| |||
Učebna 2 Dolly “To je už je na něm koho považuje za důležitého a koho ne. To že si nepřipadáš důležitý, neznamená že nejsi pro ostatní.” “Vlastně hnědými.” Doplním. “Pravda, zvířata jsem tam neměl, ale když jsem nechtěl být sám, tak jsem vyšel ven. A zima mi tam nebyla. Měl jsem tam oheň a kožešiny. Náhodou tam bylo velice příjemně.” Během toho co s ním mluvím všimnu si jak se mu barva jeho vlasů změní zpátky na bílou, ale nijak to nekomentuju. |
| |||
Učebna 2 Jack "S tím nebude problém," spokojeně se usmívám. "Ale nechtěla bych tě nějak využívat," ujistím se radši ještě jednou. "Díky," zahledím se na zápisník a obracím ho v rukou, zatímco přemýšlím na odpovědí. Prolistuji ho. Jestli se dívá, může si všimnout spousty různých skic a plánků. Když zvedám pohled, zrovna se omlouvá. Jak mluví dál, tváře mi zalije ruměnec. Srdce se mi rozbuší až cítím jednotlivé tepny. Nikdy jsem si nemyslela, že je takový rozdíl, když mi to řekne rodina nebo někdo jiný. Zahihňám se a s jemně skousnutým spodním rtem rozpačitě, ale vesele, přikývnu. Je fakt roztomilej. Nakloním hlavu do strany, když se z ničeho nic položí na lavici a něco si tam mumlá. Podaří se mi rozpoznat jen jeho poslední slovo. Položím zápisník na lavici a levou ruku natáhnu k němu. Chvilku váhám, ale nakonec ho pohladím po zátylku. "Abych ti odpověděla... Tak naschvál to úplně není, ale čistit ho taky nebudu. Je to jako mapa - z každé práce nějaké stopy. Navíc bych ho stejně zase zamazala." V hlase mám slyšet úsměv. Špičkami prstů mu projíždím mezi vlasy na zátylku. Nakloním se a zašeptám mu do ouška: "Taky mi přijdeš zajímavej, pěknej a inteligentní." Jedním prstem mu sjedu zboku po krku ke klíční kosti. Položím se vedle něj na svoje ruce, ale dívám se na něj a usmívám se. |
| |||
Učebna 2 Lilith "No..." zamyslím se, "myslím, že odešel ještě v NŠÚ..." dodám nakonec. "Myslíš Kisu? To je liška," řeknu ještě, vzhledem k tomu, že se trochu ztrácím v jejím myšlenkovém pochodu. "No myslím, že se musí počítat s tím, že se tady ne každý ovládá," pohodím oháňkou, "vždyť já sama jsem na svém začátku prostřelila Modrýmu hlavu, jen protože mne vylekal. A on to přežil a já dostala jen napomenutí," trochu pokrčím rameny o po Modrém se ohlédnu. "Ale dost jsem se posunula, myslím, že v to doufají u každého," dodám hrdě, když se opět podívám na ní. "To skutečně nevím. Někdo tady něco dělá i bez důvodu," pokrčím rameny. Dokud to nebyla jedovatá mlha, je mi to asi jedno. "Pokaždý s tím něco dělají, něco se z toho vyvozuje, něco se mění, něčemu se začne předcházet... Ale většinou někdo zase najde způsob, jak způsobit katastrofu. Proto jsem radši pořád ve střehu," znovu jen pokrčím rameny. |
| |||
Učebna 2 slečna Le Mauve "Nevyfiltruje to i poněkud... Chuť?" zeptám se se zájmem. "Možná jsem se jen nesetkal s nekvalitní krví..." dodám zamyšleně nahlas, i když to spíše měla zůstat myšlenka. "Řekněme, že nám otec zajistil krev rozlévanou. Co se s ní dělo před tím skutečně netuším. Ovšem proti skutečně čerstvé krvi byla velmi bez chuti, i když stále lepší než ta v jídelně," pronesu nakonec, sledujíc odchod profesora. Vypadá to, že nyní budeme moci mluvit více... Otevřeně. |
| |||
