| |||
Učebna 2 Remmi, Sukui, Relliel "Myslím, že na to není vhodný čas ani místo," odtuším nakonec vzhledem k tomu, že by každou chvíli měla začít hodina. "Tak to nechci vidět to inferno, které se spustí, až to zjistí..." zarazím se, "jak jako že žiju?" podívám se na něj a lehce přimhouřím podezřívavě oči. "Už to ani nevnímám. A všechno oblečení, co mám na sobě je mi šité na míru, takže to není nepohodlné," odpovím Sukui s úsměvem. Pořád nevím, jestli jsem rád, že se o mne strachovala, nebo mám být nerad, že se vůbec musela strachovat. Toho ale, že jsem v cestě vlně zůstal rozhodně nelituji. Udělal bych to znovu. Přeci jen díky tomu tu stojíme oba. Převezmu si kabát a naučeným způsobem si ho švihem obleču. Rychle zapnu spony a srovnám si rukavičky, aby se mi nevyhrnovaly o rukávy. Vzhledem k tomu, že se k tomu Sukui nevyjádřila tak po odmlce dodám: "Nebyl moc čas vyprávět životní příběhy. Moc toho není." |
| |||
Učebna 2 Gill, Remmi, Relliel "To je vlastně pravda. Musí to být nepříjemné, být pořád v tom kabátu. To ti není horko?" zeptám se trochu zvědavě. Usměju se na Remmiho, když mi také poděkuje. Zachichotám se, když Remmi odpoví Gillovi a pak ještě jednou, když mu dojde, že ho znám jménem. Stočím pobavený pohled ke Gillovi, jestli chce odpovědět sám. |
| |||
Učebna 2 Gill, Sukui, Relliel "Říkal jsem si, že to bude něco takovýho. Ale víš moc dobře, co myslim," stočím pohled k němu a dloubnu ho loktem do žeber. Je to rychlý dotek, to mě nepopálí. "Asi to bude tím, že to jednodušše neví. Stejně jako já jsem do dneška nevěděl, že žiješ. Jenom jsem to tušil." Dorazí k nám ta slečna od vedle, díky který jsem si to celý uvědomil, ještě s nějakým andělem. Jeho křídla vypadají jako by sem prolít komínem. Zazubím se. "To já díky. Kdyby nebylo tebe, tak bych si to asi uvědomil pozdě a přišel bych o svýho buddyho. Znovu." Skloním děkovně hlavu. Gill jí odpoví na druhou otázku a taky se přidá. "Co bych pro tebe neudělal..." sdělím zpitvořeným hlasem, zamrkám na něj a uculím se jak blbec. Otočím se zpět k dívce. "Počkat! Jak víš moje jméno? Co ti o mě Gill nakecal?" zvednu jí zase rychle a pak se zamračeně otočím na Gilla. Podvědomě ke Gillovi natáhnu ruku s kabátem. Na sobě mám teď mix oblečení - triko, sako a kalhoty od uniformy, která je mi širší v ramenou. Kalhoty taky vypadají naducanější, než by měly být. |
| |||
Učebna 2 Sukui, Gill, Remmi Vyjdu za ní a hned jak se za námi dveře zavřou, zaslechnu cvaknutí. Překvapeně se na dveře ohlédnu, ale neřeším to, protože rychle se Sukui srovnám krok. Ve dveřích stojí profesor, takže Sukui s jemnou úklonkou pokynu, aby vstoupila jako první. Přitáhnu křídla k tělu, aby nepřekážela a vejdu za ní. Místo lavice zamíří ke skupince vpravo, takže se vydám za ní a zastavím se trochu za ní, ale stále v podstatě bokem, abych byl v debatním ´kroužku´. Vzhledem k tomu, že k jejich tématu nemám příliš jak přisadit, tak se jen usmívám a rozhlížím se po třídě, aby nám něco nepřiletělo na hlavu. |
| |||
