| |||
Učebňa 2 Wendy , Belläs , Ysea Zdá sa, že Wendy sa necíti z neho moc dobre. Tak sa postarám, aby jej nič nespravil. Pozerám sa vážne na Modráka a odpoviem mu: „Hovor si čo chceš Modrý, ale pochybujem, že máš rád olovo. “ Poviem kľudným hlasom pomaly. Potom sa otočím na Wendy a poviem: „Keby ti chcel niečo spraviť, tak ťa ochránim.“ A následne pozerám na Modrého. Potom si všimnem ako dôjde triedny. Dobre už je tu triedny, tak dúfam, že sa to tu trochu upokojí. Keď začne rýpať aj Ysea, tak hodín sa tiež na ňu otočím s výrazom „Vážne ?“ Pozriem sa na okolo, keď tu zrazu začne trochu tesno a je nám, ale hlavne Wendy venované až moc pozornosti od negatívnych živlov. Tak poviem všetkým naokolo. „Pred chvíľu som prišla, tak jej môžete prosím dať trochu priestoru a nestrašiť ju tými vašimi nezmyslami ?“ Poviem vážnym až trošku vytočeným hlasom. Trochu mi začne šklbať ľavé rameno. Jack ukľudni sa. Nerozčuľuj sa nad nimi. Je tu Wendy. Buď jej podporou a ovládaj sa ! |
| |||
Učebna 2 Kelly Hillaris Rekki Po nějaké době, co jsem poslouchala profesora, který pak odešel, do učebny dorazí Tarney. Aa, pan profesor je v pořádku. To jsem ráda. Dojde ke katedře a rozhlédne se po třídě. Během chvilky se ten, co stál u dveří rozejde do třídy směrem ke mě. Zastaví se u vlčice a Hillarise. Můj pohled už pomalu míří zpět na profesora vpředu, když v tom slyším praskání kostí. Během vteřiny je můj pohled zpět na lavici u které stojí daná dvojice a na lavici leží ten, co k nim přišel a Hillaris mu láme ruku. Projede mnou adrenalin a já ze sebe vyheknu: “Co to děláš?! To ti nestačilo to vedle?!” Cítím jak se mi lehce chvěje tělo. Když ho po chvíli Hillaris pustí, tak k němu přijde vlčice a začne ho léčit. Sama se držím v lavici, abych Hillarise nezamotala do kokonu, aby někomu dál neublížil. Když se zvedne a vše vypadá, že se uklidnilo, tak se pokouším uklidnit také. Pohlédnu na léčitele, který před pár vteřinami ležel na lavici. “Chcete pomoc pane léčiteli?” |
| |||
Učebna 2 především Alfa, Wendy Přisednu si ke svojí vyhřívce a ona se hned snaží bránit. S tím jsem počítala. Žádné přátelské přivítání po našich setkáních nečekám. Rozhodně mě to ale neodradí od toho abych jí zneužila, tedy využila. Po chvilce to ale přeci jen vzdává. "Tak tak. Jen hezky hřej…" zepředu spokojeně. Trochu se uvolním ale ohníčku se rozhodně nepustím. Naopak si přitáhnu blíž její ruku, ty hřejí ze všeho nejvíc. "Jak se vlastně jmenuješ?" zeptám se pak jen tak mimochodem, protože to už si mojí pozornost získává dvojice přede mnou. Že se drak snaží pomoci v přežití zrovna lidské bytosti je vcelku zvláštní podívaná, ale asi jen jejími účastníky. Jinak by na tom nebylo nic tak podivného. Tiše se nad tím zasměji. "Jsou i horší způsoby…ale že ty jsi vážně k nakousnutí…" zašeptám směrem k Wendy a blýsknu po ní zářivým úsměvem ostrých zubů. Jistě že mi ani dění přede mnou neunikne. Ono praskání kostí stejně jako vražedná touha se přeci nedají jen tak přehlédnout. O to větší potěšením bylo že cílem byl rohatý. Zároveň je ale fascinující jak si z toho nikdo, tedy kromě té vlčí holky nic nedělá. Dokonce ani on ne. Ale mě to ještě před chvíli vyčítal. Tak je vidět že to není zase takový problém jak mi chtěl namluvit. "Tak on se bojí že by mi mohl ublížit" zašeptám si pro sebe posměšně když sleduji jak s ním ten kluk švihne o lavici. Vždyť se láme jako suché větvičky. Místo toho ho nechají prostě jen tak odejít jako by vůbec o nic nešlo. Chvilku předtím než do místnosti přijde náš pan profesor, se kterým jsme vedli sáhodlouhou debatu víceméně o ničem, se vedle rozzáří andělova energie. Ha. Já to věděla. Sviňák jeden. Dvakrát nad tím nepřemýšlím a zaměřím se na jeho energii a…* tohle tě snad naučí. Ale spíš ne, ani zlámaná křídla ho nenaučila. Nemám v úmyslu ho zabít, ne teď. Tím směrem se ale ani nepodívám, ono bych toho kromě stěny mezi námi stejně moc neviděla. Zdánlivě to tedy vypadá že věnuji veškerou svojí pozornost tady přítomným. |
| |||
Učebna 2 Ysea Nezůčastněně poslouchám povídání Jacka a Wendy v lavici přede mnou. Chvílemi se ale vážně ztrácím o čem to ti dva vlastně mluví. Mechaniky a další věci byly úplně mimo mě. A když se u nich pak z ničeho nic ozval dívčí hlas. To už ztrácím nit úplně. Na mě je to trochu moc komplikované, všechna ta technika nebo o čem to byla řeč. Pak se k nim připojí ten co mu říkají Modrý. Hned zpozorním na cokoliv co dělá jeho blízkost je nebezpečná. Kdyby mě před tou jeho vlnou nezachránil profesor asi bych se z vzpamatovávala ještě zítra. Opět se objeví Ysea, a opět si přisedlne hned vedle mě. Jistě že jsem se jí hned pokusila vymanit z jejího objetí. Ale úplně stejně jako když si přisedla předtím. Šlo to stejně jako předtím - vůbec. Pokusím se tak pomoci si telekinezí ( ). Ani tak s ní ani nehnu. Nezbývá mi asi než dát na její slova a doufat že to opravdu neudělá. Stejně mi tom vlastně nemůže ublížit, šlo mi tak vlastně asi spíš o tu její přehnanou blízkost. Přijdu si z toho podivně nesvá. Vždyť se přece neznáme aby mě takhle objímala. Já vím že chce jen moje teplo, ale toho je kolem mě i tak dost. Ani jsem si neuvědomila, ale ještě tady nic čeho bych se dotkla nezačalo hořet nebo rovnou nezpopelnělo. Už se ale vrátil profesor a tak jí nechám být a obrátím svojí pozornost k jeho energii. Po tom rozruchu vpředu by jsme snad už mohly s něčím začít. |
doba vygenerování stránky: 1.4417381286621 sekund