| |||
Ve dveřích učebny 2 Gill, Wendy, Rekki, Jack „Jo já se posadím,ale ty si nesedneš?“zeptám se toho kluka protože můj předchozí předpoklad se nepotvrdí,tedy aspoň částečně ne. „Nebo hodláš být nad lavicemi povznesený?“zasměju se vlastnímu vtipu, ale to sem dorazí ta holka která právě přišla a chce projít. Ale pak se místo toho z nějakého důvodu složí a Jack ihned projeví zájem. „Kryton promluvil.“poznamenám suše podívám se na strop učebny a pak se opět podívám na omdlelou dívku. „Tohle jsem už viděla, měli bychom jí profackovat. Je to sice drsné, ale účinné. Asi bude lepší když se toho ujmu já. Pokud tedy nemá někdo lepší nápad. Můžeme počkat až C3PO ...“ Podívám se z toho kluka na Jacka a potom na něj zavolám: „Hej Jacku to nedokážeš zreplikovat něco účinnějšího?“ |
| |||
Učebna 2 Shizei , všetci pri dverách. Keď si vypočujem odpoveď učiteľa, tak iba kývnem hlavou a odpoviem: „Aha, takže takto to je... a predpokladám, že do knižnice môžem zbehnúť až po vyučovaní, že ?“ Poviem smerom k učiteľovi, ale ten sa zdá byť zaneprázdnený rozruchom pri dverách. Keď uvidím ako sa jedna spolužiačka ľakne inej, čo preletí cez stenu, trošku sa pousmejem na tú letiacu. Následne venujem pozornosť tej, čo spadla na zem. Pozerám sa tým smerom z lavice a poviem smerom ku dverám: „Je tam všetko v poriadku ? Nechcete ľad, čuchaciu soľ alebo niečo na prebratie tej, čo tam akurát omdlela ? “ Čakám, čo sa bude diať ďalej s pripravenou I.C.O.N. v ruke. |
| |||
Učebna 2 Gill Na něco se mě ptá, ale já jen mlčím. Má kontaktní čočky? Nebo je tu snad maškarní? Ještě jednou se rozhlídnu po třídě, jestli to opravdu nejsou jen kostýmy, když zrovna zdí projde něco. To už je na mě moc a prostě sebou švihnu na podlahu. |
| |||
Učebna 1 - Učebna 2 Když ta žena přijde zase k sobě začnu se pomalu, a hlavně nenápadně přesouvat k stěně s druhou učebnou. Není zrovna nadšená z...no asi sama nejlépe ví proč. A profesor zase není nadšený z ní. I když to na něm není moc vidět, cítit je to z něj víc než dost. A já popravdě ani nechci zůstávat než si to vyřeší. Už takhle jsem dost riskovala tím že jsem tady zůstávala tak dlouho a když je vzhůru tím spíš bych měla zmizet. Z tu chvilku to bylo nebezpečí až až. Skrze stěnu proletím jako kdyby to byla jen nějaká nehmotná iluze. Snad bych si to ani neuvědomila kdyby v druhé místnosti už nečekali studenti na normální pokračování hodiny. Nevěřícně se ohlédnu zpátky ke stěně. Tohle je poprvé co jsem se o něco takového vůbec pokusila. Nemůžu uvěřit že to vážně fungovalo. Jak se pak rozhlédnu po učebně vypadá to že hodina už brzy začne. U dveří tedy ještě postává pár studentů ale profesor už začíná cosi o prvním pololetí. Přesunu se trochu dál od zdi, ale zůstanu se vznášet tak dva metry poslední lavicí. Teď si jen těžko budu moct sednout. |
doba vygenerování stránky: 1.3826858997345 sekund