| |||
Pozemky za školou Setkám se s pohledem obou. Ušklíbnu se nad jeho reakcí. "Někdo jí to říct musí..." nadhodím, "navíc jí to v nejmenším nevadí, jak je slyšet z jejích slov," dodám. "Jestli máš pocit, že hodina už je, tak je to chování ještě méně na místě," odfrknu si. "úplně mi bude stačit, když tu nebudete oxidovat okolí. Jestli to nezvládnete bez rozestupu... Odsedněte si." Vybídnu je s povzdechem. |
| |||
Učebna 2 Marcos, Monique Na cestě ven mně zastaví jemné odkašlaní možná jenom někomu zaskočilo přesto je na tom odkašlání něco znepokojivě známého. Ztuhnu a s trpitelským pohledem se podívám ke stropu. Ne, prosím už znovu ne ... Potom se otočím a všimnu si dívky která se opírá o lavici, rozhodnu se že si prohlédnu její životní energii protože to bude rozhodně zajímavější než to co se mi chystá říct. Ale podívejme se koho to před sebou máme. Že by další upír? Jak jsem zjistila z předchozích setkání už v NŠÚ životní energie upírů je jiná než životní energie ostatních bytostí. Je uměle udržovaná, ohraničená, většinou statická a vibruje podle určitého vzoru který je sice pokaždé jiný, ale i tak se dá poznat když jí srovnáte s předchozím pozorováním. Můžu se ve svém závěru mýlit, ale i zde vidím podobné čisté linky jako u mého posledního objektu pozorování. I když tohle je naprosto jiné, ta elegance kterou jsem už předtím viděla je fascinující. Tentokrát to není jako bych se dívala na broušený křišťál, ale spíš na sochu kterou vytesal skutečný mistr v oboru. Potom mi dojde že se mně na něco ptala a z jejího pohledu na ní zatím asi jenom civím se zaujatým výrazem. Což mně uvádí opět do současnosti a důvodu proč jsem se zarazila, ten způsob jak mluví totiž potvrdí mé obavy. Ano ona je zdvořilá, zatím, ovšem vždy když náš rozhovor tak takto začal ... Ona je jedna z nich ...i když se určité věci změnily a já jsem za to opravdu ráda některé věci se pořád nemění. Pořád je tu zlatá smetánka se kterou nemám dobré zkušenosti protože jiný rasa nebo druh nutně neznamená jinou mentalitu. Mé ne zrovna příjemné vzpomínky přeruší Marcos který tu je nejspíš ze stejného důvodu a to jsem to řekla tak jemně jak to jenom šlo. Dokonce ho i chápu když se naštvu já tak to stojí za to, vždy mi radili ať v té chvíli počítám do deseti, ale já se nikdy nedostala přes čtyři. A vysvětlovaní jaká je to kráva nepadlo na úspěšnou půdu ... „No jak to jenom říct citlivě. Je dobře že tu jste oba, jako odpověď bych použila to co jsem řekla v NŠÚ na hodině sebeovládání když se nás profesorka ptala co nám vadí. Myslím to co jsme řekla že mi vadí potom co sis postěžoval že zdejší studenti nesplňují tvé náročné kulturní představy.“ Mluvím klidně a s pohledem upřeným na oba aby ta dívka neměla pocit že jí z tohoto rozhovoru vynechávám. „Ale pokud si už na to nepamatuješ řekněme že si nemyslím že by nás třídní zástupce měl být někdo kdo si myslí že má patent na rozum a je středobodem světa i vesmíru a všech ostatních alternativních vesmírů. A než něco řeknete já si to o sobě rozhodně nemyslím.“ Ne všechny věci vždy poznám, ale mám pocit že právě tohle bude jejich další argument. Také doufám že pokud si Marcos skutečně vzpomene nebude to právě na tento konec když jsem dodala:Ale přitom neví že je idiot s velkým I |
