| |||
Učebna 2 Aliana, Kelly, Hillaris, Rekki Když se dokonce omluví, pokývnu hlavou, že beru na vědomí. Mou otázku zcela přejde. Ať již úmyslně či neúmyslně. "Velmi náročně se cokoliv vysvětluje, či vyjadřují vlastní názory, když ignorujete přímé otázky," pronesu tedy, aby bylo jasné, že mi to rozhodně vadí. "Protože silové pole nejsou hudbou budoucnosti. Tak jsme věci řešili již v mé době, a u požárů se to přestalo dělat poté, co jsme zjistili, že nám dům zapálily plameny, jenž energie a magie obranných silových polí přiživuje," pokusím se jí vyvrátit myšlenku, že by to snad šlo udělat nějak takto, "nehledě na to, že každé silové pole musí mít svůj zdroj. Na pozemcích ovšem necítím magické vřídlo." "A když bude někdo v bezvědomí? Nebo nebude moci vyklidit prostor? A hasicí systém by ho místo pomoci zabil? Nehledě na to, že ne všechny plameny a kouř jsou nutně požár. A zabít studentka hasicím systémem, protože se neovládl a trochu zadýmal svou pyrokinezí... Věřím, že něco takového si škola nemůže dovolit." "Ještě jednou - jestli si myslíte, že by to pro nás nemělo být pravidlo, jste na špatné škole," zopakuji, co jsem již říkal a očividně si to k ní nenašlo cestu. "Nikdo z nás nedělá ochránce světa, ale svět se s Vámi mazlit nebude. A jestli si po dobu studia zachováte tento svůj přístup, zabije Vás něco čtyři kroky od brány, jak školu opustíte. Pokud Vás nezabije již něco na škole." "Téměř. A já tento systém, na rozdíl od někoho, rozhodně nezneužíval," do hlasu se mi vkrade poněkud ledový tón. Začínám být poněkud rozmrzelý, protože mi již i občas uteče nezdvořilost k její osobě, což mne trochu vyhazuje z mého klidu. Jak se začínám dostávat do tohoto stavu, i skrze několik vrstev uniformy, začíná být vidět slabé žluté světlo, jak se kámen v hrudi více a více rozsvěcuje. "Vyjádření názoru a zaseknutým způsobem se otáčet na své pravdě, neschopna vnímat nebo přijmout názory ostatních... Mezi tím je značný rozdíl," pronesu a trochu nakrčím čelo, již trochu zoufalým způsobem, "naučte se pokory a naučíte se naslouchat ostatním." Jakmile se ozve křupání kostí, vyskočím do stoje a prudčeji se otočím. Náš dozor láme léčiteli ruku. Obočí mi poposkočí skoro až do ofiny a ohlédnu se k třídnímu profesorovi. Ten ale nevypadá, že by to chtěl řešit a Kelly se již místo rozhovoru, který stejně pravděpodobně nemá smysl, raději soustředí na spravení zlomené ruky. Až začnou odcházet opět se posadím. Na tváři se mi usadí trochu zamyšlený výraz. |
| |||
Pokývnutím hlavy přijmu informace o tom, jak to dopadlo s Rubusem. Zvednu hlavu a podívám se směrem lámání kostí. "Myslím, že bude záhodno, když tam poté zůstanete," věnuji slova odcházejícímu Rekkimu. V rukou se mi objeví ty samé desky, co na začátku ve vedlejší místnosti. Není tady slečna Adavson, ani slečna Aine. Také chybí Mersi, Miko a ten nový chlapec. Také tu není slečna Mania. Na pana Omniuse a slečnu Soji čekáme... To není tak hrozné na první dvouhodinovou výuku. A vzhledem k tomu, co se stalo, můžeme být rádi, že nejsou pod polovinou. Podívám se ke dveřím, očekávaje dvojici studentů, abych mohl po hodině konečně začít. |
| |||
"Docela to vysvětluje vysoké zdi a silné magické ochrany. Až jednou vybuchnou, nevezmou sebou zbytek areálu," odpovím Kimerovi na téma atomovky. Zatímco on míří dopředu, já zůstanu vzadu ve třídě jako správný dozor. Když se ozve lámání kostí, podívám se tím směrem, ale vypadá to, že si s tím poradí. Ustoupím trojici z cesty, když odcházejí, než se vrátím do okolí dveří. |
| |||
Učebna 2 Grimgull "Vlídná slova jsou něco za co by se mělo děkovat, zvláště, když pomohou," odpovím a zářivě se na něj usměji. Když se Modrý usadí před nás, zamumlám ahoj, nicméně se plně věnuje dvojici vedle, takž ho nebudu nijak rušit. Když se ozve křupání kostí, také se zvednu, nicméně Grimgull je tak veliký, že si vylezu na lavici, abych něco viděl. Vypadá to ale, že se o zranění postarala vlčice a míří na ošetřovnu, takže asi mou pomoc chtít nebudou. Jestli se nebude dít nic dalšího, zalezu si zpět do lavice. |
| |||
Učebna 2 Kelly, Rekki Jakmile přitaká a poprosí, zlý výraz se postupně ztratí, napřed pustím jeho ruku, než se narovnám a tak uvolním i loket. Kelly se otočí a poté se vyhoupne na lavici, aby mu ruku spravila. Poznamenal bych něco o tom, že se zbytečně vyčerpává, když zrovna míříme na ošetřovnu, nicméně se netváří příliš nadšeně, takže si to nechám pro sebe a jen se tvářím nesouhlasně. Sleduji démonovi pohyby kolem Kelly, a až když vyrazí jako první, aniž by se na ní snažil znovu sáhnout, trochu se uvolním a vrátí se ten uvolněný úsměv. "Tohle přeci bylo velmi pochopitelné." Odtuším s takovým trochu nepřítomným výrazem. |
