| |||
Max, Rekki, Kimero, Kazin "To se nedá říci. Řekl bych, že fauna lesa je stejně vyrovnaná, jako kdekoliv jinde v lese," odpovím kocourkovi. Ve dveřích učebny se opět objeví Rekki, takže se podívám tím směrem. "Jistě. Jestli mne omluvíte," s tím sklouznu z katedry a rychlými plavými kroky se vydám ze třídy. Netrvá tedy nijak dlouho, než se ke skupince vzadu dostanu. |
| |||
Učebňa 2 Wendy Paráda. Zatiaľ sa konverzácia drží a úspešne som zmenil téma na niečo iné ako moja minulosť. Dúfam, že si o mne nemyslí nič zlé. Musím sa viac snažiť. Hlavne dávať pozor, čo hovorím. Z ako sa zmenilo téma keď som bol ja na rade, tak sa zdá, že mi spadol kameň zo srdca a zo sileného úsmevu postupne vznikne prirodzený ako predtým. „Keby niečo, stačí povedať. Pokiaľ to poznám, tak to spravím bez problémov a pokiaľ nie, tak mi stačí popis alebo najlepšie nákres. Inak máš zaujímavý vzhľad zápisníka. Hodí sa k tebe, len ako vidím mohol by sa trošku vyčistiť, či ho máš takto naschvál ? “ Poviem trochu zvedavo. To čo som povedal ? Akurát keď si hovorím, nech si dám pozor na to, čo hovorím vyjde zo mňa toto... Ach už som to pokazil. Už som stratený... Potom si niečo uvedomím a trošku zas znervózniem a poškriabem sa s jednou rukou na hlave a poviem trochu previnilo: „Eh... pardon, nemyslel som to zle... ...len nechcem ťa nejako uraziť alebo odstrašiť, pretože konečne je tu niekto, s kým mám niečo spoločné a ešte k tomu si zaujímavá, pekná a vyzeráš inteligentne...“ Zrazu sa zarazím: „Povedal som to nahlas, že ?“ Trochu zaseknutý sa otočím smerom od nej, ľahnem si na lavicu s rukami okolo hlavy a odtiaľ je ledva počuť ako si niečo vyčítam sám pre seba. „Prečo nemôžem byť chvíľu ticho. Zas som povedal niečo na viac a kompletne som všetko pokazil. Teraz už budem určite u nej zaškatuľkovaný iba ako nejaký podivín. Aj tak, čo som si myslel ? Však sa nepoznáme ani hodinu. Ja som idiot...“ Ostanem ležať na lavici a počúvam čo sa bude diať. |
| |||
Učebna 2 Jack Chvilku nic neříká a dokonce se mu orosí čelo. Musím pro něj být hrozně nezajímavá. Obyčejná holka z farmy. Koho by taky zajímala. Co když si se mnou povídá jen ze zdvořilosti? Ale zase na chodbě vypadal docela vesele... Ach jo, Wendy. Dej s tím pokoj, jinak budeš zase depkařit nad svýma domněnkama, který ani nejspíš nejsou pravda. Určitě zase jenom přehánim. Jack znovu promluví. Vidíš? Říkala jsem ti to. Ale co ten úsměv? Kuš! Nejspíš je jenom nervózní. Asi máš pravdu. Usměju se na něj. "Zrovna jsem nad tím přemýšlela. Tohle je jediné co s sebou mám," ukážu na nářadí a vytáhnu svůj zápisník, který zatím držím v rukou položený na klíně. "Jestli ti to nebude vadit, ráda té nabídky někdy využiju," zvednu k němu pohled. |
| |||
