| |||
Učebna 2 Kristy Zhluboka si povzdychnu, když ji cítím se blížit. Ten zápach se upřímně nedá s ničím splést. A to jsem si speciálně kvůli to mu sedal co nejdále od ní. Když přijde k lavici, zvednu k ní pohled. "Měl bych být ten, co se ti omluví za to, že jsem tě téměř zabil. Vypadá to ale, že máš docela tuhý kořínek a nakonec si za to přeci jen můžeš sama," trochu oči přimhouřím, "takže jsme si asi kvit," dodám, kdyby to z toho náhodou nepochopila. "Jen už to nedělej," pronesu ještě, než se opět zahledím dopředu do třídy, na profesora. |
| |||
Chodba Wendy , Rekki, Jack Nakonec Jack přijde a já jsem schopná vidět tu jeho kostku při práci když se snaží tu dívku probrat. Je to docela působivé i když jsem myslela že vytvoří lékárničku jako předtím, ale zřejmě to není potřeba. Potom se mně Jack zeptá na moje předchozí přirovnání, čekala jsem že tento rozhovor nakonec povedeme a tak mu odpovím. Chápu že v jeho době ho tohle nejspíš minulo ... „C3PO je robot z filmové série Star Wars (Hvězdné války) zatím co Kryton je sanitární android ze sitkomu Červený Trpaslík.“ Někteří říkají že Červený Trpaslík byl natočený jako satyra na Star Trek protože zde se skutečně odvážně vydávají tam kde ještě žádná lidská noha nevkročila ti kteří rozhodně nejsou ti nejlepší z nejlepších. Dívka se mezitím probere a Jack se jí rozhodne uklidňovat zatím co já položím otázku která je sice zjevná, ale kterou přesto musím položit. „A to ti vážně nic neřekli?“protočím oči podívám se na strop a další otázka je spíš výraz naprostého překvapení. „No věřili by jste tomu?“ Hlavně že se zde řeší triviální věci jako uniformy, ale skutečně důležité věci jako třeba říct budoucím studentům kde jste se nechají plynout způsobem ono to nějak dopadne. Ono to rozhodně nějak dopadne, ale většinou ze stolu dolů. |
| |||
Chodba Wendy Wendy... pekné meno. Pozerám sa na Wendy ako skladám obklad späť do pôvodného stavu a hovorím. „Popravde ja som na tejto škole asi 3 dni, takže tak...a áno je tu dosť veľa rôznych tvorov. Keď sa spýta kde a kedy to sme, tak trochu porozmýšľam a poviem: „Síce neviem presne, ale rok by mal byť asi 2037 a miesto... Tak to sám neviem. A stroj času ešte nikto nevymyslel, ale sú aj iné spôsoby, ako sa sem dostať. Inak je ti už trochu lepšie ? Keby niečo, tak ti môžem niečo vyrobiť, len sa teraz nezľakni.“ Následne zoberiem I.C.O.N. , čo je taká 5x5x5cm kocka čiernej farby so zeleným matným odleskom. Kocka vyfabrikuje 2 cukríky tým spôsobom, že sa porozdeľuje na menšie kocky, ktorý začnú vytvárať hmotu a následne sa spoja do tej kocky keď to je dokončené. Jeden si dám a druhý ponúknem Wendy: „Chceš cukrík ? Je to obyčajná limetkovo-citrónová mentolka. Nemáš sa čoho báť.“ Poviem kľudným priateľským hlasom. Následne sa otočím hlavou na toho Liečiteľa a prikývnem mu, že sa zdá byť Wendy v poriadku. |
| |||
Chodba Jack Otřu si slzy a přijmu pití. Když se napiju, děkovně se na něj usměju. Poslouchám ho. Různých světů a časových období? Po tváři mi přejede trochu nevěřícný výraz. Každopádně to musí být pravda. Žádný plastiky ani kostýmy. Řekla bych, že na zvykání toho bude trochu víc než trošku. Opřu se o zeď za sebou. "Děkuju Jacku, jsi milý. Já jsem Wendy," mile se na něj usmívám. "Asi toho bude hodně co se musím naučit a pochopit. Přece jen jsem tady týden a ani nevím kde je tady. A taky jsem doteď netušila, že jsou očividně i jiní..." hledám správné slovo, "...tvorové než lidé." To vysvětluje, proč jsem to slovo předtím slyšela. "No a vlastně ani nevím kdy je. To se někomu podařilo vynalézt stroj času?" zeptám se se zájmem. Obklad mi zůstal ležet na kolenou, jak jsem o ně přetím opřela čelo. |
| |||
Chodba Wendy Príjemne sa usmejem a s trošku privretými očami a prejdem jej rukou po vlasoch. „Neboj bude to dobré. Nemusíš plakať. Nikto ťa nejde biť. Tu máš trochu vody napi sa.“ Podám jej fľašku s vodou a pokračujem. „Keby ťa niečo bolelo stačí povedať. Mimochodom ja som Jack a asi si tu nová, že ? Na túto školu chodia študenti z rôznych svetov a časových období. Nemusíš sa ničoho báť. Keby bol nejaký problém, stačí povedať učiteľovi, dobre ? Stačí si trošku navyknúť a všetko bude OK.“ Následne zoberiem obklad a začnem ho preplachovať vo vedre s vodou a čakám na jej reakciu s priateľským výrazom v tvári. |
| |||
Učebna 2 Lee Jak sedím a přemýšlím nad tím, co se stane, tak uběhne několik minut. Když se vytrhnu z myšlenek, rozhlédnu se po učebně. Když vidím, že je tu většina studentů, kouknu do dveří, kde vidím, jak nějaká dívka couvá zpět na chodbu, kde narazí do dalšího studenta. Odvrátím pohled od dveří a vyhledám Leeho. Když ho najdu, zvednu se a dojdu k němu. “Přišla jsem se ti omluvit za to, že jsem tě polekala a za to co se stalo. Je to moje chyba. Prosím, odpusť mi to.” Jak mluvím, tak jsem nervózní a lehce se červenám, jak se stydím za to, co se stalo. |
| |||
Chodba Jack Zreplikovat? Tvorů? Skener? Jack. Občas ke mě dolehne nějaké slovo. S tím posledním mi myšlenky odbrouzdají domů. Jen já a táta. Jeho dílna - naše dílna. Poslední matka dotáhnout a je hotovo. Naše společný dílo - Jack. Vůbec netuším, proč táta vybral zrovna tohle jméno, ale byl tak skálopevně rozhodnutej, že jsem mu nemohla odporovat. Kdo normální pojmenuje strašáka do pole Jack. Ale musim říct, že se nám povedl. A funguje skvěle. Na tváři se mi rozline úsměv. Cítím slaný mořský vzduch. Připomíná mi to naší dovolenou. Pomalu otevřu oči. Nevidím racky na modré obloze. Na zádech necítím teplý písek. Ne. Přede mnou je mladík, který ale má modrou oblohu v očích. Záda mi chladí zeď chodby, o kterou mě někdo opřel. Dolehne na mě všechno, co se předtím stalo a ty útržky, které jsem slyšela. Úsměv mi okamžitě opadne. Přitáhnu si kolena k sobě a obejmu je rukama. Nahrnou se mi slzy do očí. Položím čelo na kolena a chvíli vzlykám. Tati, tolik mi chybíš... Snad jsi v pořádku. Jak ráda bych ti dala vědět, že mi nic není. Ale ani nevím, kde jsem. Škola. Přestanu vzlykat. Pomalu zvednu uslzený pohled k chlapci přede mnou. "Díky," zašeptám. |
doba vygenerování stránky: 1.3037240505219 sekund