| |||
Učebna 2 Jigme Otázku? Jakou otázku? Zamyslím se a pak si vzpomenu že se asi ptal jestli mi jde jenom o uniformy, asi to plně nepochopil i když mluvit s ním také není zrovna snadné. Může být rád že jsem vůbec poznala odkud je když to ještě šlo, chtěla bych vědět kolik mých vrstevníků by to dokázalo poznat. Nebo by to potřebovali vědět, ale dobrá jistě je zde jistý kulturní rozdíl na druhou stranu je to první čaroděj který se na mně nedívá z vrchu. „Aha, nechtěla jsem se k tomu vracet, ale zasloužíte si vysvětlení. Nešlo zde o uniformy, byla jsem přesvědčena že se něčemu tak triviálnímu dalo přednost před důležitějšími věcmi. Ale má premisa byla chybná, byla jsem přesvědčena že tahle škola tu předtím nebyla a my jsme zde první studenti. Ne této třídy, ale vůbec tohle všechno bylo vytvořeno pro nás a my jsme vytvořili precedens který umožnil přijímat další studenty. Pokud jsme měli být začleněni do už existující školy dají se jisté okolnosti pochopit.“ Následně se začne řešit hasící systém, chápu že rozlišovací software by zde byl poněkud složitý a to už nemluvím o samotné přepravě studentů v bezvědomí. „Tak se o něj někteří studenti postarají a odtáhnou ho než se začne hasit i když hasicí systém nejspíš nebude to pravé. Rozpoznávací program který by zabránil škodám by zde byl moc složitý, co se týká magického zřídla tak to cítit nemůžete protože tohle je obyčejná budova, Tarney to v jídelně říkal, ale určitě to má jiný nemagický zdroj energie a pokud by silové pole nebylo magické povahy ... “ Zarazím se protože nevím přesně co by se stalo, ale určitě už přestali používat elektřinu v prvním díle Nulové hranice byly popsané její nevýhody. „Myslela jsme tím že můžete očekávat nebo předpokládat že se bude někdo chovat obětavě a nesobecky, ale nemůžete nařídit aby se všichni chovali obětavě a nesobecky.“ Následuje katastrofická vize že tahle planeta je smrtelně nebezpečná a všechno zde se nás pokusí sežrat. Jsou to monstra, utíkej. Predátoři, to rozhodně pochybuji že by Jigme věděl co se nachází za hranicemi školy. Řekněme že by skutečně projevil zájem a položil otázku tak by mu i tak nic neřekli. „Mně řekli že se tu naučím ovládat své schopnosti o žádném výcviku přežití řeč nepadla ...“zarazím se a Jigme si může opět všimnout mého nepřítomného a později překvapeného výrazu když si vzpomenu co Chrys na naší jediné hodině říkal. Moc dobře ne, zadýchám se při delším běhu. Jednou jsem zvedla docela velkou kládu a málem si přitom udělala kýlu. Ano tohle byl začátek cesty na jehož konci jsem měla být schopná prorazit zeď pěstí, pobít své protivníky oslí čelistí a mnohem víc. Potom je Jigme dotčený tím že jsem neocenila jeho úsilí, střídmost a asketismus v NŠÚ navzdory pokušení které bylo všude kolem. Ale dobrá pokusím se na to jít jinak i on se mně pokouší přesvědčit že má pravdu a jisté věci jsou univerzální a nadčasové. Začátek tu už je a i když to vidím jinak on si ty bojovníky bez bázně a hany kteří se zde začali tvořit nenechá nikým vzít. No má můj obdiv Marcos si jen stěžoval na zdejší poměry a vychování ... „Mám pocit že vy děláte to samé ,přednášíte věci jak by jste si to přál vidět nebo jak by to mělo být, ale věci nejsou vždy ideální přesto to může fungovat. Ovšem to záleží na každém jak s tím naloží, tedy samozřejmě v rámci jistých parametrů, ale ani tak se to nedá sjednotit neboť každý má jiné cíle a povahu. Jinak já vstřebávám vše, ale ne vždy dojdu ke správným výsledkům protože mám problém poznat jak se ostatní cítí. To vedlo k hodně trapným situacím a také mně to učinilo častým objektem kanadských vtípků.