| |||
Učebna 2 Gill, Remmi, Relliel, Jack, Wendy Rozejdu se uličkou a cestou si rozpletu cop. Prsty si pročísnu vlasy, abych uvolnila jednotlivé prameny a uhladila ten nepořádek, který vzniknul vším tím děním. Projdu tak kolem Ys, aniž bych na ní pořádně viděla přes rozpuštěné vlasy. Jakmile se podívám na židli před tou dívkou u Jacka, hned se Rell protáhne kolem a usadí mě. "Děkuji," pronesu k němu s úsměvem. A samozřejmě si sedne vedle mě. Podívám se kam se usadí Gill a Remmi. Pokud se mnou nikdo z nich nic neřeší, otočím se na Jacka s tou dívkou. "Ahoj," pozdravím oba a prohlídnu si ji. Je chudinka celá vyděšená. Tázavě se podívám na Jacka. |
| |||
Dokud mě mladík držel, postřehl jsem, jak se někdo zvedl ze židle a další se na mladíka osočila. Vlčice se k nám otočí a omluví se za něj. Přes tu bolest se na ní jen pousměji, že ona za to nemůže. Sice jsem řekl, co jsem potřeboval, to ale neznamená, že budu říkat víc, než je třeba. Ovzlášť když to jde vyjádřit i pohledem. Všimnu si Kimerova pohledu od katedry. Pak si sním budu muset promluvit. Vlčice mezitím vyleze na lavici. Nebojím se jí svěřit svou ruku, protože vedle jsem postřehl, jak moc pomáhala. Včetně záchrany prince. Sleduji jak ladnými pohyby napodobuje rovnání kostí nad mojí rukou. Je to celkem originální způsob, musím říct. Když dokončí své léčení, ještě ruku zkontroluji svým léčitelským očkem. Ještě to bude chtít poladit, ale kost již opravdu není zlomená. Opatrně zvednu ruku, podložím si jí druhou místo závěsu, protože to opravdu stáe dost bolí, a narovnám se. "To je v pořádku," odpovím pavoučici, "s Vámi si to vyřídím na ošetřovně," pronesu k mladíkovi. Řekl bych, že dokud to nebude mít co dělat s vlčicí, tak nebude reagovat tak prudce. Přece jen se teď usmívá jako sluníčko. Vydám se ze třídy, vlčice hned za mnou a mladík jí následuje. všimnu si, že Remmi již dorazil do třídy. Zrovna vyčaroval brýle. Jen mi to utvrzuje mojí domněnku. Skupinka akorát uvolní cestu, když se rozejdou do lavic. Shizei ustoupí ze dveří, abych mohl v klidu projít s tou rukou a pokračuji na ošetřovnu. Pokud se ti dva někde pozastaví, zastavím a popoženu je. |
| |||
Učebna 2 Sukui, Remmi, Gill Informace, které ze skupinky padají vnímám a ukládám do paměti, ale nijak na ně nereaguji. Ani žádná katastrofa nevypukne, zatímco se baví. Když nakonec zavelí k usazení, věnuji Sukui široky úsměv a vykročím hned za ní. Jakmile dokáži poznat, ke kterému místu míří, protáhnu se kolem ní, abych ji odtáhl židli a usadil ji. Sám se posadím vedle, jestli opět nehodím nějaké nečekané salto ve vzduchu a jestli nebude samozřejmě má nebeská víla protestovat. |
| |||
Učebna 2 Remmi, Sukui, Relliel "Magie mne nepřestává překvapovat a fascinovat," usměji se na něj, když mi Remmi vyčaruje brýle. Opatrně si je nasadím a když nenatají, rozhlédnu se po místnosti. "Jak jsi dokázal trefit co potřebuji?" zeptám se zvědavě, když mi sednou. "Nemám ve zvyku rozbíjet věci, pokud mne tedy zrovna nesmete tsunami," zazubím se na něj. "Mne je to skutečně jedno," usměji se na Sukui a když se rozejde třídou k místům, následuji je. |
| |||
Učebna 2 Gill, Remmi, Relliel Awww! To je tak milé. Usmívám se nad nimi, když mu Remmi vyčaruje brýle. Gill nechá výběr míst na nás a Remmi se k tomu nevyjádří, takže je to asi na mě. Ještě jednou se rozhlédnu po třídě. Nakonec vyberu místa před Jackem a tou dívkou. Je tam kolem dost volných židlí, abychom seděli tak nějak pohromadě. "Co třeba tamhle?" pokývnu tím směrem hlavou a pokud s tím nikdo nemá problém, vydám se tam. |
