| |||
Učebna 1 - Učebna 2 Když ta žena přijde zase k sobě začnu se pomalu, a hlavně nenápadně přesouvat k stěně s druhou učebnou. Není zrovna nadšená z...no asi sama nejlépe ví proč. A profesor zase není nadšený z ní. I když to na něm není moc vidět, cítit je to z něj víc než dost. A já popravdě ani nechci zůstávat než si to vyřeší. Už takhle jsem dost riskovala tím že jsem tady zůstávala tak dlouho a když je vzhůru tím spíš bych měla zmizet. Z tu chvilku to bylo nebezpečí až až. Skrze stěnu proletím jako kdyby to byla jen nějaká nehmotná iluze. Snad bych si to ani neuvědomila kdyby v druhé místnosti už nečekali studenti na normální pokračování hodiny. Nevěřícně se ohlédnu zpátky ke stěně. Tohle je poprvé co jsem se o něco takového vůbec pokusila. Nemůžu uvěřit že to vážně fungovalo. Jak se pak rozhlédnu po učebně vypadá to že hodina už brzy začne. U dveří tedy ještě postává pár studentů ale profesor už začíná cosi o prvním pololetí. Přesunu se trochu dál od zdi, ale zůstanu se vznášet tak dva metry poslední lavicí. Teď si jen těžko budu moct sednout. |
| |||
Jack, skrumáž u dveří Usměji se, když mi sdělí, cože je tady vlastně mám učit. "Nemáte doporučené žádné studijní materiály, jestli jde o tohle. Většinu informací, které se na hodinách dozvíte, se nikde nedočtete, většinou se předávají ústně, nebo vznikají ze zkušeností. Samozřejmě, nějaké obecné knihy o kouzelných tvorech a biomech, můžete získat ve vaší knihovně, případně o ně požádat, aby je do vaší knihovny doručili z hlavní budovy," krátce se zamyslím, "pro začátek bych vám mohl doporučit knihu Les a jeho úskalí od autora jménem Tenebris. To by Vám mělo vystačit na první pololetí." Zvednu od něj pohled k dění ve dveřích, zda bude potřeba mého zásahu či nikoliv. |
| |||
Ve dveřích učebny 2 Aliana, Wendy Ohlédnu se po Alianě, která jde nakonec za mnou. "Asi se posaď kam chceš..." nedořeknu, protože si díky tomu nevšimnu, jak do mne dívka, co vkročila do učebny před námi, nacouvá. Rychle ukročím kousek dozadu, aby se o mne nepopálila. Může tak cítit jen velmi teplý dotyk, ne nutně nepříjemný. Nicméně ona se očividně lekne a rychle se otočí. Věnuji ji úsměv. "V pořádku?" přejedu ji zkoumavým pohledem, rozhodně tak nevypadá. |
| |||
Pousměju se, když slyším její myšlenky. Zajímavé. "Ale není vůbec zač, slečno." Všichni se rozejdou do učebny a já opět počkám na chodbě. Ještě je tu pár opozdilců. Remmi! Kde vězíš? Za chvíli začne hodina. Naklusej! pošlu mu soukromou myšlenku. |
| |||
Chodba Gill, Wendy, Rekki „Ale zrozený magii znamená vytvořený magii, buď někým nebo jako součást určité okolnosti.“dodám protože mám pocit že si tak úplně nerozumíme, ale to se poddá. Kdo je Remmi? No to je teď jedno určitě to zjistím až se s ním setkáme. Ale ano zajímá mně jeho původ protože Jackův původ tak nějak tuším. Když potom řekne že to je poněkud složitější tak zrovna když to začne být zajímavé někdo přijde a jako by nestačilo vloží se do toho dozor u dveří. „Jasně už jdeme.“pronesu stejně otráveně jako když profesoři v místě kde jsme se učila sháněli opozdilce. Ten kluk se vydá do učebny, ale pak zůstane stát ve dveřích, zastavím se taky a zeptám se. „Dobrá kam si sedneme? Nebo to chceš nechat na mně?“ Třeba si nemůže sednout dříve než si sednu já jako to dělal Jigme, ne že bych chtěla ty dva srovnávat, ale vzhledem k tomu jakým způsobem tento kluk by se i o dal označit slovem gentelman. I když oba jsou záhadné osoby, ráda bych se dozvěděla víc o té kletbě nebo jeho původu, ale nechci na Jigmeho naléhat protože to je pro něj citlivé téma. |
| |||
Chodba - Učebna 2 Otočím se k tomu, kdo na mě mluví a zůstanu si ho chvíli beze slova prohlížet. Teda spíš hlavu. Protažené uši a rohy? Ten musí být zapálenej pro svůj styl, když si nechá udělat takovouhle plastiku. Ale musim říct, že to vypadá jak pravý. Fakt se jim to povedlo... Hej Wendy, už zase zíráš! Vzpamatuj se, je to neslušný. Odkašlu si. "Pardon," pokusím se o omluvný úsměv. "Děkuju." Rozejdu se do učebny. Koukám do podlahy a pohled zvednu až když jsem pár kroků v učebně a... Asi mám infarkt. Nevěřím svým očím. Těkám mezi všema těmi zvláštními těly. Skoro nikdo tu nevypadá jako normální člověk. Začnu v panice couvat zpět ze dveří. Když do někoho ale narazím zády, neubráním se nadskočení a vyjeknutí, jak jsem se lekla. Bleskurychle se otočím. Vyděšeně se na něj podívám, ať je to kdokoliv. Co se to tu děje? Třesou se mi kolena, až se mi podlamují a jdou na mě mdloby. |
doba vygenerování stránky: 1.375 sekund