“ Jistě ani já nezůstala nic dlužná čímž se věci ne vždy vyřešili a na kobereček jsme byli pozváni oba. |
| |||
Učebna 2 Remmi, Sukui, Relliel Promnu si kořen nosu a povzdychnu si. "To by spoustu věcí vysvětlilo..." Když ruku sundám, opět musím trochu zamžourat, abych opět zaostříl a nekoukal někam mimo. "To je pravda, asi dost zdržujeme..." Pokývnu hlavou. "Každopádně, už se aspoň mohu posadit. Takže kam?" přejedu pohledem mezi Remmim a Sukui, jestli se jeden ujme vedení. |
| |||
Učebna 2 Gill, Remmi, Relliel Usměji se na něj zpátky a přikývnu. Je to opravdu změna, co zjistil, že je tu Remmi. Úsměv u něj byl vzácný a působí dost uvolněně. Když se pak nepustí do vtipkování, jako na chodbě, podívám ze zpět na Remmiho. Vypadá to ale, že to přece jen mělo nějaký efekt. "Měli bychom se posadit, ať nezdržujeme hodinu," pronesu ke skupince. |
| |||
Učebna 2 Gill, Sukui, Relliel "Wow. On se ti ani neobtěžoval ti to říct..." poznamenám překvapeně-nepřekvapeně. "Řekněme, že po tvým čemkoliv před třemi lety, jsem byl asi dost otravnej, takže nám tvůj milej taťka radši řek, že jsi mrtvej." Podívám se na něj nejistě, jak na to bude reagovat. Přeměřím si ty dva pohledem. Moc toho není. Takže přeci jen něco. Doufám, že to aspoň nebylo nic trapnýho. |
| |||
Učebna 2 Remmi, Sukui, Relliel "Myslím, že na to není vhodný čas ani místo," odtuším nakonec vzhledem k tomu, že by každou chvíli měla začít hodina. "Tak to nechci vidět to inferno, které se spustí, až to zjistí..." zarazím se, "jak jako že žiju?" podívám se na něj a lehce přimhouřím podezřívavě oči. "Už to ani nevnímám. A všechno oblečení, co mám na sobě je mi šité na míru, takže to není nepohodlné," odpovím Sukui s úsměvem. Pořád nevím, jestli jsem rád, že se o mne strachovala, nebo mám být nerad, že se vůbec musela strachovat. Toho ale, že jsem v cestě vlně zůstal rozhodně nelituji. Udělal bych to znovu. Přeci jen díky tomu tu stojíme oba. Převezmu si kabát a naučeným způsobem si ho švihem obleču. Rychle zapnu spony a srovnám si rukavičky, aby se mi nevyhrnovaly o rukávy. Vzhledem k tomu, že se k tomu Sukui nevyjádřila tak po odmlce dodám: "Nebyl moc čas vyprávět životní příběhy. Moc toho není." |
| |||
Učebna 2 Gill, Remmi, Relliel "To je vlastně pravda. Musí to být nepříjemné, být pořád v tom kabátu. To ti není horko?" zeptám se trochu zvědavě. Usměju se na Remmiho, když mi také poděkuje. Zachichotám se, když Remmi odpoví Gillovi a pak ještě jednou, když mu dojde, že ho znám jménem. Stočím pobavený pohled ke Gillovi, jestli chce odpovědět sám. |
| |||
