jigme odpoví, vymotá se ze mě a očekává od pana Belläse omluvu nebo souboj, tak mi proběhne mráz po zádech. Do toho se ozve pan profesor a vysvětlí, jak to bude. A že to záleží na mě. Na pár vteřin ztuhnu. Já mám rozhodnout zda bude boj? Nechci aby se někomu něco stalo. Co teď? Musím se rozhodnout. Podívám se na Jigmeho velice mile se na něho usměji. “Souhlasím s tím, aby Jigme byl mým šampionem.” Počkat, co? zarazím se. Já jsem ale nechtěla… Proč jsem to řekla? Jigme si může všimnout mého vyplašeného výrazu, který přejde od nervózního úsměvu. No, teď už to nemůžu vzít zpátky. Jen doufám, že Jigme ví, co dělá… |
| |||
Učebna 2 Marcos, Monique Teď jsem nemluvila přímo k ní ovšem jsou jisté věci které se mi nechce rozebírat protože by to nejspíš nepochopili. Ne rozhodně by to nepochopili když nejsou schopní pochopit premisu že úctu a respekt si musíte zasloužit, to není věc která jen tak přijde. Pokud by se třídním poradcem stal Marcos udělal by z této funkce prominentní klub pro vybrané studenty zatímco těm s běžnými starostmi by nezbylo nic jiného než zajít za naším třídním. Pak se k tomu vyjádří Marcos, takže si to pamatuje nebyla jsem si jistá jestli je schopný slyšet něco víc než zvuk svého ega. „No mám pocit že ti vadilo něco jiného, ale tohle je závažnější námitka.“ Ano jak jsme říkala i já bych byla ráda kdyby zde byla úroveň jako v londýnském klubu kde se mluví o literatuře nebo kde výkvět Gothamu pořádá oslavu vzdělanosti, ale buďme realisté. Mimochodem Gotham je stejně fiktivní město jako jeho obránce, ale to jsem už odbočila. „Tady nejde přímo o něj, ale o určitý typ osob se kterým nemám dobré zkušenosti vzhledem k jejich mentalitě. Osob které se cítí nadřazení, vyžadují aby ostatní uctívali zem po které chodí a jsou odtrženi od problémů běžných studentů.“ |
| |||
Učebna 2 slečna Le Mauve, blábol Nastane protahující se ticho. Alespoň mám krátkou chvíli na to se trošku uklidnit a srovnat si myšlenky, včetně uvědomění si, že nás profesor sleduje ze svého stupínku před tabulí. Když však promluví, mám co dělat, abych ji rovnou nehodil oknem. Krátce zavřu oči a sevřu ruce, založené na prsou. Přesto to nevypadá, že bych nad sebou ztrácel kontrolu. "Myslíte, když jsem na hodině sebeovládání zmínil, že příliš našich spolužáků v sebeovládání neexceluje?" procedím mezi zuby než se na ni podívám. Je to spíše řečnická otázka, která Alianě má dát najevo, že si její pokusy o rýpání moc dobře pamatuji a slečně Le Mauve napovědět, že tato dívka je opět úplně mimo. Velmi rád bych udělal to samé, jako když to řekla poprvé - a to ji ideálně ignoroval. Nicméně tentokrát ta slova namířila přímo na mne a napadla mé postavení i hrdost. A zrovna v okamžiku, kdy se ve škole objevila nová, slušně vychovaná, a krásná upírka. Možná i to, že stojí přede mnou, mi dodává dost sil, abych telekinezí nerozstříkl Alianě oči po lebce. Potěší mne ovšem, jak k tomu přistupuje má společnice. Tak vytříbeně to otočit proti Alianě samé... Krásné. Položí otázku na její názor, proč si toto o mne myslí. Zabodnu ledový pohled do Aliany, zvědav na její odpověď. Pokud se mi nebude líbit, začínám být připraven na to, že využiji legálního způsobu, jak ji fyzicky vysvětlit, co si o tomto myslím. Také rozhodně nemohu nechat pošpinit rodinné jméno. Ne někým jako je ona. |
| |||
Učebna 2 Marcos, Aliana Za sebou cítím napjatého Marcose. Ta jeho aura by se teď dala krájet. Zastaví se ve svých krocích a chvilku jí trvá se otočit. Umím si představit ten její nadšený výraz. Než aby mi ale odpověděla, tak na mě jen zaujatě zírá. Jemně nakloním hlavu a zahledím se na ní. Z její lichotky pozvednu koutek do spokojeného úsměvu. I když ty předsudky už nejsou tak lichotivé, oceňuji, že alespoň poznala moji úroveň. Doufám, že dle toho bude jednat - tedy s patřičnou úctou. Asi se ani nedivím, že její odpověď byla taková. Nicneříkající. A ještě to říkala, jako bych snad měla vědět, co říkala 300 let zpátky. Navenek to není znát, ale myšlenkově mi obočí vystřelí snad až ke stropu. Koutek přizvednu ještě kousíček výš. "Ano, dotyčný si tuto skutečnost většinou nepřipouští." Loupnu okem po Marcosovi, abych věděla, jestli se ještě drží. Kdyby hrozilo, že by se přestal ovládat, zahledím se mu do očí, aby se uklidnil (60%). Měl by sis zachovat svojí důstojnost. Vrátím se pohledem k ní. "Co Vás přivádí k myšlence, že to je případ pana Ortegy?" |
| |||
Za školou, na louce Belläs, Kristy, Jigme Když za mnou studenti nejdou ve spořádaném zástupu, ale trousí se jak vosy na bonbon, usadím se do trávy a zády se opřu o obřího tygra. Složím nohy pod sebe a zavřu oči, celkově vypadám, jako když medituji. Jsem si však dobře vědom svého okolí, i co se tam děje. Když to dojde tak daleko, že Jigme vyžaduje omluvu nebo souboj, Rozevřu oči a podívám se jejich směrem. "Abyste však měl nárok na tento souboj, musí si Vás slečna Kristy zvolit jako svého šampiona," pronesu klidným věcným hlasem, poměrně potichu, přesto mne všichni na louce jasně slyší. Upřu pohled na dívku, o jejíž čest jde. "Slečno?" vybídnu ji k vyjádření se. |
| |||
U bazénu Kristy, Modrý Nechápu, kde bere Kristy ten klid, nicméně se to sluší a patří, aby dáma zachovávala důstojnost. A ode mne se očekává, že dostojím svých slov, když se neomluví. Těknu po Kristy pohledem. "Čestný souboj nejsou problémy," odvětím ji běžně nahlas a vymotám se z ní, abych mohl vstát a vypnout se do své plné výše, což by mohlo působit dostatečně důstojně, vzhledem k tomu, že Modrého převyšuji. "Nic Vám nedává právo takto urážet slečnu. Jestli se neomluvíte, vyžaduji souboj, kde slečny Kristy čest ochráním!" Vážně musím udělat něco s tím, že mi vychování prokluzuje mezi prsty, když jsem vyvedený z míry. Upírám žluté oči na Modrého, očekávaje jeho reakci. Moc dobře vím, že tady ještě není Jack, takže bych stejně musel profesora požádat, aby mi dal čas na přípravu, až bude určovat, kdy a kde. |
doba vygenerování stránky: 1.3541631698608 sekund