| |||
Učebna 2 slečna Le Mauve Zlehka povytáhnu obočí, jen tak, jak mi uteklo, ale ne natolik, aby to bylo nezdvořilé. Nevím, jak z mých slov dokázala vydedukovat, že by snad mohlo jít o nápady na její přesvědčování, vzhledem k tomu, že jsem jasně řekl, že to se bude odvíjet od kvality ochutnávky. Nakonec mi rty zvlní lehký úsměv. "Možná by se dalo říci, že obojí. Přeci jen to spolu úzce souvisí." |
| |||
Učebna 2 Jack, Belläs Pozastavím ruku na jeho zádech. "Já vím... Ale i když to nebude snadný, půjde to. A to je hlavní." Usměju se na něj. Úsměv mi ale zamrzne spolu s páteří, když se vedle nás ozve smích. Oklepu se a podvědomě se posunu blíž k Jackovi. Docela vyděšeně se ohlédnu ke zdroji hlasu. Nevím co mě děsí víc, jestli on nebo význam jeho slov. Nemám odvahu cokoliv říct. |
| |||
Učebna 2 Marcos Nakloním hlavu jemně na stranu a se zájmem se mu zahledím do očí. "O tom, jak mě přesvědčit nebo o ochutnávce?" Pravým ukazováčkem si pohrávám s pramínkem vlasů, které mi spadají na klíční kost. |
| |||
Učebna 1 - Učebna 2 Tarney, Sukui, Relliel - Rekki, Alfa Nemohla bych už víc souhlasit že bude lepší když v podobných tématech budeme pokračovat v samostatných hodinách. Tam alespoň bude trocha soukromí a nebude se do toho vkládat nikdo další a situaci jen komplikovat. Když to tady pak konečně ukončí jen lehce pokývnu a vykročím ke dveřím. Krátce se podívám k Sukui když procházím kolem. “Doufám že nezapomněl…protože stále platí co jsem mu řekla” prohodím k dívce než pokračuji dál. Však oni oba dobře ví o čem mluvím. "Snad si zase někdy budeme moci promluvit o samotě" dodám ještě k Sukui. Dlouho ale nečekám jestli půjde taky nebo se bude chtít ještě zdržet. Stoly u dveří si odsunu z cesty, telekinezí pochopitelně, nejjemněji jak dovedu. Nechci aby mi tady zase začal vytýkat "ničení" školního majetku. Sotva však vyjdu z učebny, zastavím se přede dveřmi kde zavětřím mezi pachy mísícími se v chodbě. Zadívám se chodbou dolů k hlavnímu vchodu. S úšklebkem se otočím a vykročím na druhou stranu. Už dobře vím jak je cítit, a ne jenom po pachové stránce. Celou oblast obklopuje zeď s magií kterou ani já nedokážu přeletět takže mi nemá kam utéct. S tou myšlenkou už vcházím do druhé učebny kde hned u dveří postává rohatec. Moje nálada pořád není zrovna dobrá, i tak je z mých slov cítit úsměv: “Moc pěkný trik" pochválím mu jeho předchozí počin s mrknutím. Byl to sice můj neúspěch, ne však tak velký aby jsem se tím trápila. Určitě ale budu potřebovat jisté ochrany proti podobným. Ten jeho první sice nevyšel ale moc tomu nechybělo. Však ona se naskytne příležitost vrátit mu to i s úroky. Chudáček, nejspíš čekal že se mě zbaví na víc než jen pár minut. Smůla. Dál už si jeho, nebo kohokoliv dalšího nijak zvlášť nevšímám. Poslední lavice kterou mi ten modrásek tak laskavě uvolnil byla sice lákavá, ale ohnivka vpředu je ještě lákavější. Chci si roplnit trochu toho tepla o které jsem zbytečně přišla vedle. Přisednu si těsně vedle a rukou ji obejmu kolem ramen. "No tak no tak, po nikom už tě hazet nebudu" uklidním její případné pokusy se mi opět vymanit, které jistě přijdou. |
doba vygenerování stránky: 1.8384709358215 sekund