| |||
Chodba Gill, Sukui, Relliel, Aliana „To môže byť pravda. Ja som len spravil to, čo som inštinktívne myslel, že je správne. Ak by si chcel, môžeš dneska po vyučovaní dôjsť ku mne do izby. Chcel by som sa len tak porozprávať, keďže to vyzerá, že môžeme spolu vychádzať.“ Trochu sa mi pozdvihnú kútiky úst do jemného úsmevu smerom ku Gillovi. Počujem ako tá baba, z predtým prišla, okomentovala anjela a začala konverzáciu s Gillom. Moc tomu nevenujem pozornosť, lebo všetká je teraz venovaná Sukui a mojím myšlienkam. Ja a hrdina ? To ťažko. Hlavne od kedy sa stal ten incident v Gamateku... 3 minúty a 47 sekúnd, než to skončilo... čo je jeden zachránený život oproti hentomu...snažím sa iba pomaly narovnať váhy, ktoré už majú jednu stranu na dne. A čo viac si zaslúžim ? Keby si vedela, čo sa vtedy stalo, zmenila by si názor. Gilla som zachránil aj tak hlavne kvôli tomu aby som postupne krok po kroku odčinil svoju minulosť a aj preto, lebo by mi to určite neodpustila Sukui, keby som mu nepomohol... V tom ma z myšlienok vytrhne Sukui, ktorá ma chytí za ruku a s úsmevom mi poďakuje. Cítim sa ani neviem ako, lebo mi niekto, kto sa mi zapáčil venuje pozornosť, ale napriek tomu sa cítim zle, akoby som sám seba klamal. Chcel som túto začať od znovu s čistím štítom, ale aj tak sa nedokážem zbaviť toho pocitu falošnosti a že najviac klamem sám seba ako ostatných. Ja už neviem. Trochu rozpačito sa pozerám na Sukui a poviem: „P-Prepáč, a-ale nie som ešte kompletne zvyknutý, aby som bol bežne braný medzi ostatnými, že sme si všetci rovný a už určite nie byť nazývaný hrdinom...“ Trochu sa mi zdvihnú kútiky úst, lebo som ceľkom štastný, ale snažím sa to nedať na sebe poznať a hladím ďalej na sukui. |
| |||
Chodba Sukui, Jack, Relliel, Aliana Úsměv se ještě rozšíří, když jí konečně dojde jak to myslím. Teatrálně se zatvářím zhrozeně. "Jestli jste dělali to co my, tak tedy lituji tvůj pokoj," prohodím a pokud se na mne podívá, mrknu na ni. Povytáhnu obočí nad Jackovo odpovědí. "Já nevím jak pro tebe, ale můj život pro mne skutečně znamená mnoho. Minimálně teď. Bylo by fakt tragikomický, kdybych vychladl teď, když se tady vyloupl Remmi," odpovím mu s lehkým úšklebkem na tváří. Sukui si to s Jackem vyřeší, doufejme, že o sobě přestane tak strašně pochybovat. Sleduji naparujícího se anděla a trochu mi to připomíná krocana. Ušklíbnu se při té myšlence a nějak to nemůžu odvidět. Z učebny je propuštěna další spolužačka, tahle si to ale namíří k andílkovi, aby obdivovala jeho načechrané peří. Teď už to vůbec nemůžu odvidět. Poté se však přesune blížeji ke mne. "Zdravíčko," to tady vážně všichni všem tykají? "Já také, věř mi. Měl jsem štěstí, že jsem měl takový hrdinný záchranný tým," usměji se na ni, vzhledem k tomu, že si s jejími obavami nějak nevím rady. Proč by je měla, když mne před tím viděla maximálně ve venuy při představení se? Na její další větu se trochu uchechtnu. "To já taky ne." Má nepřátelská fasáda je pryč a působím mnohem příjemněji, než když jsem se představoval. |
| |||
Chodba - Schodiště do patra Miko Jsem rád, že jí nic není. Hádek se nakonec podrbat nenechá, ale asi se neni čemu divit. Když odběhne, opřu se o zeď a sklesle jí sleduji pohledem. Ohlídla se? Prudce se narovnam. Ohlídla se! To je přece dobrý, ne? Proč jsou holky vždycky tak tajemný?! Nemůžou to prostě říc narovinu? I kdyby mě kopla do koulí, tak je to lepší, než to nevědomí... Následuju jí do haly, ale neběžim, abych jí nějak nevyděsil. V hale jí nevidim, takže vejdu na schodiště a budu doufat, že neběžela ven. |
| |||
Chodba Gill, Jack, Rell, Aliana Ještě chvilku mi trvá, než mi dojde, jak to myslel. Z legrace ho jemně plesknu přes rukavici. "Hej! Když jsi tam byl ty, taky to nebylo nic jiného." Možná. Tedy myslím. Já nevím! Proč to s nimi musí být tak komplikované? Soustředím se na jeho tvář, takže nečekám, když mě chytí ruku a dá mi jí dolů. S jeho větou se podívám na téměř černý kapesník a musím se tomu usmát. Je vyšší než já, takže není těžké zachytit jeho pohled, i když hledí do země. "Zašpinit kapesník krví obětovanou při záchraně života je maličkost. Takový hrdina si zaslouží mnohem víc." Povzbudivě mu stisknu dlaň a pokud se podívá zpět na mě, stále se usmívám. "Děkuju." Když slyším, že k nám přišla nějaká dívka, jen nad její poznámkou pozdvihnu obočí. Asi bych se zrovna já neměla divit, že má někdo o někoho starost, i když ho nezná. Nebo se seznámili o víkendu? Moje pozornost zatím zůstává u Jacka. |
