| |||
Učebna 2 slečna Le Mauve Nechám notýsek rozevřený na stole a pohrávám si v prstech s draze vypadajícím perem. Odtrhnu pohled ode dveří a zkoumavě se na ni podívám. Naše pohledy se tak setkají. "Filtrační zařízení?" zeptám se opatrně. Myslím, že se budou naprosto diametrálně lišit naše názory na to, co znamená čerstvá krev. |
| |||
Max "Pro setkávání se skutečnými magickými tvory... Budete potřebovat především opatrnost. Zkuste se tedy neuvrhnout ve zbrklost způsobenou přespřílišným nadšením," pronesu na jeho reakci a prohlížím si ho. Nikdy jsem řádně nepochopil, proč že to vlastně magické tvory učíme o magických tvorech, nicméně, alespoň z toho po mnoha připomínkách udělali nauku o přírodě jako celku. "Šupinatý hvozd se mu říká, jen protože je to největší stromové uskupení na této planetě." Pronesu, jako kdyby to snad mělo vše vysvětlit. |
| |||
Chodba Jack Usměju se na něj a přikývnu. Je to dobrý začátek. Hlavně se musí chtít. Přijmu jeho ruku a s jeho pomocí se postavím. Když stojíme, všimnu si, že je nečekaně vysoký. Jde to k němu. Usměju se pro sebe. Než ho pustím, zhluboka se nadechnu, abych se připravila. Stále trochu nejistě se rozejdu do třídy. Těkám pohledem všude a vstřebávám, kdo tu vlastně všechno je. Celou dobu si hraju s přezkou. Nejistým krokem se vydám za Jackem. Když procházím mezi lavicemi, snažím se být co nejmenší, abych se někoho nějak špatně nedotkla. Dojdu k Jackově lavici. "Nebude ti vadit, když si sednu k tobě?" zeptám se trochu rozpačitě. Nechá mě se posadit. "Díky." Chvilku jenom tak dumám. "Ty, Jacku..." otočím se na něj, "ona existuje i magie, že jo? Jinak si neumím spoustu věcí vysvětlit." |
| |||
Chodba - Učebňa 2 Wendy Keď sa ma Wendy pokusí povzbudiť znova, trochu pokývem hlavou a povie: „Dobre pokúsim sa.“ Tiež sa postavím a poviem: „Dobre. Tak ideme.“ A napriahnem ruku, pokiaľ chce, tak sa jej Wendy môže chytiť a vytiahnem ju na nohy. Ak nie, tak ju dám späť s sebe. Následne idem k triede a sadnem si späť na miesto. (BJ 29) Pokiaľ si Wendy Chce sadnúť vedľa mňa nehám ju, ale nejako ju nenútim si ku mne sadnúť. Občas na ňu pozriem, či je v pohode, ale inak si pohadzujem I.C.O.N. z ruky do ruky. |
| |||
Chodba Jack "To by bylo super! Můžeš mě něco naučit." Úsměv mám snad od ucha k uchu. "Wow. To je úplně jinej level než co jsme skládali s tátou," poznamenám užasle. On někdo opravdu dokáže pracovat s dimenzemi? Nebo spíš oni fakt existujou? Asi bych se měla přestat tak divit... Položím mu ruku na rameno. "Tak to pak jen musíš najít něco, kde zužitkovat to, v čem jsi dobrý. Možná bude jen stačit podívat se na sebe z jiného úhlu. Když se mi něco nedařilo, táta mi vždycky říkal, že sebedůvěra je prvním tajemstvím úspěchu." "To je dobrý. Bylo by blbý, kdybych předávala moudra a sama se jimi neřídila," přizvednu koutek. "Navíc pochybuju, že bych za chvíli byla víc připravená než teď. Stejně mě to nemine." Povzdychnu si a rozpletu nohy, abych se mohla zvednout. |
| |||
