| |||
Učebna 2 Jigme Ano dalo by se to tak říct, nejsem úplně nespokojená, ale to není nic nového ovšem pokud bych měla říct proč jsem nespokojená musela bych nakousnout téma které je pro mně citlivé asi jako pro Jigmeho jeho kletba. Vlastně jsme to už při našem prvním setkání nakousla a Jigme byl milý a vlastně byl první čaroděj který si to myslel. Na druhou stranu my všichni jsme otroci svých zvyků a své výchovy a i když se můžeme pokusit pochopit někoho nebo něco jiného nikdy do toho nepronikneme pokud tam nebudeme žít. V jednom dokumentu někdo označil Japonsko jako žloutek plavající v bílku vajíčka ostatního světa pro svou odlišnost, málokdo má jejich pokoru, respekt a smysl pro čest. „Jak jsem říkala, ne že bych chtěla být nevděčná. Je tu vidět že odvedli hodně práce na to jak byla naše situace naléhavá. Stěžovala jsem si když jsem chodila před NŠÚ do školy kde mně nechápaly? Ne tak to prostě bylo, ale byla jsem spokojená? To rozhodně ne. “ Pokud bych si skutečně chtěla stěžovat tak bych mluvila o jejich neschopnosti poradit si s obyčejným ohněm což dokážou i v době ze které pocházím nebo k tomu že tu jsou pouze dvě koupelny. „Jsem ráda že tu máme každý svůj pokoj jenom říkám že tu jsou jisté věci nedotažené a místo aby se řešily tak se mezitím vyřešilo něco méně důležitého. Podle mně jsou uniformy až na spodku pyramidy, nejdřív by se měli vyřešit naléhavější problémy jako třeba když někdo zapálí stůl. Je to jako v jedné autobiografické sérii kterou jsem viděla o skupině trosečníků. Mohli se klidně z toho ostrova dostat kdyby nedali na triviální rady toho ... jak se jen jmenoval. Byl po něm pojmenován v té sérii ten ostrov ... Gilligan.“ Potom Jigme řekne něco co mně překvapí a dalo by se říct že i zahanbí že jsem si toho nevšimla. Ale jen na chvíli všimla bych si toho kdybych se i já nemusela zabývat něčím důležitějším. „Počkat tady je druhé patro? Ale Tarney říkal že vše co potřebujeme tu už je.“ Zarazím se rozhodnu se projít si to co říkal v jídelně, ale ano je tomu tak. „Nepředpokládala, ale předpokládala bych že se je právě proto na to pokusí nějak připravit zvláště vzhledem ke studentům kteří sem přicházejí. Mohli ho třeba k někomu poslat kdo by se snažil aby ten šok z nového prostředí nebyl tak velký. Studijní poradce je na každé škole a to i v případě že je přesvědčený že i ta uklizečka která mu denně uklízí kancelář je tu užitečnější než on.“ |
| |||
Učebna 2 Grimgull "A to je fajn," zářivě se na něj usměji. "Proč by tě neměla ráda?" zamrkám, jak se sám snažím přijít na důvod. "To všechno jsou zvířátka. V domečku pak byla mama a papa," objasním s úsměvem. |
| |||
Učebna 2 Dolly “Možná proto jsem zelený.” Pořád si nemůžu zvyknout na to jak moc mě chválí. Pokrčím rameny. “Jsem prostě takový jaký jsem.” “O tom že by mě zvířata měla ráda moc nevím, ale dobře.” Pozorně ho poslouchám jak mluví o tom s kým vším žil, jenže se v tom trochu ztratím. “Teď si nejsem moc jistý jestli tě chápu. Kdo všechno z nich jsou zvířata a co jsou osoby? Protože nic kromě Vrka nezní jako zvíře co znám.” |
| |||
