| |||
Chodba Sukui, Aliana, Jack, Gill, Grimgull, Lee Po mých slovech se na mne minimálně polovina podívá. Nasadím vlídný úsměv. Sukui se však usmívat přestane. Okamžitě úsměv vystřídá starostlivý výraz. Než se však stačím zeptat, co se děje, otočí se na procházejícího orka s otázkou, kolik studentů ještě zbývá. Doufám, že to není mnoho, protože tuhle smutnou situaci je třeba rozpustit. "Jsem momentálně spíše vyslancem archanděla Michaela než boha," odpovím s blahosklonným úsměvem rusovlásce, "jsem Relliel, Relliel Omnius, vyslanec Nebes, svěřenec archanděla Michaela, anděl první třídy," dodám po slovech od kluka a hrdě se vypnu. Stále poroztažená křídla napomáhají tomu, abych působil důstojně. V ten moment se zpoza mne vyvalí mlha. Překvapeně se otočím přes rameno, přes své zaujatí Sukui a rivaly jsem si ani nevšiml drobné postavy, která se kolem nás protáhla. Nicméně vzhledem k hustotě mlhy nic stejně nevidím. Takže na ten krátký okamžik do konce mlhy zmizím ze svého místa, abych mohl kontrolovat, že Sukui je stále v pořádku. Ještě překvapeněji zjistím, že má tunika je opět čistá. Když se mlha roztrhá, stojím na tom samém místě a už se ohlížím směrem k postavě za námi. Pokynu mu v uznání hlavou. Jeho schopnosti jsou velmi příjemné a myslím, že je dobré vědět, že je má. |
| |||
Chodba Gill, Sukui, Relliel, Aliana, Lee „Súhlasím.“ Odpoviem Gillovi. Keď anjel nás začne poháňať, aby sme už išli, tak jemne zdvihnem hlavu a neutrálnym až skoro monotónnym hlasom poviem: „Neboj sa. Hneď tam pôjdeme. Inak ešte neviem tvoje meno. Pokiaľ mi ho povieš, ja ti kľudne zdelím to svoje, pokiaľ si sa ho už niekde nedozvedel.“ „Dobre. Ďakujem Sukui.“ a na tvári sa mi spraví jemný, ale viditeľný úsmev. Keď sa otočí, všimnem si, ako ma stále drží za ruku. Pozriem sa na ňu a moc nevnímam okolie, ale prejde mi hlavou: Že by ma tiež mala rada ? Asi áno, ale pravdepodobne ma vidí, iba ako priateľa, ktorý potrebuje pomoc. Som rád, že mám niekoho, komu sa môžem vyrozprávať a bude mi načúvať, prípadne mi aj poradí. Ja by som bol rád, keby ma mala rada, ako mám rád ju, ale nebudem na ňu tlačiť. Sukui je živá bytosť so slobodnou vôľou, tak asi ako všetci tu na okolo. Nebolo by dobré, ak by sme sa o ňu bili. Najlepšie bude, ak si ona vyberie, koho bude mať rada... Keď v tom vidím ako nás zahalí hmla, ktorá sa zdá, že mi začne odstraňovať škvrny z oblečenia a z tváre. Asi ďakujem ? Poviem do hmly. Keď sa hmla rozplynie, tak pozerám, či Sukui nič nie je a zrazu si všimnem, že je čistý aj kapesník, ktorým ma pred chvíľočkou utierala. Následne pokračujem v tom, že venujem pozornosť Sukui a čakám, čo sa bude diať ďalej. |
| |||
Chodba Sukui, Jack, Relliel, Aliana, Grimgull, Dolly, Rekki, Lee, Alfa "Měla by jsi si požádat, alespoň o ten nejnutnější nábytek. Docela bych chtěl ale slyšet, jak budeš žádat profesora o nový," v očích mi pobaveně hraje. Hej, hej! Jak jsme se z vděčnosti za záchranu života a měření sil dostali k návštěvám na pokoji? "Spíš jsou asi věci, které budeme mít podobně. To by stálo za probrání," dodám však nahlas, abych se ho nějak nedotkl. Napadlo mne hned několik kousavých poznámek, nebo vtipných průpovídek, ale všechny se mi vykouřili z hlavy, když se dobere ke své otázce. Mrknu. Poté podruhé. A potom se rozesměji. Trochu zvonivě s lehkých kovovým dozvukem. Chvíli mi trvá, než se uklidním. "Ne to skutečně nejsem," vysoukám nakonec ze sebe, když jsem schopný chytit mezi smíchem dech. Krocanovi