| |||
Učebna 2 Kelly, Alyssa, Vesa Když je Kelly v klidu a z jejich rozhovoru to vypadá, že se nekoná pravděpodobně nic jiného, než přátelská výměna názorů, trochu se uklidním. Když jí Kelly nabídne z tortill a ženská přijme. "Hlavně ať jí zbyde dost, když ještě nejedla," komentuji to bručivě, ale více to neřeším, "jen pokud si nezačne," odtuším na Kelly slova, zatímco pohledem přeputuji na nagu, která se plazí kolem. Sleduji ji pohledem jen tak dlouho, abych věděl, kam se usadila. Když nic dalšího nedělá, vrátím se pohledem ke Kelly. Když zjistím, že na mne hledí, její pohled jí opětuji tázavým. Když nás představí, jen pokývnu hlavou v pozdravu. |
| |||
Učebna 1 – chodba Relliel, Sukui, Gill, Jack Z toho kluka potom začne vycházet něco jako olej, ale to o co se snaží má zřejmě úspěch. Potom však z něj ten olej začne tryskat i z ostatních míst což poněkud naruší to co právě říká. Jasně já vím že tohle je realita, ale víš ty kdo to je Kryton nebo C3PO? Jsi to totiž ty ... Složím ruce na prsou a usmívám se tedy aspoň uvnitř nad povedeným vtipem, protože tohle je vážná situace a tak by se to nehodilo. Navíc ten kluk je na tom opravdu špatně, tak špatně že se za své předchozí prohlášení zastydím, další kdo se přepíná rozhodnu se mu podat tu injekci o kterou mně pořádal i když netuším jak jí chce aplikovat. Pokud je skutečně to co si myslím tak se ta jehla zlomí. Mezitím k nám přijde nějaký profesor kterého jsem si předtím nevšimla protože jsem byla zaujatá tím klukem a pak lékárničkou, vypadá to že už je mu lépe a tak problém s aplikací injekce odpadá. Vypadá to že někdo zavolal zdravotníky kteří se hned pustí do práce a nakonec dojdou i k nám. Nejdřív je na řadě ten kluk který je vážném stavu, potom i kluci okolo něj a nakonec i já. Cítím opravdu dobře a protože se výuka přesouvá do další učebny vydám se tam, po cestě si všimnu anděla kterého na chodbě nejde nepřehlédnout. „Hustý ...“poznamenám když dojdu až k němu a pořádně si ho prohlédnu. Potom si všimnu i ostatních kteří jsou shromážděni kolem něj hlavně mně zaujmou ti dva kluci kteří tu jsou, předtím jsem neměla možnost a tak teď se vydám rovnou k tomu klukovi se zlatou krví. „Ahoj jsem ráda že jsi v pořádku. měla jsem obavy.“ Ano můžete mít obavy a zatím žasnout nad tím že má dotyčný zlatou krev. „Ještě jsem nikoho jako ty neviděla.“ |
| |||
Učebna 2 Hill, Alyssa Jestli nepotkala jiné démony, jak říká a ještě to vypadá, že k nim patřila i její matka, tak se asi ani nedivím, že působí tak, jak působí. Možná jen potřebuje navést tím správným směrem. Pak bych jí i odpustila ten přešlap nahoře v chodbě. Přece jen každý občas děláme chyby. Když to vypadá, že je myšlenkama jinde, neruším jí. Přijme tortillu a je vidět, že se má na pozoru. Podívám se na Hilla a když vidím jeho výraz, nemůžu se nezasmát, zatímco se otáčím zpět na ní. "Můžeš být v klidu, nic ti neudělá," sdělím jí s úsměvem, "že?" S tím se vrátím pohledem k Hillovi a pokud by to jen vypadalo, že má něco v plánu jiného, než to odsouhlasit, promítnu mu v očích varování, ať to nedělá. Jakmile mi to potvrdí, otočím se zpět na k ní a s milým úsměvem jí podám ruku. "Jinak, já jsem Kelly, tohle je Hill." |
| |||
Učebna 2 Kelly, Hillaris No tak jsem zjistila že ta vlčí dívka je skutečně démonka, jsem opravdu překvapená vypadá to že tu dívku moje odpověď pobavila, ano teď zmínka o tom že vypadla z nějakého kresleného seriálu vypadá hloupě. Ale také to vypadá že budu mít si s kým popovídat nebo se svěřit aniž by mně soudil nebo mnou opovrhoval. „Možná je to tím že jsem se zatím setkala jen s někým nepříjemným, otravným a arogantním, ale pak jsem o tomto tématu něco věděla ještě předtím. Ne moc protože to pro mou matku bylo citlivé téma, nejspíš za to mohlo to že jsme museli žít mezi lidmi mnohem déle než příslušníci mé ... rasy poněkud ... trvaleji.“ Rozhlednu se po třídě a na chvíli se ponořím do vzpomínek než mně ta dívka opět osloví. „Díky.“ Taky se zakousnu do té tortilly a přitom tak nějak očekávám že ten kluk vyskočí a názorně mi ukáže k čemu slouží stanový kolík zato že ujídám z jeho tácu. I když to by mi to ta dívka nejspíš nenabízela. |
doba vygenerování stránky: 1.6400368213654 sekund