Učebna 2 Remmi, Sukui, Relliel Sleduji střídání profesorů a trochu se ztratím v myšlenkách, protože je mi jasné, že přijde ten rozhovor s Remmim, kdy mu budu muset vysvětlit co se vlastně stalo. To se bude dělat dost obtížně, když to sám pořádně nechápu. A možná to bude zajímat i Rekkiho. Myslím ale, že pokud bude chtít odchytí si mne... Syknu i za něj, když na něj zabrousím pohledem v momentě, kdy se ozve dost hlasité lámání kostí. To muselo bolet. Trochu mne překvapí, že v klidu pokračuje v tom, proč k nim přišel, aniž by tu sršely blesky, nebo aby snad třídní profesor více zareagoval. Myslím ale, že si to vyřeší sám zraněný. Ostatně pořád je to zaměstnanec školy. Očividně. Skoro ani nezaznamenám Remmiho příchod a když se postaví vedle mne, trochu musím mžourat, abych na něj zaostřil. "Myslím, že budeš muset být trochu konkrétnější. Třeba rovnou mohu začít tím, že ten oranžový cápek před chvílí zlomil Rekkimu ruku. A vlčanda mu ji vyléčila." Nadhodím a natočím se k němu s uvolněným úsměvem na tváři. "Docela se divím, že otec nevynaložil veškeré síly k tomu, aby jsi tady nenastoupil. Docela jasně se vyjádřil, že už se nesmíme stýkat." Nakonec zlehka pokrčím rameny. To už k nám dorazí Sukui se svým andělským doprovodem. "Remmi teď dorazil a pode mnou by shořela židle... Což mi připomíná..." natáhnu ruku směrem k Remmimu, aby mi vrátil kabát. "Nemohl jsi dorazit v příhodnější moment, to je pravda. Dost jsi se zlepšil. A díky," pokynu Remmimu hlavou v dících i já. |
| |||
Učebna 1 - Učebna 2 Relliel, Gill, Remmi Posmutněle přikývnu. Vydám se do druhé učebny, abychom už dál nezdržovali hodinu. Vidím akorát Remmiho jak mizí ve dveřích. Jakmile vstoupím do učebny, podívám se, kde je místo a kde kdo sedí. Na Ys se podívám rozmrzelým pohledem. Chtěla jsem udělat ten krok a sednout si k ní, ale asi o to ani nemá zájem. Navíc se věnuje nějaké dívce, která sedí u Jacka. Přemýšlím kam si sednout a s kým vlastně. Nikde tady není dost místa, abychom si mohli jako skupinka sesednout k sobě. Zamířím tedy ke Gillovi s Remmim. Cestou nasadím trochu nucený úsměv. Nechci se pořád tvářit smutně. "Proč ještě nesedíte?" pronesu k těm dvěma. Pak se otočím přímo k Remmimu. "Remmi, chtěla jsem ti poděkovat, že jsi zachránil Gilla. Děkuji." Tentokrát se usměji upřímně. |
| |||
Společenka - Učebna 2 Gill Seběhnu schody a doběhnu do třídy. Vejdu dovnitř a ihned vyhledám Gilla. Stoupu si vedle něj stejným způsobem a rozhlížím se po třídě. "Ehm. Nechceš mi něco vysvětlit?" zeptám se naoko smrtelně vážně, ale mám co dělat, aby mi necukaly koutky. Trochu mi pomůže, když vidím Rekkiho, bělejšího než normálně. Něco se mu muselo stát. Naposledy byl takhle bílej, když si zlomil palec u nohy, když mi chtěl za něco vynadat. Jóó, to jsem se válel smíchy po zemi. Dobře no, zas tak moc mi to nepomáhá se neculit. |
| |||
Učebňa 2 Wendy , Belläs , Ysea Zdá sa, že Wendy sa necíti z neho moc dobre. Tak sa postarám, aby jej nič nespravil. Pozerám sa vážne na Modráka a odpoviem mu: „Hovor si čo chceš Modrý, ale pochybujem, že máš rád olovo. “ Poviem kľudným hlasom pomaly. Potom sa otočím na Wendy a poviem: „Keby ti chcel niečo spraviť, tak ťa ochránim.“ A následne pozerám na Modrého. Potom si všimnem ako dôjde triedny. Dobre už je tu triedny, tak dúfam, že sa to tu trochu upokojí. Keď začne rýpať aj Ysea, tak hodín sa tiež na ňu otočím s výrazom „Vážne ?“ Pozriem sa na okolo, keď tu zrazu začne trochu tesno a je nám, ale hlavne Wendy venované až moc pozornosti od negatívnych živlov. Tak poviem všetkým naokolo. „Pred chvíľu som prišla, tak jej môžete prosím dať trochu priestoru a nestrašiť ju tými vašimi nezmyslami ?“ Poviem vážnym až trošku vytočeným hlasom. Trochu mi začne šklbať ľavé rameno. Jack ukľudni sa. Nerozčuľuj sa nad nimi. Je tu Wendy. Buď jej podporou a ovládaj sa ! |
doba vygenerování stránky: 1.3802270889282 sekund