Učebna 2 Gill, Sukui, Relliel "Říkal jsem si, že to bude něco takovýho. Ale víš moc dobře, co myslim," stočím pohled k němu a dloubnu ho loktem do žeber. Je to rychlý dotek, to mě nepopálí. "Asi to bude tím, že to jednodušše neví. Stejně jako já jsem do dneška nevěděl, že žiješ. Jenom jsem to tušil." Dorazí k nám ta slečna od vedle, díky který jsem si to celý uvědomil, ještě s nějakým andělem. Jeho křídla vypadají jako by sem prolít komínem. Zazubím se. "To já díky. Kdyby nebylo tebe, tak bych si to asi uvědomil pozdě a přišel bych o svýho buddyho. Znovu." Skloním děkovně hlavu. Gill jí odpoví na druhou otázku a taky se přidá. "Co bych pro tebe neudělal..." sdělím zpitvořeným hlasem, zamrkám na něj a uculím se jak blbec. Otočím se zpět k dívce. "Počkat! Jak víš moje jméno? Co ti o mě Gill nakecal?" zvednu jí zase rychle a pak se zamračeně otočím na Gilla. Podvědomě ke Gillovi natáhnu ruku s kabátem. Na sobě mám teď mix oblečení - triko, sako a kalhoty od uniformy, která je mi širší v ramenou. Kalhoty taky vypadají naducanější, než by měly být. |
| |||
Učebna 2 Sukui, Gill, Remmi Vyjdu za ní a hned jak se za námi dveře zavřou, zaslechnu cvaknutí. Překvapeně se na dveře ohlédnu, ale neřeším to, protože rychle se Sukui srovnám krok. Ve dveřích stojí profesor, takže Sukui s jemnou úklonkou pokynu, aby vstoupila jako první. Přitáhnu křídla k tělu, aby nepřekážela a vejdu za ní. Místo lavice zamíří ke skupince vpravo, takže se vydám za ní a zastavím se trochu za ní, ale stále v podstatě bokem, abych byl v debatním ´kroužku´. Vzhledem k tomu, že k jejich tématu nemám příliš jak přisadit, tak se jen usmívám a rozhlížím se po třídě, aby nám něco nepřiletělo na hlavu. |
| |||
Učebna 2 Remmi, Sukui, Relliel Sleduji střídání profesorů a trochu se ztratím v myšlenkách, protože je mi jasné, že přijde ten rozhovor s Remmim, kdy mu budu muset vysvětlit co se vlastně stalo. To se bude dělat dost obtížně, když to sám pořádně nechápu. A možná to bude zajímat i Rekkiho. Myslím ale, že pokud bude chtít odchytí si mne... Syknu i za něj, když na něj zabrousím pohledem v momentě, kdy se ozve dost hlasité lámání kostí. To muselo bolet. Trochu mne překvapí, že v klidu pokračuje v tom, proč k nim přišel, aniž by tu sršely blesky, nebo aby snad třídní profesor více zareagoval. Myslím ale, že si to vyřeší sám zraněný. Ostatně pořád je to zaměstnanec školy. Očividně. Skoro ani nezaznamenám Remmiho příchod a když se postaví vedle mne, trochu musím mžourat, abych na něj zaostřil. "Myslím, že budeš muset být trochu konkrétnější. Třeba rovnou mohu začít tím, že ten oranžový cápek před chvílí zlomil Rekkimu ruku. A vlčanda mu ji vyléčila." Nadhodím a natočím se k němu s uvolněným úsměvem na tváři. "Docela se divím, že otec nevynaložil veškeré síly k tomu, aby jsi tady nenastoupil. Docela jasně se vyjádřil, že už se nesmíme stýkat." Nakonec zlehka pokrčím rameny. To už k nám dorazí Sukui se svým andělským doprovodem. "Remmi teď dorazil a pode mnou by shořela židle... Což mi připomíná..." natáhnu ruku směrem k Remmimu, aby mi vrátil kabát. "Nemohl jsi dorazit v příhodnější moment, to je pravda. Dost jsi se zlepšil. A díky," pokynu Remmimu hlavou v dících i já. |
doba vygenerování stránky: 1.4948270320892 sekund