| |||
Učebna 2 Aryania, Max, Luis Hodím po paroháči zkoumavým pohledem, když je jeho reakce poněkud prudší, než by se na tento uvolněný dětský rozhovor hodilo. Nikdo to nekomentuje, takže to také nechávám být. To jistě bude citlivé téma někam do soukromí. "Profesoři i léčitelé na závěr vypadali dost vyčerpaně. Jistě budou třídu upravovat, jen asi ne teď hned. Dokud ale tady v té nemá probíhat výuka, není to vlastně jedno?" usměji se na kocourka, když v podstatě řekne to samé a pustím ho, když sleze a přehopká lavice, aby se usadil na desce vedle Luise. Usadím se do lavice za Luise, opět tak, že si židli otočím opěrkou k lavici. Je to pro mne celkově pohodlnější. |
| |||
"Řekl bych, že uniformy se neřeší. Prostě tu jsou a každý student bez rozdílu je dostane. Pokud s tím máte problém, obraťte se na třídního zástupce. Jistě tu nějakého máte. A co se týče informovanosti studentů, tak bych řekl, že o to jsme se tady s Jackem v tomhle případě postarali. A opět je to téma, které můžete nadále řešit s třídním zástupcem." Začínám být jemně nevrlý, vzhledem k tomu, že již přes tři moje pokynutí do třídy stále stojí na chodbě. Na hlase to nemám znát, ale může si toho všimnout v jemné mimice mého obličeje. A doufám, že už k tomu nebude nic dodávat. Jsem proto rád, když se konečně otočí a pokračuje do třídy. |
| |||
Chodba – učebna 2 Wendy , Rekki, Jack, Gill „Jenom mám pocit že když se tu řeší takové podružnosti jako jsou školní uniformy tak je logické že se budou řešit i důležitější věci jako je informovat studenta kde je i když se na to nezeptá, Samozřejmě nečekán že to udělá ředitel, ale může se dotyčného po přijetí ujmout někdo jiný kdo mu vysvětlí vše potřebné.“ Chápu že ředitel chce být nejspíš s tímto místem spojovaný co nejméně, je to jako když nikdo nepřizná že čte bulvár nebo pracuje ve věznici. Ale nečekám že mi profesor odpoví a tak pokud se k tomu sám nevyjádří vydám se do třídy abych za dveřmi narazila na toho kluka se zlatou krví jak tam nějak nerozhodně postává. „Nevíš kam si máš sednout?“ |
| |||
Chodba Jack "Aha. Ale tys asi věděl kam jdeš a že vůbec existují. Nebo taky ne?" 2037? Tak teď už je mi jasný, že rozhodně nejsem nikde doma. "Jiné?" zeptám se trochu zmateně. Jestli nevymysleli stroj času, jak jinak by to mohlo jít? Než mu stihnu odpovědět, vyndá malou kostičku. Tázavě pozvednu obočí, ale to už se začne kostka rozkládat. Fascinovaně pozoruji celý proces. "Wow," vypadne ze mě v průběhu. Nabídne mi. Strčím si bonbon do pusy a ta chuť ve mě vyvolá další vzpomínky. Přesně takhle chutnala babiččina limonáda. "Mmmmm," přivřu oči a rozplývám se nad tou chutí s úsměvem. "Nebýt okolností, tak bych řekla, že je mi báječně. Asi s tím teď nic neudělám a prostě si budu muset zvyknout, než přijdu na to, jak se vrátit domů." Usměju se na něj. Přesednu si do tureckého sedu a možná až trochu moc nadšeně ukážu na tu jeho kostičku. "Můžu?" Jestli mi jí půjčí, začnu si jí zblízka prohlížet. Žádné škvíry. Dokonale hladká. Ten materiál mi nic neříká. "To sis vyrobil sám? Jak to funguje?" Nedokážu přijít na to, jak z ní ještě před chvilkou bylo hned několik kostiček a jak to dokázalo vytvořit ty bonbony. Ani jsem přes to nevnímala, co říkali ti dva vedle. |
| |||
Studentka zřejmě nepochopila můj záměr, když jsem jí žádal, aby pokračovali do třídy a místo toho zůstala kde je. Neodpovídám jí, protože dívka se probouzí a doufám, že z toho studentka pochopí, co jsem po ní chtěl. Místo toho se ale začne diskutovat o nějakých filmech. Chudák holka. Jestli jí ti dva neudělají v hlavě větší guláš, bude to zázrak. Naštěstí to vypadá, že Wendy to zvládá docela dobře, i na to, jak to na ní Jack bez okolků vychrlil. Je pravda, že občas je to lepší říct takto narovinu. Jak jí tak ale poslouchám, bude to o dost složitější, než se zdá. Jack na mě pokývne, že je v pořádku. Ne, že bych to nevěděl, ale oceňuji tuto reakci. Souhlasně pokývnu zpět. Studentka mě zdá se nepochopila a prostě se Wendy zeptala. "A víte že ano? Ředitel není vševědoucí a pokud student sám neiniciuje takové otázky, nemá důvod ho informovat. A poprosím Vás si vybrat místo, jít se posadit a i když hodina ještě nezačala, tak jestli jsem to postřehl správně, tak už se k tématu hodiny něco řeší." Usměji se na ní s nesmlouvaným pohledem. Není potřeba Wendy motat hlavu ještě nějakou fikcí. Už tak v tom musí mít chaos. |