Učebňa 2 Wendy Hmmm... tak to je o dôvod navyše, prečo jej aspoň zatiaľ nehovoriť o svojej minulosti. Keď počúva Wendy ako o sebe hovorí, pozorne počúvam a potom poviem: Aha, dobre. Poviem po vypočutí jej príbehu. Teraz som asi na rade ja. Čo jej poviem ? So svojou históriou moc začínať nechcem, lepšie povedané tomu sa chcem aspoň zatiaľ vyhnúť. Hovorila, že vie mechaniku, že ? Takže skúsim niečo na to téma. To možno odkloní konverzáciu z minulosti, lebo klamať nechcem. To by som si neodpustil. Chvíľočku ostanem ticho, keď je asi rada na mne a je vidieť, že mi trochu vyskočí pot na čele, ktorý si potom utriem s rukávom a trošku nervózne poviem: „I-Inak nehovorila si, že máš rada mechaniku ? Zdá sa, že veľa batožiny pri sebe asi nemáš, tak keby si potrebovala niečo vyrobiť stačí povedať. Rád pomôžem s hocičím.“ Trošku na silu sa usmejem. Dobre toto pôjde. Hlavne nech to nepokazím kvôli tomu, že poviem nejakú blbosť. |
| |||
Učebna 2 Nybe "Snad na to někdo přijde. Nepřijde mi vtipný dělat si takovýhle legrácky ve třídě, kde minimálně půlka pořádně neovládá svý schopnosti nebo emoce," dodám zamyšleně. Jak zmíním její podobu, rozzáří se jak sluníčko. S úsměvem přikývnu. "Přesně. A máš takhle i křídla, který jsou fakt cool. Líbí se mi ten design." V mysli už vidím přesný obrázek oblečení, které by k ní byli perfektní. |
| |||
Učebna 2 Yqi Přece mě zarazí když zmíní nějakého vlkodlaka. "To je který? Co já vím tak se s ní tahaly hlavně ta co zůstala kamená a ta bílá" ukážu palcem šikmo za sebe, zhruba tam co sedí. A jestli nemyslí tuhle, tak vážně nevím o kom to mluví. Je teda pravda že jsem nějak důkladně nesledovala s kým s Miko baví. Proč taky. "Takže tamta je vlkodlak. Hmm…" nebo teda asi spíš byla, vzhledem k jejímu stavu. "No to je fuk, stejně je to divný" za tím si teda stojím. Je vážně úchylný jestli by se něco takovýho někomu líbilo. "No s tímhle na mě vůbec nechoď, je úplně jedno jestli byl nebo nebyl, na to se vůbec nehraje. A pochybuju že zrovna tenhle profesor na to bude koukat" odseknu na to její přemýšlení jestli někdo z nich náhodou nebyl mimo smysl. Já už bych na to taky nekoukala. A on by taky neměl. Tehdy to taky vůbec nikoho nezajímalo. Nechci o tom přemýšlet a tak jsem ráda že Yqi pokračuje s tou mlhou. Na to musím ale jen pokrčit rameny. Mě teda nepřišlo že by s něčím pomohla. "No to už jsi taky byla pryč, to bylo když jsem odcházela já. Tam už přece nebyl nikdo kamenej" ještě trochu přiblížím jak jsem to s tou chodbou myslela. Vyválím oči když začne počítat kolik takových "nehod" už tu bylo, a zastaví se u čtyř. "Už čtyřikrát?!" vypadne ze mě překvapeně. "To s tím jako ještě nikdo nic neudělal?" jako za tu dobu už by to měly mít vyřešený. |
| |||
Učebna 2 Jack "Áá, tak to potom jo. Nemam ráda války." Do obrazu se mi dostane vzpomínka na ty chudáky, které zasáhl výbuch. Tolik vážně raněných, tolik mrtvých. Docela se divím, že jsem z toho vyvázla jen špinavá s pár odřeninama. A... úplně jinde. Pevně sevřu víčka, abych zamáčkla slzy, které se mi derou do očí. Když párkrát zamrkám, vypadá to, že je také duchem někde jinde. Aspoň to neviděl. Nepotřebuju vypadat jak nějaká ufňukaná hlupačka, co se při všem složí. Jak moc bych teď potřebovala něco smontovat, abych se odreagovala. Jenže nemám nic. Jen nářadí od táty a svůj zápisník. Mohla bych alespoň vymyslet něco novýho a zakreslit si plánek. I když neříkám, že Jack taky není dobré rozptýlení. Jsem docela ráda, že je