| |||
U bazénu Kristy Její slova mne vytrhnou z myšlenek. Když položí svou otázku, podívám se na ni a povytáhnu jeden koutek výšeji než ten druhý. "Vypadám tak, že?" Opáčím otázkou, vzhledem k tomu, že to je asi nejčastější věc, na kterou se mne spolužáci ptají. "Odpovím ti jen když mi slíbíš, že mne nepraštíš, nebo někam nezahodíš." Řeknu nakonec a nechám zcela spadnout svůj úsměv, aby bylo jasné, že to myslím vážně. |
| |||
Venku Jigme Když se představí, velice mile se na něho usmívám. Podívám se stejným směrem na oblohu jako on. Po chvíli vrátím k němu pohled s úsměvem a velice mile se ho zeptám. “Mohu se tě na něco zeptat, Jigme? Ty jsi démon?” |
| |||
U bazénu Kristy Věnuji ji o něco širší úsměv. "To je v pořádku, ale přeci nebudete stát celou hodinu..." Křídla mám poloroztažené a volně položené na zemi za mnou. "Jsem Jigme Mìngùn de Lìliàng, těší mne," odpovím na její představení. Poté se zahledím na oblohu, poněkud zamyšleně. Není vlastně už jedno příslušnost k mému rodu...? Trochu si povzdechnu, jak opět zabrousím do těchto myšlenek. |
| |||
Venku Jigme Jak se rozhlížím, tak mě osloví mladík, který sedí kousek vedle mě. “Hmm, omlouvám se.” Posadím se na zem a své pavoučí nožky nechám za sebou na zemi volně ležet. Otočím se na chlapce, který mě oslovil. “Jmenuji se Kristy a vy?” jen co to řeknu, tak se na něho mile směji. |
| |||
U bazénu Kristy Na místo mezi mne a Modrého přijde ta pavoučí dívka. Zvednu k ní pohled. Trochu mi připomíná Diagh, jen má o dost humanoidnější podobu. Zůstane se nad námi tyčit a rozhlíží se po okolí. Je to trochu znervózňující. "Nechcete se posadit, slečno?" vyzvu ji s úsměvem po chvíli. |
| |||
Učebna 2 - Venku Remmi Na Remmiho odpověď se jen lehce pousměju, až jsou mi vidět špičaté zoubky. Po chvilce začne pískat a tleskat našemu zvolenému zástupci. Neudržím se a i já mu zatleskám. Přeci jen jsem ráda, že máme zástupce takového fešáka. Zaslechnu jak pan profesor odpovídá slečně na její otázky, až se chudinka do toho zamotá jako moucha do sítě. Poté, co jsme požádáni, aby jsme vyšli ven, zvednu se a v klidu vyrazím ven za panem profesorem na pozemky, kde si najdu pěkné místečko, abych viděla na zvířátka (AI66). Rozhlédnu se kolem sebe a koukám, jak se ostatní studenti postupně přidávají. Kousek vedle mě sedí mladík, kterého profesor oslovil pan Belläs. |
| |||
Učebna 2 slečna Le Mauve Na profesorova slova jen pokývnu hlavou, že je beru v potaz. Znamená to, že to je jen prvotní nástřel. Nenechá si do toho mluvit a tak se nepouštím do bitvy s mlýnskými lopatkami za hurikánu. Narozdíl od Aliany. Jako vždy, musí se do toho pustit po svém. Nic více už se pravděpodobně nedozvíme, takže se otočím ke své spolusedící. Zůstanu stát, jen přisunu svou židli a nabídnu jí ruku ku pomoci vstát a posléze rámě. Svá gesta doplním slovy, "mohu Vás doprovodit na další hodinu?" Stále však vnímám probíhající rozhovor s profesorem, kdyby z toho vzešli nové informace. Když se nakonec ten o kterém debatují postaví, jsem i docela zvědav, co z něj vypadne. Ovšem pokud bude chtít slečna Le Mauve vyrazit, nebudu kvůli tomu tady zůstávat. |
| |||
Učebna 2 Vrhnu po Remmim opravdu ošklivým pohledem, když začne hvízdat a tleskat. Mohl by si pamatovat, že spotlight jsem neměl nikdy rád. K mému překvapení se k němu však několik studentů přidá. Rozhlédnu se po třídě skutečně překvapen tím, jakou podporu jsem dostal, i když mne mnoho z nich osobně nezná a ti co ano, mne neznají příliš.... Mimo snad Sukui, které jsem se jako jediné svěřil a to především, protože se potýkáme s dost obdobnými úskalími našich schopností. Ta vřelá podpora dokonce zastínila několik okatých tichých nesouhlasů. Nicméně posléze přijde opravdu hlasitý protest od chlapce před námi a od Aliany. To, že jsem nebyl zvolen studenty je docela pádný argument avšak chápu postoj vedení školy, že nás nechce vrhat do volby svého zástupce, když se všichni navzájem neznáme. Nejsem si jistý, jestli to, že jsem se zastavil za profesorem mne kvalifikuje takovou funkci vykonávat, nicméně když už ji mám, hodlám k tomu přistupovat jak nejlépe dovedu. Aliana napadá mou zodpovědnost, pokoru a vzbuzovanou autoritu. Zrovna od někoho, s kým jsem se docela otevřeně bavil, bych něco takového nečekal. Nejsem si jistý, jestli profesor více brání mne nebo své rozhodnutí, nicméně i tak to zahřeje. Když se dostanou k tomu, co jsem řešil, už to nevydržím, opřu se dlaněmi o lavici a zvednu se. "A co se takhle zeptat mne? Pořád tady jsem." Pronesu směrem k ní dost hlasitě. |
| |||
"I kdybych ho nevybíral já, stejné pravidlo stále platí," oponuji na její slova. "Předpokládám tedy, že Vy sama na nečekané situace reagujete ukázkovým způsobem?" Po zbytku jejích slov se rozhlédnu po zbytku třídy, "chtěl bych všechny ujistit, že pokud se mnou něco potřebujete vyřešit, nemusíte se v nejmenším bát, že bych vás odmítl. Jsou to pro vás důležité věci a tudíž si na vás udělám čas." Jestli to stejně jako slečna Croix vnímá více studentů, mohl by to být problém. Přeci jen jsem jejich třídním profesorem a neměli by se bát za mnou přijít jen z toho důvodu, že budou mít pocit, že obtěžují, nebo snad zdržují. "Měla byste tedy zapracovat na svých vyjadřovacích schopnostech. Pokud byste dokázala lépe formulovat své myšlenky, nemusela byste je několikrát vysvětlovat." |
doba vygenerování stránky: 1.5990281105042 sekund