| |||
Učebna 2 Gill, Sukui, Relliel Jak na něj koukám, všimnu si, že mžourá. On měl vlastně brejle, tam vedle... "Ještě jednom jednu věc, než půjdeme." Natáhnu před sebe dlaň a zakroužím nad ní druhou dlaní. Mezi dlaněmi se mi vytvoří černý obláček a když opadne, v ruce mi leží brýle s obroučkami z tepelně odolnějšího materiálu, než je zlato (95%). Nechci aby se mu hned roztekly, jak si je nasadí. A dioptrie by měly taky být ok. "Myslím, že se ti budou hodit. A opovaž se je rozbít." Výběr míst nechám na dívce. |
| |||
Učebna 2 Aliana "Takže skutečně šlo jen o ně... Jsem ovšem rád, že něco si k Vám cestu našlo," pokývnu hlavou, když vysvětlí, proč se tak v tom tématu zasekla. A pokud nic jiného z tohoto rozhovoru nevzejde, alespoň toto je pokrok. "A když tam bude jediný?" Nakloním hlavu lehce na stranu, "to že je nemagická budova neznamená, že jinde na pozemcích být nemůže." I když pravděpodobně nebude. "Tak by nemuselo proti magickým plamenům vůbec pomoci..." doplním její větu, když se zarazí, možná tak potvrzujíc její myšlenku. Myslím, že jsme se docela zdárně dostali ke složitosti problému, možná by z toho mohla uznat, že v systému, který by zamezoval rozšiřování požárů je více problémů než užitku. "Nemluvil jsem ale o obětavosti a nesobeckosti, ale o tom, že by každý měl být neustále připraven na neočekávanou situaci. A kdo si myslí, že by připraven být neměl, je pravděpodobně ve špatné třídě," namítnu na její slova, vzhledem k tomu, že jeden mluví o koze a druhý o voze. "Každopádně máte pravdu v tom, že šlechetnost se nedá nařídit." "Myslím, že už jen koncept NŠÚ, který zněl: naučíme Vás přežít pod Ministerstvem! Vypovídá o tom, čeho jsme studiem měli docílit. I když se okolnosti změnili, pořád jsou tu ti samí studenti..." Zamyslí se a vypadá to, že retrospektuje. Nechám jí moment, aby si mohla urovnat myšlenky. "Můžete mi dát konkrétní příklad?" optám se, když mne nařkne z toho, že dělám to samé co ona. "Nicméně i na různorodou skupinu se pořád dají aplikovat obecné koncepty." Dodám, i když asi nevím, co tím přesně myslela. Výraz se mi změní do neutrálního a neproniknutelného. Jestli je něco, co mne zasáhne na velmi hluboké úrovni, je to nařčení, že mám nedostatek pokory. "Myslím, že nic nedáte za to, když se na emoce protějšku zeptáte. Neříkám, že to bude vždy fungovat, ale za zkoušku nic nedáte." |
| |||
Učebna 2 Jigme Otázku? Jakou otázku? Zamyslím se a pak si vzpomenu že se asi ptal jestli mi jde jenom o uniformy, asi to plně nepochopil i když mluvit s ním také není zrovna snadné. Může být rád že jsem vůbec poznala odkud je když to ještě šlo, chtěla bych vědět kolik mých vrstevníků by to dokázalo poznat. Nebo by to potřebovali vědět, ale dobrá jistě je zde jistý kulturní rozdíl na druhou stranu je to první čaroděj který se na mně nedívá z vrchu. „Aha, nechtěla jsem se k tomu vracet, ale zasloužíte si vysvětlení. Nešlo zde o uniformy, byla jsem přesvědčena že se něčemu tak triviálnímu dalo přednost před důležitějšími věcmi. Ale má premisa byla chybná, byla jsem přesvědčena že tahle škola tu předtím nebyla a my jsme zde první studenti. Ne této třídy, ale vůbec tohle všechno bylo vytvořeno pro nás a my jsme vytvořili precedens který umožnil přijímat další studenty. Pokud jsme měli být začleněni do už existující školy dají se jisté okolnosti pochopit.