Učebna 2 Grimgull "Možná proto jsi zelený, nebo možná měl bys mít jinou barvu?" zeptám se zvědavě. Sklopím pohled, protože si to úplně nedokážu představit. "To muselo být příjemné, když se za tebe postaví tolik tvorů. Ale ani se nedivím, jsi hodný a obětavý, to by se za tebe postavili i neklanový hnědí," zvednu na konci opět pohled plný nadšených jiskřiček. Pokývnu hlavou. "Zvířátka umírají dřív než my. Jistě by byla ráda, když tě mají ráda, aby ti pomohli i po smrti. Teda některá." Zamračím se, jak uvažuji nad zvířátky co na druhou stranu žijí déle než my. "Jsi ale zajímavý a důležitý, bavím se o tobě rád," usměji se na něj zářivě. Uhnu pohledem, když se zeptá na mne. Trošku zrudnu. "Napřed jsem žil s panem a paní mývalicí, paní lasičkou a Hafem, Buffem a Vrkem. Občas s námi přespávali také myšičky, ježci a rejsci. Pak domov byl domeček na kraji vesnice." |
| |||
Učebna 2 Dolly “Jak jsem říkal, sám to pořádně nechápu. Takže možná?” Na chvíli se odmlčím a zamyslím, jak mu popsat život v klanu. “Je to tak trochu jako mít větší rodinu. Sice se všichni navzájem nemusíte mít rádi, ale pořád stojíte při sobě, když je potřeba.” Pak se mě zeptá jestli mi nebylo líto zvířat ze kterých byli vyrobeny moje kožešiny. Tahle myšlenka mě vlastně nikdy nenapadla. “Upřímně ani ne. Takhle to prostě chodí.” “Ale nemusíme se pořád bavit jenom o mě. Ty jsi teda žil se zvířaty?” |
| |||
Učebna 2 slečna Le Mauve "Záleží jen na tom, jak ochotná byste byla případně vyzkoušet něco nového," usměji se na ni. Vypadá poměrně rozptýlena, takže se i já otočím do místnosti, abych zhodnotil kde kdo sedí a pohled se mi samovolně zastaví na nově příchozí. Čím více tvorů tu je, tím je snazší to ignorovat, přesto vytříbený čich dokáže její vůni rozeznat. Má štěstí, že tu upírů již není tolik. |
| |||
Učebna 2 Aliana Usadí se, tak inkoustová kočka vyskočí na lavici, abych měl pozornost nad deskou stolu. Když je profesor odvolán k nějakému jinému pravděpodobně problému, spustí. Vypadá to, že jen nechtěla rušit profesora. Na tom ale tolik nesejde, když se tady mezi sebou baví i ostatní. Je tady z toho docela cvrkot. Podívám se na její křečovitý úsměv. "To zní, že nejste spokojená. Já si myslím, že tato budova nese stopy spousty dřiny a snahy, připravit pro nás něco, kde bychom mohli mít každý individuální pokoj, kde je teplo, máme co jíst a i nadále nám budou pomáhat ovládat a rozvíjet naše schopnosti. Řekl bych, že je toto lepší varianta, i když se nějaké věci stále mění i během naší přítomnosti, než kdybychom byli mrtví, nebo na vlastní pěst předhozeni Ministerstvu v době, v které působila NŠÚ," na tváři mi sedí vážný výraz. Jistě, některé věci chtějí doladit, ale profesoři udělali, co bylo v jejich silách, aby nám zachránili život, měli bychom tedy projevit trochu vděku. Zvláště, když se někteří pro nás obětovali. Mimoděk si promnu zápěstí, kde před tím běžně seděl velký krystalický náramek. "Uniformy nám nařídili, jen protože to tak je běžné na téhle škole. Nikdo z profesorů je potom už neřešil. To řešili jen studenti, kteří byli nespokojení. Profesoři, zdá se, mezitím řešili důležitější věci. Z druhého patra se ozýval ruch, vypadalo to, že ho o víkendu dostavují," pronesu zamyšleně, protože i když jsem měl snahu tam nakouknout, celý víkend bylo druhé patro stále zamčené. Vrátím se ale k původnímu tématu. "I když ho informujete, tak ani pak není jisté, že nezkolabuje. Slyšet to, nebo o tom číst, je něco zcela jiného, než když to vidíte na vlastní oči a jste tomu fyzicky blízko. Nehledě na to, že pochybuji, že v dnešním světě někdo vůbec předpokládá, že někdo neví o míchání ras. Přeci jen, co jsem z toho pochopil, tak v dnešní době je běžné, že se všude vyskytují zástupci více ras. Předpokládala byste potom Vy, že před Vámi stojí jedinec, neznalý magického světa?" |
