| |||
Učebna 2 Remmi, Sukui, Relliel, Lee "Mne ale nic jiného nezbývá, ty jí aspoň vládneš," uchechtnu se nazpět. "Každopádně alespoň při hodině něco uvidím. Mám jedny náhradní, nicméně jsem nechtěl odcházet..." Celá skupinka se začne přesouvat a když Remmi zapluje k pavoučnici, využiji toho a sednu si před Sukui. Na mého nového spolusedícího se jen příjemně usměji a pokud nebude chtít zapřádat hovor, natočím se trochu bokem, abych viděl dozadu. Zkoumavě si prohlížím Sukui i Relliela. Podle postupu v jejich chování k sobě to vypadá, že mi něco uniklo. A vzhledem k tomu, s jakým klidem ho bere, asi něco důležitého. Až bude čas, měl bych se na to Sukui zeptat. |
| |||
Učebna 2 Jack, Belläs, Ysea, Sukui Když na mě Jack promluví, trochu se uklidním. Znovu mi však přejede mráz po zádech, když promluví dívka za mnou. Prudce se otočím a její úsměv potvrdí můj strach. Třídou se ozve hrozně nepříjemný zvuk. Jako by někdo něco lámal. Vyděšeným pohledem se rozhlédnu kolem a všimnu si ruchu někde za modrým. Ale pořádně tam nevidím. Z toho, co tam ale říkají a jak si tady z toho skoro nikdo nic nědělá, tak to jen nahrává jeho slovům. Jack se je pokusí uklidnit, tak se jen modlím, že to nebude mít opačný účinek. Asi bych se tady tomu moc nedivila. Radši tady nebudu nic předpokládat ani očekávat a budu pořád na pozoru. Je to pro mě zcela neznámý svět. Chvilku na to, přijdou do třídy další studenti. Podle toho, co říkal Jack, tak to musí být Sukui a Relliel, soudě dle jemně růžových vlasů a andělských křídel. Po chvíli se rozejdou naším směrem a sednou si před nás. Dívka se k nám otočí. "A-ahoj," spíš ukníknu zpátky než cokoliv jinýho. Pohledem těkám všude okolo, ale vracím se k ní. Taky vypadá jako člověk. Jak může být tak v klidu? |
| |||
Učebna 2 Gill, Sukui, Relliel, Kristy "To mě taky ne," uchechtnu se. "Chtěl bych říct, že tě znám tak dobře, ale mám teď pár mezer tvý velikosti, takže... Magie." zakřením se. "A znalosti kovů." Dívka se rozejde k lavicím a andílek jí hned následuje. Jako by snad byl její bodygard. Rozejdu se za nimi a zapluju na židly vedle tý pavoučí holky. "Doufam, že ti to nevadí..? Vypadáš trochu rozjetě, tak mi neukousni hlavu. Díky," pronesu k ní ležérně. "Jinak já jsem Remmi, kdyžtak. Kdyby tě to náhodou zajímalo." |
| |||
Učebna 2 Gill, Remmi, Relliel, Jack, Wendy Rozejdu se uličkou a cestou si rozpletu cop. Prsty si pročísnu vlasy, abych uvolnila jednotlivé prameny a uhladila ten nepořádek, který vzniknul vším tím děním. Projdu tak kolem Ys, aniž bych na ní pořádně viděla přes rozpuštěné vlasy. Jakmile se podívám na židli před tou dívkou u Jacka, hned se Rell protáhne kolem a usadí mě. "Děkuji," pronesu k němu s úsměvem. A samozřejmě si sedne vedle mě. Podívám se kam se usadí Gill a Remmi. Pokud se mnou nikdo z nich nic neřeší, otočím se na Jacka s tou dívkou. "Ahoj," pozdravím oba a prohlídnu si ji. Je chudinka celá vyděšená. Tázavě se podívám na Jacka. |
| |||
Dokud mě mladík držel, postřehl jsem, jak se někdo zvedl ze židle a další se na mladíka osočila. Vlčice se k nám otočí a omluví se za něj. Přes tu bolest se na ní jen pousměji, že ona za to nemůže. Sice jsem řekl, co jsem potřeboval, to ale neznamená, že budu říkat víc, než je třeba. Ovzlášť když to jde vyjádřit i pohledem. Všimnu si Kimerova pohledu od katedry. Pak si sním budu muset promluvit. Vlčice mezitím vyleze na lavici. Nebojím se jí svěřit svou ruku, protože vedle jsem postřehl, jak moc pomáhala. Včetně záchrany prince. Sleduji jak ladnými pohyby napodobuje rovnání kostí nad mojí rukou. Je to celkem originální způsob, musím říct. Když dokončí své léčení, ještě ruku zkontroluji svým léčitelským očkem. Ještě to bude chtít poladit, ale kost již opravdu není zlomená. Opatrně zvednu ruku, podložím si jí druhou místo závěsu, protože to opravdu stáe dost bolí, a narovnám se. "To je v pořádku," odpovím pavoučici, "s Vámi si to vyřídím na ošetřovně," pronesu k mladíkovi. Řekl bych, že dokud to nebude mít co dělat s vlčicí, tak nebude reagovat tak prudce. Přece jen se teď usmívá jako sluníčko. Vydám se ze třídy, vlčice hned za mnou a mladík jí následuje. všimnu si, že Remmi již dorazil do třídy. Zrovna vyčaroval brýle. Jen mi to utvrzuje mojí domněnku. Skupinka akorát uvolní cestu, když se rozejdou do lavic. Shizei ustoupí ze dveří, abych mohl v klidu projít s tou rukou a pokračuji na ošetřovnu. Pokud se ti dva někde pozastaví, zastavím a popoženu je. |