| |||
Učebna 2 Sukui, Wendy, Jack, Relliel, Remmi Fascinují mne hned dvě věci. Že na mé rýpnutí chlapec, očividně Marcos, nereagoval a že se Alianě podařilo ve snaze si to vyžehlit se mnou, urazit zrovna někoho, kdo s ní souhlasil. V podstatě. Jen si nad celou situací povzdechnu a hodím lehce zoufalý pohled na profesora. Jestli ji od teď budu muset řešit na denní bázi kvůli něčemu důležitému, do pololetí mi přeskočí. Nehodlám se ovšem míchat do nové rozmíšky, naopak, hodlám vyklidit pole. Otočím se k naší skupině a překvapeně si všimnu, že se Remmi ocitl vedle mne. Tak jsem se soustředil na učebnu, že jsem si toho ani nevšiml. Hodím po něm trochu křivý úsměv. Zná mne tady nejlépe, jistě moc dobře ví, jaký na celou situaci mám názor. "Myslím, že bychom měli jít." Nadnesu tak nějak všem a poposunu si brýle na nose. Je tady profesor, tak se nebojím, že si urazí hlavu. |
| |||
Učebna 2 Gill Kristy se přidá k potlesku a jakmile dostane možnost, beze slova se zvedne a odejde. Zakroutím na tím nechápavě hlavou. No to je vychování... Poslouchám tady ty dohady, když mi dojde, že tady něco nesedí. Něco co zmínil princ prófa. Využiju toho, že vedle Gilla už taky nikdo nesedí a vklouznu na místo vedle něj. Nemám moc příležitostí se ho na to ptát teď, tak se nad tím zahloubám. Asi to i dává smysl, že ho sem nepřihlásil pod pravým jménem, když nám tajil, že vlastně žije. Asi se bál, že bych ho našel. Fakt jsem zvědavej, co mi k tomu Gill řekne. |
| |||
Učebna 2 slečna Le Mauve, nána Zřejmě máme pro pozorování hloupoučké lidské telenovely stejnou slabost, vzhledem k její reakci, když to dojde k nové výměně názorů. Usměji se na ni a stáhnu svou nabídnutou ruku, když zůstane sedět. Jen se zlehka natočím, abych viděl do místnosti. Rozhovor se chýlí ke konci, když velmi nezdvořilým způsobem padne mé jméno. Opojný opar ze mne naráz opadne a v očích se mi rozsvítí fial. Otočím se k ní, na první pohled rozladěn jejími slovy. To už se slečna Le Mauve elegantně zvedne a přejde do uličky. Položí svou otázku a tak jen stojím za ní jako její temný rozzlobený stín. Založím ruce na prsou a má divoce vlající aura temných emocí snad musí být vidět. Aliana může být ráda, že mám své schopnosti plně pod kontrolou, jinak už by ji bičovali kroupy. |
| |||
Učebna 2 Marcos, Aliana, Tarney Docela se bavím hloupostí a nulovou logikou té studentky. A také tím, jak jsou z ní všichni tak zoufalí. Zrovna chci Marcosovi odsouhlasit ochod a přijmout jeho ruku, když se náš zástupce zvedne a spustí se nová lavina. Všimnu si zájmu i v Marcosově očích. "Jestli to nebude vadit, ráda bych věděla, jak tohle dopadne," ušklíbnu se pobaveně. "Až bude čas odejít, ráda Vaši nabídku přijmu." Ještě chvíli se bavím, dokud ta nána nezmíní Marcose. Klidným pohybem se zvednu ze židle, obejdu lavici do uličky a opřu se o lavici. Jemně si odkašlu, abych upoutala pozornost. "Smím vědět, proč by mělo zvolení pana Ortegy být důvodem k obavám?" zeptám se jí klidně. Na tváři mi hraje klidný úsměv s náznakem zvědavosti v očích. "Nijak samozřejmě nerozporuji rozhodnutí pana profesora. Je přeci jen logické, zvolit v této době někoho ze studentů, kteří znají dnešní možnosti," pronesu s pohledem na něj. Vrátím pohled zpět na ní a čekám na její odpověď. |