očividně nevyhovuje, že si ho nikdo nevšímá a tak začne všechny popohánět. Ale vážně, tobě v odchodu nikdo nebrání... Nad rusovlásky slovy se jen tiše uchechtnu a mrknu na ni. Nijak ale sám jeho slova nekomentuji. Sukui v reakci na andílkova slova odchytí orka, aby se ho zeptala, kolik skutečně zbývá studentů. Než se však řádně dostanou k informaci, z místnosti vyjde ten malý paroháček. Popoběhne na opačnou stranu chodby, než je druhá učebna. Záhy nás zahalí mlha. Okamžitě se ode mne ozve agresivní syčení. Huh...? Snažím se pochopit, proč to udělal, zatímco se snažím mlhu prohlédnout. |
| |||
Učebna 1 - Chodba Probudí mne cizí žena. Zůstanu na ni zírat, zatímco se u zdi snažím zmizet. Nakonec mne odvede do jiného rohu místnosti, kde mne nechá čekat. Obrátím se k místnosti zády a snažím se moc zhluboka nedýchat. Není tam nepořádek, nejsou tam louže krve, nejsou tam rozdrcené kusy nábytku.... Jsem na čistém bílém místě... Mantru si opakuji, dokud nás lékař nevyléčí a nepropustí. Hned propluji místností a vypadnu na chodbu. Tam se zhluboka nadechnu, jen aby mne do citlivého čumáčku udeřil pach horkého kovu, oleje a chemikálií. Nakrčím znechuceně nos a přeměřím si pohledem skupinku před sebou. Na tváři se mi usadí zamračený výraz. Proč musí být všichni tak... Tak... Špinavý! Zcela zaignoruji, že se mezi sebou nějak baví. Poodběhnu stranou za ně, abych se v mžiku oka proměnil a zachrlil. (88%) Mělo by to tak z jejich pokožek a oblečení zcela vyčistit krev a jiné nečistoty. Samozřejmě se v chodbě díky tomu bude tak půl minutky převalovat bílá mlha. Jakmile vypustím z tlamy mlhu, proměním se zpět a jen čekám, až se mlha rozežene, abych viděl, jaký měla úspěch. |
| |||
Chodba Gill, Jack, Rell, Aliana, Grimgull "Pravda, tímhle tempem budu mít zničený všechen nábytek." Skousnu si tvář, abych se nerozesmála. Zkoumavě si ho prohlížím, protože to vypadá, že nad něčím přemýšlí. "To je v pořádku," usměji se na něj. "Tyhle věci se nesmí uspěchat. Vem si času kolik potřebuješ a když budeš potřebovat s čímkoliv pomoci nebo se svěřit, jsem tu pro tebe, ano?" Stále držíc Jacka za ruku se otočím k Rellovi, když nás popohání. Opadne mi úsměv, jak na mě doléhá, co se vlastně stalo. Když kolem nás prochází ork, který o mě měl starost v jídelně, rychle se ho zeptám: "Promiň, kolik studentů je ještě uvnitř?" |
| |||
Chodba Grimgull Nervózně přešlapuji u stěny, snažíc se nepřekážet průchozím. Poté již vyjde Grimgull z učebny a zamíří mým směrem. Usměji se na něj. "Je mi dobře. Pomáhal jsem! I když se to někomu nelíbilo," pronesu a pokrčím rameny. Přeměřím si ho pohledem, "jsi v pořádku?" zeptám se ho, abych se ujistil. |
| |||
Chodba Relliel, Sukui, Gill, Jack Anděl se k mému prohlášení vyjádří a já se zarazím, vážně řekl poslem nebeským a ne Božím? Ano já jsem si jistá že řekl poslem nebeským, vybaví se mi že až na několik dílů Pána času jsou v lidském světě andělé spojováni s křesťanskou vírou v jediného Boha stvořitele. No, ale i když je to zajímavé téma k diskuzi jsou tu ti dva kluci se kterými si chci promluvit. Nebyl to snadný výběr buď kluk se zlatou krví nebo C3PO? Nakonec jsem se rozhodla pro kluka se zlatou krví a při jeho odpovědi mi zacukají koutky úst. Teď to tak vypadá, ale předtím to vypadalo jakkoliv jen ne hrdinsky. Někdo by měl tomu klukovi říct že když chce někomu rozběhnout srdce je to podobné jako při pěstním souboji. Tedy technika je jiná, ale základní pravidlo je neudeřit klouby jinak ublížíte hlavně své ruce. „No já se s tebou setkala už ve třídě ... oni věděli víc než já. Já jsem myslela že jsi ... no netušila jsem že máš zlatou krev. Ale měla bych jednu otázku pokud můžu, ty jsi čaroděj?“ Ano možná to je magicky vytvořená bytost, ale jedno nevylučuje druhé. Potom za sebou zaslechnu toho anděla a protočím oči. „Slyšeli slovo od Božího posla ... “nezní to neuctivě nebo ironicky spíš je to konstatování současné situace. |