Učebna 2 Grimgull "Ale to se dělá pro někoho důležitého ne?" nakloním hlavu na stranu pekelně zamyšleně. "Zelenými orky?" zamrkám nechápajíc, proč mne opravil, "takže si žil bez zvířátek a v zimě v jeskyni, úplně sám?" vyvalím oči. To na tom byl ještě hůř než já. A to si přece nezaslouží nikdo. Zaznamenám výměnu dozoru i okrajově vnímám okolí kolem nás, ale skoro veškeré kapacity mi zabírá soustředění na náš rozhovor. Po nějaké době našeho rozhovoru se barva mých vlasů přirozeně vrátí do bílé. |
| |||
Max, Rekki, Kimero, Kazin "To se nedá říci. Řekl bych, že fauna lesa je stejně vyrovnaná, jako kdekoliv jinde v lese," odpovím kocourkovi. Ve dveřích učebny se opět objeví Rekki, takže se podívám tím směrem. "Jistě. Jestli mne omluvíte," s tím sklouznu z katedry a rychlými plavými kroky se vydám ze třídy. Netrvá tedy nijak dlouho, než se ke skupince vzadu dostanu. |
| |||
Učebňa 2 Wendy Paráda. Zatiaľ sa konverzácia drží a úspešne som zmenil téma na niečo iné ako moja minulosť. Dúfam, že si o mne nemyslí nič zlé. Musím sa viac snažiť. Hlavne dávať pozor, čo hovorím. Z ako sa zmenilo téma keď som bol ja na rade, tak sa zdá, že mi spadol kameň zo srdca a zo sileného úsmevu postupne vznikne prirodzený ako predtým. „Keby niečo, stačí povedať. Pokiaľ to poznám, tak to spravím bez problémov a pokiaľ nie, tak mi stačí popis alebo najlepšie nákres. Inak máš zaujímavý vzhľad zápisníka. Hodí sa k tebe, len ako vidím mohol by sa trošku vyčistiť, či ho máš takto naschvál ? “ Poviem trochu zvedavo. To čo som povedal ? Akurát keď si hovorím, nech si dám pozor na to, čo hovorím vyjde zo mňa toto... Ach už som to pokazil. Už som stratený... Potom si niečo uvedomím a trošku zas znervózniem a poškriabem sa s jednou rukou na hlave a poviem trochu previnilo: „Eh... pardon, nemyslel som to zle... ...len nechcem ťa nejako uraziť alebo odstrašiť, pretože konečne je tu niekto, s kým mám niečo spoločné a ešte k tomu si zaujímavá, pekná a vyzeráš inteligentne...“ Zrazu sa zarazím: „Povedal som to nahlas, že ?“ Trochu zaseknutý sa otočím smerom od nej, ľahnem si na lavicu s rukami okolo hlavy a odtiaľ je ledva počuť ako si niečo vyčítam sám pre seba. „Prečo nemôžem byť chvíľu ticho. Zas som povedal niečo na viac a kompletne som všetko pokazil. Teraz už budem určite u nej zaškatuľkovaný iba ako nejaký podivín. Aj tak, čo som si myslel ? Však sa nepoznáme ani hodinu. Ja som idiot...“ Ostanem ležať na lavici a počúvam čo sa bude diať. |
| |||
Učebna 2 Jack Chvilku nic neříká a dokonce se mu orosí čelo. Musím pro něj být hrozně nezajímavá. Obyčejná holka z farmy. Koho by taky zajímala. Co když si se mnou povídá jen ze zdvořilosti? Ale zase na chodbě vypadal docela vesele... Ach jo, Wendy. Dej s tím pokoj, jinak budeš zase depkařit nad svýma domněnkama, který ani nejspíš nejsou pravda. Určitě zase jenom přehánim. Jack znovu promluví. Vidíš? Říkala jsem ti to. Ale co ten úsměv? Kuš! Nejspíš je jenom nervózní. Asi máš pravdu. Usměju se na něj. "Zrovna jsem nad tím přemýšlela. Tohle je jediné co s sebou mám," ukážu na nářadí a vytáhnu svůj zápisník, který zatím držím v rukou položený na klíně. "Jestli ti to nebude vadit, ráda té nabídky někdy využiju," zvednu k němu pohled. |
doba vygenerování stránky: 1.5373301506042 sekund