| |||
Učebna 2 – Pozemky Tarney, Gill „Já jsem také mluvila o současné situaci dalo by se čekat překvapení, ale ne zděšení.“ Ale tohle ukáže až čas, pokud s Gillem budou chtít mluvit tak s ním mluvit budou, pokud s ním nebudou chtít mluvit tak ho obejdou a promluví si přímo s naším třídním. Případně se rozhodnou vysvětlit proč to nemůžou řešit s Gillem tedy pokud vůbec tahle otázka padne. Mně se už nakonec neptali a potom co jsem se posadila vždy padla zásadní otázka: Tak co to bude tentokrát slečno Croix? Co se týká Gilla tak nesoudím knihu podle obalu, ale vycházím z toho co zrovna vím. Navíc pokud si nevšiml tak někteří s tím souhlasili a dočkal se i potlesku sice to není moc, ale já bych byla vděčná i za to. „Neřekla jsem že se mi to nelíbí jen jsem chtěla vědět důvod a potom se to nějak zamotalo. Ale jsi rozhodně lepší volba než Marcos to by byl skutečně důvod k obavám. Asi už půjdu na hodinu ...“ Pokud už nikdo nic nemá tak se vydám ven kam odešli ostatní přede mnou. Když se rozhlédnu tak zjistím že jich tu moc není jako první mně zaujme impozantní démon s modrou kůží a modrými vlasy na kterého nejdřív fascinovaně hledím než se rozhodnu vybrat si místo kde si sednu. A můj pohled padne na vlkodlaka se kterým jsem do NŠÚ přišla, ale při našem předchozím setkání na mně působil jako někdo kdo je naštvaný na celý svět a příjemný jako kastrovací kleště takže se rozhodnu že si sednu za daňka a kočičáka trochu stranou od chlapce s parohy na hlavě. |
| |||
Pozemky za školou Jigme Belläs Hledím na zvířata, nicméně pan Belläs pokračuje v debatě tím, ať si zklidníme hormony. To půjde těžko. Vzápětí se objeví nad stěnou a začne mě urážet. Cítím jak se Jigme posadí a přitáhne si mě k sobě. Také cítím jeho ruku kolem mého pasu. Ooo, ty jeden. Jigme pronese, ať se mi omluví, nebo mě bude bránit. Můj rytíř v brnění! Ale měla bych to zarazit, než bude pozdě. Zvednu hlavu, abych se mohla na pana Belläse podívat. Věnuji mu milý úsměv. “Neprovokuju Vás. Hodina ještě nezačala, ale jak se dívám na ta krásná zvířata, tak mám pocit, že už je. Jestliže jsem Vás rozzlobila, tak se hluboce omlouvám.” Přisunu svou hlavu zpět, co nejblíže k Jigmemu a pošeptám mu do ouška. “V pořádku. Nechceme žádné problémy, už jich bylo dost.” Své pavoučí nožky nechávám v pohotovosti, kdyby cokoliv. |
| |||
Učebna 2 Lilith Většinu mého hloubání odbyde, tak nad tím jen pokrčím rameny a pohodím oháňkou. "Hehe, to asi ano," přitakám ovšem na tom, že moc dobré to není, když se to pořád zhoršuje. "Jasně. Snad to je zase něco užitečného jako ta kočka, co mi dala můj toulec," usměji se natěšeně na hodinu, když vyrazíme ven. Rozhodně tady není nač čekat, navíc se profesoři jasně vyjádřili že už tak jsme ztratili bambilion času. |
| |||
Učebna 2 Sukui, Wendy, Jack Teatrálně si povzdechnu a zvednu se, abych se mohl otočit k lavici za námi. "A kdyby to slečnu zajímalo, jsem Relliel," natáhnu k ní ruku, aby svou vložila do mé dlaně a mohl jsem ji na ni lehce líbnout. Pokud tak neučiní, prostě se o ni opřu o jejich lavici a věnuji ji úsměv. "Ne všichni jsou tady neomalení neandrtálci, nemějte strach." |
doba vygenerování stránky: 1.5621728897095 sekund