| |||
Učebna 2 Kelly, Jigme, Hillaris, Rekki „Omlouvám se za nepozornost něco mně napadlo a já ... nechtěla být nezdvořilá.“nasadím provinilý a omluvný výraz. Tak to je když víte o místě jeho původu z dokumentů i když si nemyslím že bych na tom byla lépe i ve světě lidí. Tady nejde o uniformy, ale o to jak se tu problémy řeší ... Brzy nejspíš začnu mlátit hlavou o lavici nebo se hystericky smát, ovšem nevím jak si hysterický smích Jigme vyloží a při mlácení hlavou o stůl by se mně pokusil zastavit. Jeho další otázka nevysvětluje proč někdo vyslechne rozhovor na druhé straně třídy a pak sem letí aby dotyčné osobě vynadal. Je to jako když prohraje váš oblíbený sportovní tým a v reakci nad touhle pohanou vyhodíte televizi z okna. I když hláška Pozor tam dole hážu byla vážně dobrá. „Proč sjížděcí panely? Jsme v budoucnosti tak silové pole. Co se týká hašení tak by se mělo ozvat předtím hlášení typu Pozor hoří, opusťte prosím postiženou oblast aby mohl být aktivován hasící systém, za žádných okolností nevstupujte do hasícího paprsku. Nebo Pozor hoří, opusťte prosím postiženou oblast a vyčkejte na zásah kvalifikovaného personálu.“ S tím co mi pak řekne se mi vybaví to co říkal když jsme se setkali, ale ne všichni zde jsou připraveni na boj nebo se stát novými členy týmu Aventgers. „Neříkám že by to měla být výjimka, ale nemělo by to být ani pravidlo. Něco jako je to vítané, ale ne očekávané. Být připravený na nečekanou situaci je jedna věc a je to rozhodně chvályhodná věc, ale očekávat že se ze zdejších studentů vychovávají neohrožení ochránci světa, času a kdo ví čeho ještě je věc jiná.“ Když někdo vběhne do hořícího domu aby tam někoho zachránil oslavují ho pak v novinách i v televizi, ne proto že by to tak chtěl, ale protože to je vzácné chování. „A v NŠÚ jsme dostali to co jsme chtěli, tedy to rozhodně není stížnost jen konstatování že to tam fungovalo i přesto že jsme dostali téměř vše o co jsme požádali.“ Než našemu řediteli přeskočilo a i když nevím proč asi to nebylo proto že bychom dostali to co chceme. Jigme se na mně podívá poněkud přísně, ale jak jsem už několikrát řekla nejsem nevděčná jen nespokojená (i když jemu to zřejmě přijde stejné vzhledem k jeho kultuře). „Jak jsem říkala tohle není nevděčnost, možná tě to ... překvapí, ale vyjádřit svůj názor i když to znamená že si budeš stěžovat není nevděčné. Nevděčné je když dostaneš koně a podíváš se jestli má křivé zuby.“ Zamyslím se a pak dodám: „Aspoň myslím že tak to přísloví je. Ale na tohle téma jsem už předtím mluvila na jedné hodině sebeovládání. Také bych ráda kdyby zde byla úroveň jako v londýnském klubu kde se mluví o literatuře, ale to je obtížné ne-li nemožné. Co se týká pokory je tu jako u jistého vychování je lepší považovat sklenici z poloviny plnou.“ Pak Jigme řekne že běžně jsou studenti rovnou posíláni do hodiny ať něco ví nebo ne, ale to se dá čekat u běžné školy. Ne zde, zde by to bylo jako pojmout výcvik po verbování tak že ukážete někomu jak se střílí ze samopalu a pak mu ho vrazíte do ruky se slovy Nestřel se do nohy a zabij toho koho máš. Opět jsem odkázaná na třídního zástupce funkci při které se mi vybaví prohlášení z jednoho sitkomu Technik je nejnižší funkce na lodi, níž jsou jen robíci, laboratorní myši a plíseň na zdi. Zrovna se k tomu chystám vyjádřit když se něco stane. K tomu co se stane pak se jaksi nevyjadřuju, kdybych to udělala řekla bych že Jigmemu vadí že si stěžuju a přitom někteří jsou stabilní asi jako sud se střelným prachem. Ta vlčí dívka se do toho vloží i když myslím si že by mohla počkat až profesorovi ruka zregeneruje. Ona a ten kluk zřejmě mají jít na ošetřovnu i když nevím proč, pokud by jim něco bylo tak by je sem nepustili. |
| |||
"Už se asi nedivim říďovi. Tahle třída je jak tikající atomovka." pronesu k Shizeovi cestou. Zamíříme k učebně 2. Na ošetřovně zrovna zmizí ten doktor. Vejdeme do učebny. Všichni vypadají zdravě. Ale to asi díky doktorovi. Protože na jejich oblečení jde vidět, že se rozhodně něco dělo. Dojdu levou uličkou ke katedře a promluvím k třídnímu. "Rub se snad vrátí za 26 hodin. Takže je asi dobře, že tu už máme Rekk..." ohlídnu se do třídy, "..iho" a zůstanu mu hledět na ruku. "A taky, že doktor ještě neodletěl.." |
| |||
Učebna 2 Místo přednášky se místností rozlehne lámání kostí. Normálně by mě to moc nehákovalo, ale nechci aby mi zase někdo zničil šaty, takže se tím směrem raději ohlédnu a jsem ve střehu. |
doba vygenerování stránky: 1.4510569572449 sekund