| |||
Učebna 2 Kristy Zhluboka si povzdychnu, když ji cítím se blížit. Ten zápach se upřímně nedá s ničím splést. A to jsem si speciálně kvůli to mu sedal co nejdále od ní. Když přijde k lavici, zvednu k ní pohled. "Měl bych být ten, co se ti omluví za to, že jsem tě téměř zabil. Vypadá to ale, že máš docela tuhý kořínek a nakonec si za to přeci jen můžeš sama," trochu oči přimhouřím, "takže jsme si asi kvit," dodám, kdyby to z toho náhodou nepochopila. "Jen už to nedělej," pronesu ještě, než se opět zahledím dopředu do třídy, na profesora. |
| |||
Chodba Wendy , Rekki, Jack Nakonec Jack přijde a já jsem schopná vidět tu jeho kostku při práci když se snaží tu dívku probrat. Je to docela působivé i když jsem myslela že vytvoří lékárničku jako předtím, ale zřejmě to není potřeba. Potom se mně Jack zeptá na moje předchozí přirovnání, čekala jsem že tento rozhovor nakonec povedeme a tak mu odpovím. Chápu že v jeho době ho tohle nejspíš minulo ... „C3PO je robot z filmové série Star Wars (Hvězdné války) zatím co Kryton je sanitární android ze sitkomu Červený Trpaslík.“ Někteří říkají že Červený Trpaslík byl natočený jako satyra na Star Trek protože zde se skutečně odvážně vydávají tam kde ještě žádná lidská noha nevkročila ti kteří rozhodně nejsou ti nejlepší z nejlepších. Dívka se mezitím probere a Jack se jí rozhodne uklidňovat zatím co já položím otázku která je sice zjevná, ale kterou přesto musím položit. „A to ti vážně nic neřekli?“protočím oči podívám se na strop a další otázka je spíš výraz naprostého překvapení. „No věřili by jste tomu?“ Hlavně že se zde řeší triviální věci jako uniformy, ale skutečně důležité věci jako třeba říct budoucím studentům kde jste se nechají plynout způsobem ono to nějak dopadne. Ono to rozhodně nějak dopadne, ale většinou ze stolu dolů. |
| |||
Chodba Wendy Wendy... pekné meno. Pozerám sa na Wendy ako skladám obklad späť do pôvodného stavu a hovorím. „Popravde ja som na tejto škole asi 3 dni, takže tak...a áno je tu dosť veľa rôznych tvorov. Keď sa spýta kde a kedy to sme, tak trochu porozmýšľam a poviem: „Síce neviem presne, ale rok by mal byť asi 2037 a miesto... Tak to sám neviem. A stroj času ešte nikto nevymyslel, ale sú aj iné spôsoby, ako sa sem dostať. Inak je ti už trochu lepšie ? Keby niečo, tak ti môžem niečo vyrobiť, len sa teraz nezľakni.“ Následne zoberiem I.C.O.N. , čo je taká 5x5x5cm kocka čiernej farby so zeleným matným odleskom. Kocka vyfabrikuje 2 cukríky tým spôsobom, že sa porozdeľuje na menšie kocky, ktorý začnú vytvárať hmotu a následne sa spoja do tej kocky keď to je dokončené. Jeden si dám a druhý ponúknem Wendy: „Chceš cukrík ? Je to obyčajná limetkovo-citrónová mentolka. Nemáš sa čoho báť.“ Poviem kľudným priateľským hlasom. Následne sa otočím hlavou na toho Liečiteľa a prikývnem mu, že sa zdá byť Wendy v poriadku. |
| |||
Chodba Jack Otřu si slzy a přijmu pití. Když se napiju, děkovně se na něj usměju. Poslouchám ho. Různých světů a časových období? Po tváři mi přejede trochu nevěřícný výraz. Každopádně to musí být pravda. Žádný plastiky ani kostýmy. Řekla bych, že na zvykání toho bude trochu víc než trošku. Opřu se o zeď za sebou. "Děkuju Jacku, jsi milý. Já jsem Wendy," mile se na něj usmívám. "Asi toho bude hodně co se musím naučit a pochopit. Přece jen jsem tady týden a ani nevím kde je tady. A taky jsem doteď netušila, že jsou očividně i jiní..." hledám správné slovo, "...tvorové než lidé." To vysvětluje, proč jsem to slovo předtím slyšela. "No a vlastně ani nevím kdy je. To se někomu podařilo vynalézt stroj času?" zeptám se se zájmem. Obklad mi zůstal ležet na kolenou, jak jsem o ně přetím opřela čelo. |
doba vygenerování stránky: 1.5847780704498 sekund