tu taky někdo s podobnými zájmy. Plus je pěknej a milej. A neni to žádnej nafrněnej ňouma, co si o sobě myslí bůhví co. Nesouhlasím. Ale nešťourám do toho. Ehm... Vůbec si nepřipadám teď jak idiot s tou svou zvědavostí. Ale nejspíš to tak nemyslel. Přece jenom mě upozorňoval na své vyjadřování. Zahihňám se. "No, není toho moc, co říct. Je mi 17. Vyrůstala jsem na farmě, kterou vlastní rodiče a už od mala jsem se tátovi motala v dílně. Před týdnem jsem jela do města požádat místního vynálezce, zda bych se mohla u něj učit a když jsem tam dojela, kus města udělal..." naznačím výbuch rukama a zvukem výbuchu, "a když jsem se probrala, byla jsem tady." Pokrčím rameny - jak říkám, nemám toho moc co říct. |
| |||
Učebna 2 Kelly Ani jsem se o to neprosila a ona hned sama přišla s nějakými důvody proč k tomu došlo. Už fakt nevím jak víc mám dát najevo že se o tom nechci bavit. To jí mám praštit po hlavě nebo co? No jenom kvůli ní si přesedávat nebudu. Co říkala přece možná dávalo trochu smysl. Ale vážně jen trochu. Teda nevím jestli je to úplně omluva nebo ne, protože hnusný to bylo tak jako tak. Přece nejde někoho jen tak sejmout jenom protože se lekne ne? No a proč by si měla zrovna ona všimnout nějakýho napínáčku taky nevím. Taky nekoukám na co si kdo sedá, to má přece být jeho starost. Ale jestli to je fakt jak říká chlupáč tak... "By mě potom teda taky docela zajímalo" zamručím zamyšleně, i když pořád ještě trochu popuzeně. Na to její ujištění že nás nesledovala celou dobu nic neříkám. Ještě aby jo. Konečně ale mění téma na něco normálního, o čem bych se mohla bavit kdykoliv. Moje nová podoba. Jasně že mě to ještě nepřešlo, mám jí taky teprve den takže je to pořád novinka. "No že jo?" otočím se k ní s náhlým nadšením. Skoro i zapomenu na mrzutosti kolem Miko, ale jenom skoro. Spíš jdou jen teď na chvilku stranou. Tak třeba mi vlčanda nechce jít jenom na nervy. Určitě to nechci zakřiknout, dám jí šanc.i "Drak má taky vypadat jak drak. Kdo by taky chtěl pořád vypadat jako člověk no nemám pravdu?" Řeknu ještě s úsměvem. |
| |||
Učebňa 2 Wendy „I.C.O.N. je moja kocka a tá výbava, to mám z minulosti a nie vojna nie je a ani nebola, to vybavenie som mal v tých podzemných komplexoch...“ A zdá sa, že trošku mi pozornosť odletí do oblakov a zrazu sa vrátim s mysľou späť a odpoviem: „To máš pravdu. Vždy je treba nájsť si čas na zregenerovanie teľa a mysli a mať niečo, vďaka čomu môžeme pokračovať ďalej v ceste života...“ Poviem až trošku filozoficky. Nechcem jej povedať všetko, lebo keby som jej to povedal, určite by utiekla so strachom, ale by ma zaškatuľkovala ako niečo, čo nie som a ani nechcem byť. Musím rozprávať opatrne. Prečo je konverzovanie so všetkými také náročné ? „Ale asi bude lepšie, keď budeš o mne vedieť toho menej...“ Poviem tak neiste a vyzerá to, že sa snažím asi, aby neprišlo na jedno určité téma, ale potom poviem: „Fúha, asi stačia iba nejaké základy. Nie som nejaký podivín, aby som chcel všetky informácie o tebe hneď ako ťa stretnem.“ Skonštatujem nahlas. |
doba vygenerování stránky: 1.4058611392975 sekund