| |||
Učebna 2 Sukui, Remmi, Gill Informace, které ze skupinky padají vnímám a ukládám do paměti, ale nijak na ně nereaguji. Ani žádná katastrofa nevypukne, zatímco se baví. Když nakonec zavelí k usazení, věnuji Sukui široky úsměv a vykročím hned za ní. Jakmile dokáži poznat, ke kterému místu míří, protáhnu se kolem ní, abych ji odtáhl židli a usadil ji. Sám se posadím vedle, jestli opět nehodím nějaké nečekané salto ve vzduchu a jestli nebude samozřejmě má nebeská víla protestovat. |
| |||
Učebna 2 Remmi, Sukui, Relliel "Magie mne nepřestává překvapovat a fascinovat," usměji se na něj, když mi Remmi vyčaruje brýle. Opatrně si je nasadím a když nenatají, rozhlédnu se po místnosti. "Jak jsi dokázal trefit co potřebuji?" zeptám se zvědavě, když mi sednou. "Nemám ve zvyku rozbíjet věci, pokud mne tedy zrovna nesmete tsunami," zazubím se na něj. "Mne je to skutečně jedno," usměji se na Sukui a když se rozejde třídou k místům, následuji je. |
| |||
Učebna 2 Gill, Remmi, Relliel Awww! To je tak milé. Usmívám se nad nimi, když mu Remmi vyčaruje brýle. Gill nechá výběr míst na nás a Remmi se k tomu nevyjádří, takže je to asi na mě. Ještě jednou se rozhlédnu po třídě. Nakonec vyberu místa před Jackem a tou dívkou. Je tam kolem dost volných židlí, abychom seděli tak nějak pohromadě. "Co třeba tamhle?" pokývnu tím směrem hlavou a pokud s tím nikdo nemá problém, vydám se tam. |
| |||
Učebna 2 Gill, Sukui, Relliel Jak na něj koukám, všimnu si, že mžourá. On měl vlastně brejle, tam vedle... "Ještě jednom jednu věc, než půjdeme." Natáhnu před sebe dlaň a zakroužím nad ní druhou dlaní. Mezi dlaněmi se mi vytvoří černý obláček a když opadne, v ruce mi leží brýle s obroučkami z tepelně odolnějšího materiálu, než je zlato (95%). Nechci aby se mu hned roztekly, jak si je nasadí. A dioptrie by měly taky být ok. "Myslím, že se ti budou hodit. A opovaž se je rozbít." Výběr míst nechám na dívce. |
| |||
Učebna 2 Aliana "Takže skutečně šlo jen o ně... Jsem ovšem rád, že něco si k Vám cestu našlo," pokývnu hlavou, když vysvětlí, proč se tak v tom tématu zasekla. A pokud nic jiného z tohoto rozhovoru nevzejde, alespoň toto je pokrok. "A když tam bude jediný?" Nakloním hlavu lehce na stranu, "to že je nemagická budova neznamená, že jinde na pozemcích být nemůže." I když pravděpodobně nebude. "Tak by nemuselo proti magickým plamenům vůbec pomoci..." doplním její větu, když se zarazí, možná tak potvrzujíc její myšlenku. Myslím, že jsme se docela zdárně dostali ke složitosti problému, možná by z toho mohla uznat, že v systému, který by zamezoval rozšiřování požárů je více problémů než užitku. "Nemluvil jsem ale o obětavosti a nesobeckosti, ale o tom, že by každý měl být neustále připraven na neočekávanou situaci. A kdo si myslí, že by připraven být neměl, je pravděpodobně ve špatné třídě," namítnu na její slova, vzhledem k tomu, že jeden mluví o koze a druhý o voze. "Každopádně máte pravdu v tom, že šlechetnost se nedá nařídit." "Myslím, že už jen koncept NŠÚ, který zněl: naučíme Vás přežít pod Ministerstvem! Vypovídá o tom, čeho jsme studiem měli docílit. I když se okolnosti změnili, pořád jsou tu ti samí studenti..." Zamyslí se a vypadá to, že retrospektuje. Nechám jí moment, aby si mohla urovnat myšlenky. "Můžete mi dát konkrétní příklad?" optám se, když mne nařkne z toho, že dělám to samé co ona. "Nicméně i na různorodou skupinu se pořád dají aplikovat obecné koncepty." Dodám, i když asi nevím, co tím přesně myslela. Výraz se mi změní do neutrálního a neproniknutelného. Jestli je něco, co mne zasáhne na velmi hluboké úrovni, je to nařčení, že mám nedostatek pokory. "Myslím, že nic nedáte za to, když se na emoce protějšku zeptáte. Neříkám, že to bude vždy fungovat, ale za zkoušku nic nedáte." |
doba vygenerování stránky: 1.6330318450928 sekund