| |||
Učebna 2 Jack Zadržím pobavené vyprsknutí smíchy nad Jackovým dojmem z anděla. "Čím to?" Mezitím se ohlédnu ke dveřím, kam naznačuje Jack. Jsou tam ti dva z chodby. Vážně to nebude plastika ani čočky. Vypadalo to až moc dokonale. |
| |||
Učebňa 2 Wendy „Áno reálny anjel s krídlami, ale tento vyzerá ako chalan v našom veku, ma biele vlasy, volá sa Relliel a je to poriadny zmrd. Áno existujú aj démoni. Peklo a nebo sú možne iba názvy tých dimenzii, kde žijú, ale asi to nie je ako v legendách. Gill je ten chalan stojaci tam vzadu vedľa toho démona u dverí. “ Jemne otočím hlavou jeho smerom, pretože ukazovať prstom by nebolo moc slušné. |
| |||
Učebna 2 Jack "Dobře," usmívám se. "Anděl? Jakože z nebe? S křídly?" Zeptám se překvapeně. "A má kudrlinky a vypadá jak dítě nebo to je jen pokroucená představa lidí..? A jestli existujou andělé, tak existujou i démoni? Znamená to, že nebe a peklo jsou skutečný? A kdo je Gill?" Vyhrknu hned několik otázek, jak mě přemůže zvědavost. |
| |||
Učebna 2 Dolly “Zvířat.” Opět se odmlčím a přemýšlím nad tím jak mu odpovědět. “Nevím. Bude to pro tebe nejspíš znít krutě, ale pro mě to bylo vždycky jen zvíře. Ale taky bych rád zdůraznil že mi ke zvířatům stále máme respekt a nikdy je nezabíjíme pro potěšení, ale protože potřebujeme jíst.” “Aha, v tom případě to bude jiný vrk než máme u nás. Odkud pocházím jsou vrci větší než já a některé klany na nich jezdí.” |
| |||
Učebňa 2 Wendy Iba prikývnem na to, čo Wendy hovorí a keď sa spýta na Sukui, tak odpoviem: „Teraz tu nie je. Je vo vedľajšej triede a niečo ešte rieši. Je asi tak vysoká ako ty, má také bledé jemne ružové vlasy. Pomáha mi s komunikáciou ako som pred tým spomínal. Občas len tak konverzujeme, aby mi to išlo lepšie. Inak je ceľkom milá. Onedlho by mala asi prísť do triedy. Potom by som vás zoznámil, ak sa pri nej zas nebude obšmietať ten anjel, ale to hádam Gill vyrieši.“ Poviem zamyslene. |
| |||
Učebna 2 Jack "Jak říkám, teď už na to nemusíš být sám. A to, že jsi přežil může znamenat i to, že jsi měl větší vůli žít, než si sám věděl." Usměju se na něj a když se tak provinile zeptá, zvedne mi to koutky ještě víc. "Samozřejmě, že ne." "Hmmm..." Sundám ruce dolů a chvilku přemýšlím. "Sukui. To je ta kamarádka, o které jsi mluvil na chodbě? Která to je?" Rozhlídnu se po třídě. |
| |||
Učebna 2 Grimgull "To jsou názvy zvířátek nebo jména?" nakloním hlavu na stranu. "Jen jestli skutečně víš, koho jíš." Posmutním. "Kdybychom byli tam odkud jsme přišli, asi bych ještě cestu domů našel, ale teď jsme asi úplně jinde...." dopadne na mne konečně uvědomění, že asi nejsou ale byli. Smutně se usměji. "Byli větší než já, než ty určitě ne. Jsi hoodně veliký." |
| |||
Učebna 2 Dolly “Nejčastěji to byl Talbuk, Elekk, Riverbeast a občas Rylak.” “Hmm, někdy bych je rád viděl. Vrk zní dost podobně jako ti u nás. Taky by byl Vek větší než já?” |
| |||
Učebna 2 Grimgull Už už se nadechuji, abych se zeptal, když to k tomu doplní. "Jistě ale víš, koho jíš, že ano?" Podívám se na něj zahloubaně. "Paní lasička je taková dloooouhá a hnědý kožíšek má. Je hrozně moc pěkná a má kulatý ouška. Je asi takhle veliká," opět naznačím, "Haf byl vždycky větší než já a má takový drsný kožíšek a velikánské zuby. Jedno ucho má nakousnuté. Buff je zase menší, uši má celá, ale plandavá směrem dolů. Kožíšek měl uhlově černý, když zrovna nepršelo, to jsme byli všichni hnědí," zazubím se na něj, "Vrk je důstojný a vždy věděl co dělat. Je podobně velký jako Haf, ale je celkově tišší a má delší čumák," pokývávám hlavou, jak o nich vyprávím, "občasný návštěvníci jsou maličcí, někteří bodlinatí, někteří se špičatými čumáčky." |
| |||
Učebna 2 Aliana Povytáhnu obočí, když začne s předmluvou o tom, že sice není nevděčná, ale není spokojená. "Co přesně méně důležitého? Přijde mi, že bychom měli odlišovat, co pro nás dělá třídní profesor a co nám prostě nařídí z hlavní budovy a také se o to sami postarají. Přeci jen, přijde mi, že hlavní budova nemá ani trochu adekvátní představu o tom, co jsme zač a co vlastně svedeme. Za to pan Draco s námi přeci jen již měl tu čest. Všimla jste si, jak vypadá unaveně?" I když se v něm nedá příliš číst, ty tiché náznaky nešli přehlédnout, především po tom, co ho smetla vlna. "Jste zaseknutá na vlastní pravdě a odmítáte přijmout informace z okolí. Nechte již uniformy být." "Ostatně, jestli chcete zkusit své štěstí v budoucnosti, na vlastní pěst, řekl bych, že Vašemu odchodu nikdo bránit nebude," zlehka pokrčím křídly, "nebo se sama zasaďte o to, aby jste upozornila na problémy, které se Vám zdají nevyřešené. Jestli to zde alespoň trochu funguje jako na čarodějnických školách, čím více hlasů se pro jednu věc sejde, tím větší má problém šanci, že bude vyřešen záhy." Podívám se na ni. "Nejsem si jist, ale mám dojem, že ode dneška již ano. Nemyslím si ovšem, že by zmiňoval, že již nebude potřeba dostavby, není tomu tak? Tak jako tak, možná se nepočítalo s novými nástupy, které se zde objevily o víkendu," znovu pokrčím křídly v jistém gestu, zda to vlastně není jedno. Usměji se. "Když ale nepředpokládáte, že je neznalý toho světa, nemáte přeci potřebu ho na něco takového připravovat, není tomu tak?" nadhodím, protože mi přijde, že se jen opět opakuje zaseknutá na další ze svých pravd. Skutečně potřebuje dostatečně proti argumentů, aby vedla rozhovor a nikoliv monolog. "Máte dojem, že studijní poradce Kordarovy školy, kohokoliv připraví na kulturní, časový a silový šok, který dostane nový student při příchodu do našeho areálu, když tady jistě sám nebyl?" |
doba vygenerování stránky: 1.7927720546722 sekund