Chodba Wendy „Ozaj ? Paráda. Môžeme sa potom dohodnúť a niečo postaviť.“ Zniem celkom nadšene. Keď sa začuduje, nad mojou odpoveďou na otázku týkajúcej sa I.C.O.N. ,tak len tak skromne odpoviem: „Áno ide to. Okrem toho, že to dokáže rozložiť veci na USH, takú univerzálnu hmotu a z tej zložiť skoro hocičo, tak to má to úložisko na báze kapesnej dimenzie.“ „Možno máš pravdu, ale to v čom som dobrý nie je sa moc dobré chváliť a normálne nie som moc užitočný, alebo skôr neviem v čom byť užitočný...“ Si trošku povzdychnem. Keď vidím, že sa Wendy moc nechce tak ešte poviem: „A-Ale pokiaľ chceš, môžeme tu ešte chvíľku ostať, pokiaľ nepôjde učiteľ a potom ísť s ním do učebne, aby si sa zatiaľ na to psychicky pripravila. Čo na to povieš ?“ Je vidieť, že som trochu nervózny, mám jemne zdvihnuté kútiky úst. Prečo mi zase tak bije srdce ? Ja tomu moc nechápem. Dúfam, že si nebude myslieť, že som divný alebo také niečo keď stále na ňu pozerám. Prečo sa musím dostávať stále do takýchto pre mňa nový situácii ? Ach... teraz neviem, čo robiť. Asi pôjdem s prúdom a budem sa ďalej rozprávať, ale dúfam, že niečo neskazím ako vždy všetko, čoho sa chytím. Prosím dúfam, že sa mi podarí s niekým porozprávať normálne bez toho, aby sa stalo niečo divné... |
| |||
Chodba Jack "Je to tady složitý, koukám. Fakt? Mě taky! Sice znám spíš jenom mechaniku, ale bylo by super toho umět víc. Pak by moje výtvory byly mnohem víc než jenom hromada hezkýho šrotu. Byla by to hromada užitečnýho hezkýho šrotu!" podotknu důležitě se smíchem. "To jde?" zamrkám překvapeně. Jestli ano, nemůže to být obyčejná technologie. Musí v tom být něco víc. Nebo že by se to, co v tom je pak rozkládalo na molekulární bázi? Ale vždyť pořád, i když se něco rozloží na molekuly, tak mají pořád stejný objem. Aspoň myslím... Opět si nevědomky hraju s přezkou. "Tady si někdo moc nevěří, co?" uculím se na něj. "Sice tě skoro neznám, ale jestli jsi z týhle malinký věci dokázal udělat nekonečný prostor, tak rozhodně nejsi neschopná nula. A jestli ti to někdy někdo tvrdil, tak je to idiot." Chvilku na sebe hledíme, uhne pohledem a položí svou otázku. Tiše se zahihňám. Je takhle docela roztomilej. Pak mi ale dojde co to znamená. Ztěžka polknu. "Asi jo," je na mě ale vidět nervozita a trochu strachu. Nějak se nehrnu do vstávání. |
| |||
Chodba Wendy „Asi nie. Ja som asi z tejto časovej línie, takže ja som prešiel cez klasickú, starú, možno trošku hrdzavú železnú bránu. To by si musela asi zistiť od tých, čo sú povedzme z minulosti, ale keby tu bol nejaký stroj času, tak o tom asi viem, lebo sa v technológiách celkom vyznám. Vlastne baví ma veda, mechanika, elektronika, robotika, trochu chémia a podobné odvetvia. Jednoducho rád niečo vytváram a vynaliezam.“ Poviem s trošku zlepšenou náladou. „Popravde ani sám na 100% Neviem, pretože som ju ja nevymyslel. Ja sa viem o ňu starať, obnoviť ju, pokiaľ by sa zničila a prípadne ju zlepšiť. Napríklad naposledy som ju zlepšil. Aby slúžila aj ako nekonečný úložný priestor, alebo aspoň by to tak malo fungovať.“ Keď mi poďakuje, tak sa iba trochu uškrniem a je vidieť, že mám kovové čisto biele zuby. „Ale to nestojí za reč. Len sa snažím byť milí. Však čo už ostáva pre takú neschopnú nulu ako som ja ? Hehe...“ A zdá sa, že pokračujem v usmievaní sa, len už to vyzerá, že sa usmievam nasilu a nie úprimne. Následne sa trochu tiež zapozerám Wendy do očí. „Som rád, že nová spolužiačka je tiež takáto milá. Ja mám asi poslednú dobu asi šťastie. Len keby som bol niečo viac a nie takýto loser, ako som teraz.“ Následne trochu uhnem pohľadom a poviem: „N-Nemali by sme už asi ísť na hodinu ?“ Spýtam sa Wendy s jemnou nervozitou v hlase a čakám na jej odpoveď. |
doba vygenerování stránky: 1.835991859436 sekund