| |||
Učebna 1-Chodba Rekki, Gill, Jack, Remmi, Kazin, Dolly Moje snaha není k ničemu a raněnému začne tlouct srdce, jenže nepravidelně. A tak pokračuji ve svém snažení než mě zastaví polonahý co mi pomáhá. Já tedy ustoupím a nechám černého, aby dělal co potřebuje. Tomu se pomocí jeho schopností podaří dostat krev raněného zpátky do jeho těla. Tohle je však na něj příliš náročné a začne z něho vytékat nějaká černá tekutina, což předpokládám že je jeho krev. Naštěstí přijde rohatý, který se o něj postará. Chvíli potom je slyšet hlasité dunění a hned na to vejde do místnosti několik osob, které se začnou starat o všechny raněné. Těm kterým nic není řeknou že mají jít do vedlejší místnosti. Z nějakého důvodu si mě tady nechají, i když mi už nic není. Jenže odejít mi nedovolí, a tak čekám až se na mě dostane řada. Mezitím co čekám tak se dívám po třídě. Mersi, vlčice a oranžový tady nejsou, museli je teda už propustit. Dolly odejde chvilku předtím než mám být ošetřen já. Když už dojde na mě, dále se už nevzpuzuju léčbě, i když mi stále připadá zbytečná, a veškerá bolest co mi zbyla po zlomení nosu je pryč. Než odejdu oslovím ještě hlavního léčitele. Jak mu to říkali? Bylo to něco na K. “Když jste tady, je tu jedna věc o které byste měl vědět. Před začátkem hodiny zasáhl vlčici a oranžového na chodbě blesk. Sice jim to nijak podle všeho neublížilo, ale i tak si myslím že by je měl někdo zkušený prohlédnout.” Ten mi na to ale řekne jen to že nemá čas a že museli mít zkrátka štěstí. Já na něho však stále naléhám a on na konec souhlasí že je zkontroluje předtím než odletí. Už mu dál neprotestuji, poděkuji mu za jeho pomoc a odejdu. Že by to jeho létání nějak souviselo s tím hlukem? Konečně vyjdu na chodbu, kde hned před dveřmi stojí skupinka a mezi nimi ten zraněný, kterému jsme se snažili pomoct. Vypadá to že jsou všichni naprosto v pořádku. Na obličeji se mi objeví malý úsměv a proklouznu kolem nich. V tu chvíli narazím na Dollyho, který nejspíš na někoho čeká. “Jak ti je? Nestalo se ti tam nic? Jaksi jsem tě v tom chaosu ztratil." |
| |||
Učebna 2 Kelly, Hillaris Ta dívka by mohla vědět víc o mé rase i kdybych jí neřekla ten skutečný název, jsme umělci svět lidí je naše plátno a oni našimi šachovými figurkami pro naše vlastní pobavení. Nebo bychom se mohli přirovnat k dramaturgům vlastního příběhu který však občas může vést k nečekanému konci. Ano milý démon, dřív bych si myslela že to je jako bych řekla že někoho napadl milý masožravý virus ... Navíc obě démonky které jsem potkala představovaly obecnou představu jak má démon vypadat, jisté já z té představy poněkud vypadávám a ta dívka taky. Ta dívka mně potom uklidní ohledně toho kluka který se pak k tomu sám vyjádří. To chápu ovšem tento tác by dokázal spořádat snad jenom on. Potom ten kluk vyjádří jisté obavy nejspíš ohledně nagy která se plazí kolem naší lavice dopředu a dívka pak představí sebe a také toho kluka. „Já jsem Alyssa.“ |
doba vygenerování stránky: 1.4675779342651 sekund