| |||
Učebňa 2 Wendy Keď to už došlo sem, tak nebude vadiť, ak jej to poviem. Tak sa aspoň presvedčím, či ma bude mať rada aj potom. Ak ju odstraším, znechutím, alebo sa mi začne kvôli tomu straniť, ani by som sa nečudoval. Tak idem na to... Ako sa pozerám na Wendy trochu zasnene, tak potom prehovorím. „Tak...nakoniec som sa rozhodol, že by som ti chcel tiež povedať niečo o svojej minolsti, ale buď pripravená, že to nie je nič pekného.“ Trošku si povzdychnem. „Takže kde by som začal. Som anomaloid. Človek, čo sa zrodil z časopriestorovej anomálie, takže rodičov som nikdy nemal. Vychovával ma jeden vedec profesor Metallo, ktorý pracoval v jednej technologicko-zbrojárskej firme nazývanej Gamatek. Ja som vyrastal v jednom podzemnom komplexe tejto firmy, pretože sa u mňa začali prejavovať neobyčajné schopnosti. Bol tam aj muž, ktorý to všetko viedol. Nevedel som jeho meno, ale všetci mu hovorili Direktor. Ten muž bol cvok, ale velenie firmy ho skôr videlo ako génia. A aj kvôli nemu sa na tam robili často aj nejaké experimenty, ktoré presahovali určité medze a povedzme, keďže som mal neobyčajné vlastnosti, tak aj na mne robili experimenty. Raz sa tam stal aj jeden incident. Všetko, čo bolo pred ním si nepamätám, ale viem, že som sa vymkol z kontroly kvôli jednej experimentálnej droge, čo mi dali a za 3 minúty a 47 sekúnd trvania som zabil Direktora a celkovo všetkých 234 členov vedenia a direktoriátu... keď som prišiel k zmyslom videl som všade iba mŕtvoly a Direktora v hale umierajúceho, a smejúceho sa obeseného za vlastné črevá ako si hovoril, že jeho nová zbraň hromadného ničenia sa vydarila. Od toho incidentu mávam občas ešte zášklby v svaloch, trasenie rúka a občasné náhle zúženie zorníc. Keď prišiel nový Direktor, tak mi ponúkol, že ma pomôže, ale budem musieť slúžiť pod ním. Cítil som sa vtedy hrozne a chcel som sa zabiť, ale akokoľvek som sa snažil, vždy som sa do týždňa zobudil kompletne zregenerovaný... tak nakoniec mi neostalo nič iného, než súhlasiť. Použil nejakú novú technológiu, aby mi potlačil na spomienky na moju minulosť ale slúžil som u neho 3 roky ako personálna jednočlenná čistiaca čata. Takže keď sa niečo niekde pokazilo ako napríklad nevyšiel pokus s mutagénom, tak ma poslal do toho sektoru, aby som tam spravil špinavú prácu, inak povedané zabil všetko, čo je v tom sektore. Po troch rokoch čistiacej služby mi dal slobodu. Potom odvtedy som sa snažil hľadať sám seba alebo svoju minulosť až som sa nejako dostal sem... Tak, to je asi všetko...“ Následne si trochu rozopnem uniformu a ukážem jej ako mám na ľavej časti hrudi vytetovaný nápis „SUBJEKT 117“ a na I.C.O.N. jej ukážem obrázok Gamateku. Tak, teraz to je už vonku. Uvidím ako na to zereaguje a môžem iba dúfať, že ma nebude vidieť iba ako nejaké monštrum... Po tichšie poviem: „Pre toto som to moc nechcel hovoriť, lebo som tu na tejto škole chcel začať odznova s čistím štítom, ale zdá sa, že minulosti sa nakoniec utiecť nedá... Asi si teraz myslíš, že som iba nejaké monštrum a vrah, že ?“ Pozriem sa na Wendy čakám na jej reakciu, aby som videl ako zareaguje. |
doba vygenerování stránky: 1.412495136261 sekund