“ Následně se začne řešit hasící systém, chápu že rozlišovací software by zde byl poněkud složitý a to už nemluvím o samotné přepravě studentů v bezvědomí. „Tak se o něj někteří studenti postarají a odtáhnou ho než se začne hasit i když hasicí systém nejspíš nebude to pravé. Rozpoznávací program který by zabránil škodám by zde byl moc složitý, co se týká magického zřídla tak to cítit nemůžete protože tohle je obyčejná budova, Tarney to v jídelně říkal, ale určitě to má jiný nemagický zdroj energie a pokud by silové pole nebylo magické povahy ... “ Zarazím se protože nevím přesně co by se stalo, ale určitě už přestali používat elektřinu v prvním díle Nulové hranice byly popsané její nevýhody. „Myslela jsme tím že můžete očekávat nebo předpokládat že se bude někdo chovat obětavě a nesobecky, ale nemůžete nařídit aby se všichni chovali obětavě a nesobecky.“ Následuje katastrofická vize že tahle planeta je smrtelně nebezpečná a všechno zde se nás pokusí sežrat. Jsou to monstra, utíkej. Predátoři, to rozhodně pochybuji že by Jigme věděl co se nachází za hranicemi školy. Řekněme že by skutečně projevil zájem a položil otázku tak by mu i tak nic neřekli. „Mně řekli že se tu naučím ovládat své schopnosti o žádném výcviku přežití řeč nepadla ...“zarazím se a Jigme si může opět všimnout mého nepřítomného a později překvapeného výrazu když si vzpomenu co Chrys na naší jediné hodině říkal. Moc dobře ne, zadýchám se při delším běhu. Jednou jsem zvedla docela velkou kládu a málem si přitom udělala kýlu. Ano tohle byl začátek cesty na jehož konci jsem měla být schopná prorazit zeď pěstí, pobít své protivníky oslí čelistí a mnohem víc. Potom je Jigme dotčený tím že jsem neocenila jeho úsilí, střídmost a asketismus v NŠÚ navzdory pokušení které bylo všude kolem. Ale dobrá pokusím se na to jít jinak i on se mně pokouší přesvědčit že má pravdu a jisté věci jsou univerzální a nadčasové. Začátek tu už je a i když to vidím jinak on si ty bojovníky bez bázně a hany kteří se zde začali tvořit nenechá nikým vzít. No má můj obdiv Marcos si jen stěžoval na zdejší poměry a vychování ... „Mám pocit že vy děláte to samé ,přednášíte věci jak by jste si to přál vidět nebo jak by to mělo být, ale věci nejsou vždy ideální přesto to může fungovat. Ovšem to záleží na každém jak s tím naloží, tedy samozřejmě v rámci jistých parametrů, ale ani tak se to nedá sjednotit neboť každý má jiné cíle a povahu. Jinak já vstřebávám vše, ale ne vždy dojdu ke správným výsledkům protože mám problém poznat jak se ostatní cítí. To vedlo k hodně trapným situacím a také mně to učinilo častým objektem kanadských vtípků.“ Jistě ani já nezůstala nic dlužná čímž se věci ne vždy vyřešili a na kobereček jsme byli pozváni oba. |
| |||
Učebna 2 Remmi, Sukui, Relliel Promnu si kořen nosu a povzdychnu si. "To by spoustu věcí vysvětlilo..." Když ruku sundám, opět musím trochu zamžourat, abych opět zaostříl a nekoukal někam mimo. "To je pravda, asi dost zdržujeme..." Pokývnu hlavou. "Každopádně, už se aspoň mohu posadit. Takže kam?" přejedu pohledem mezi Remmim a Sukui, jestli se jeden ujme vedení. |
| |||
Učebna 2 Gill, Remmi, Relliel Usměji se na něj zpátky a přikývnu. Je to opravdu změna, co zjistil, že je tu Remmi. Úsměv u něj byl vzácný a působí dost uvolněně. Když se pak nepustí do vtipkování, jako na chodbě, podívám ze zpět na Remmiho. Vypadá to ale, že to přece jen mělo nějaký efekt. "Měli bychom se posadit, ať nezdržujeme hodinu," pronesu ke skupince. |
doba vygenerování stránky: 2.0933859348297 sekund