| |||
Jimmy Vrátím pohled na chlapce. "Našel jste ho," odpovím mu. "Předpokládám, že jste ještě nemluvil s Butlerem?" Ujistím se. Nejsem si jist, koho všechno zvládl přijmout a kdo ho ještě hledá. Každopádně tak jako tak se k němu zcela otočím a spustím ruce volně podél boku. Za celou dobu se mi ve tváři nehýbe mimika. Každopádně upřený pohled, čekající na odpověď, velmi rychle začíná být nepříjemný. |
| |||
Ošetřovna - Jídelna Rekki, Remmi, Miko, všichni cestou a v jídelně Tak nějak nevím, co na to mám Rekkimu říct. Myslím, že je radši, že jsem naživu o dost více než můj otec. Na to, že to ze mne Remmi vytáhne se jen usměji. To je mi naprosto jasné. A já stejně nemám důvod mu to neříkat. Vždyť jsme si říkali všechny pitomosti. Rekki nadhodí blížící se oběd. A Remmiho žaludek okamžitě odpoví. Jsem sice nyní plně najedený, ale hodlám je doprovodit. Přeci jen, už jsem si za tu chvíli vyzkoušel, že kdyby tady Remmi nebyl, asi bych byl už na maličké kousíčky. Když tento plán odsouhlasí i Remmiho nabrnknutá medusa, opatrně si opět nandám rukavice, než sklouznu z lůžka. Než chytím balanc, ještě se musím o Rekkiho zachytit. Může tak cítit pochopitelný fakt a to, že jsem hodně těžký. Děkovně se na něj usměji, než vykročím od lůžka. "Tak jdeme," mrknu na oba a vykročím jako první z ošetřovny. Pokývnu hlavou v pozdravu profesorovi v chodbě, než zatočíme do jídelny. I když je ještě poměrně brzy, nejsme tady první. Zamířím tedy k oknu naproti dívce, co tady již je. Sednu si blížeji k čelu, aby ty dvě hrdličky mohli sedět vedle sebe. |
| |||
Když jsou dveře zpět na svém místě, vydám se směrem k učebnám. Vkročím do otevřených dveří učebny jedna. Přejdu k díře, která vede do přízemí a nahlédnu dovnitř. Zamračím se, když je vidět úplně skrz. Začnu vyvolávat spoustu růžových obláčků, abych díru vyplnila, než se začnou měnit na materiál patřící škole, aby se tak díra zacelila. Když jsem hotová s dírou, začnu se stejným způsobem věnovat díře mezi učebnami. |
doba vygenerování stránky: 1.4301390647888 sekund