| |||
Chodba Sukui, Relliel, Jack, Remmi "I tak tomu můžete v dnešní době říkat," pokrčím rameny, ale v očích mi šibalsky hraje a usmívám se. Ta je tak světem nepolíbená, že tady bude potřebovat veškerou podporu, kterou může dostat. Dost mne potěší, když se Sukui uculí při mé reakci. Znamená to, že v ní také hoří plamínek rošťandy. Proč jsem si ho nevšiml dřív? Také otravův pohled stojí za to. Když hledím k meduse, vyjde ze dveří Jack a krátce na to i Remmi. Díky tomu, že již hledím tím směrem, tak se naše pohledy s Remmim krátce střetnou. Sotva znatelně mu pokývnu hlavou. Začne se poté věnovat Miko a když pavoučnice na naše odpovědi neřekne ani prach a odkráčí, tak se věnuji opět naší družince. Když ale uslyším pleskání bosých nohou, ještě se za Remmim podívám, jak se mu chodbou blýská holá zadnice, jak běží a široký rozparek mého kabátu se otevírá. Jen se na to tiše uchechtnu. Vážně by v něm neměl běhat. Anděl si přivinul Sukui a došel k nám Jack. Vypadá to, že na otravování Rella má podobný názor jako já. Minimálně dle jeho pohledu. Kdo ví, třeba vážně můžeme být přátelé. Mohli bychom společně vyrobit andílkovi zlatý botičky. Třeba. "Ať už jsi měl důvody jakékoliv. Děkuji ti. Teď jsem tvým dlužníkem, takže stačí říci, pokud mne budeš chtít vyzvat na souboj," pronesu s blahosklonným úsměvem k Jackovi. Celkově může pozorovat, že se celé mé chování zcela proměnilo. Dalo by se říci že... Otálo. Sukui se andílkovi vysmekne a pokouší se očistit Jackovi tvář, alespoň, co se do kapesníčku vejde. Nabídl bych jí i svůj, ale je ve vnitřní kapse mého kabátu, takže bohužel. Vím, že tohle byli všichni, na které jsme čekali, ale Sukui vypadá poměrně zaujata Jackem, takže ji nikterak nepobízím, raději se zahledím na andílka, aby ho nenapadla nějaká blbost. |
| |||
Učebna 1 – Učebna 2 Kelly, Hillaris Když k oběma dorazím udělám si obrázek kdo to vedle dívky asi sedí, je tu určitá možnost že by to mohl být drak. Jak jsem k tomu došla? Protože je naštvaný že ho ruším při jeho jídle, neboť ten podnos a poklop je určitě pro něj a už vstává aby se mně zeptal kde beru tu drzost že ho ruším právě když jí. Ale dívce se ho nějak podaří uklidnit ovšem ten kluk mně stejně pozoruje svým pohledem který říká kdy vypadnu a on bude moci pokračovat v jídle. Ta dívka se mně pak zeptá proč by neměla být démonka a já se rozhodnu být milá a pokusit se jí to říct pokud možno jemně. „No zatím jsem se nesetkala s démony s milou, příjemnou a obětavou povahou. Jistě zatím jsem se setkala pouze se dvěma démony pokud nepočítám ... ehm to je poněkud jiný případ.“odkašlu si a nervózně se rozhlédnu po třídě. O tom že vypadá jako by vypadla z nějakého animovaného seriálu se zatím zmiňovat nebudu. |
| |||
Učebna 2 Jigme, Luis, Ary Trochu se na Luise zamračím, když to vypadá, že se bude smát. "Hej! Svasování skšetů není k smíchu. Není to splávné!" Pak se otočím na vílu, která mezitím přišla. "Paní vílo, ploš si myslíte, še jsou skšeti slý, klutý a nechutný? To taky není splávně. O temných vílách to taky šíkají a není to plavda." |
| |||
Chodba - Učebna 2 Když dostanu odpověď od chlapce, co se oblékal, odejde od nás Miko rychlejší chůzí a pár vteřin na to, ji následuje kluk, který se s ní bavil. Kouknu tím směrem, co se tam děje. Pár vteřin koukám na ty dva, jak jsou v objetí, když kolem nich proběhne Hill, jak dělová koule. Kam tak spěchá? Snad se nikde už nic vážného neděje? Vrátím pohled zpět na skupinu a vidím jak se oba s andělem zajímají o dívku, která držela vestičku. Mezitím projdou další ošetření studenti. Jak koukám na tu bandu přede mnou, tak se mile usměji. Dívka, o kterou mají zájem ti dva, zrovna utírá dalšímu studentovi obličej. Který z těch tří chlapců je její? Zamávám jí na pozdrav a jdu rovnou do učebny. Cestou kolem mě proletí Hill, nese tác s poklopem a zmizí do učebny. Aha, asi měl hlad. Projdu kolem léčitele, který stojí ve dveřích učebny, mile se na něho usměji a vejdu do učebny, abych se podívala, kde je volno a kdo tu všechno je. Najdu si pěkné místečko a vyrazím se posadit do lavice (BJ33). Když procházím kolem Hilla, tak vidím jak z tácu ujídá vlčice a ne on. Aaa, tak on není hladový, ale ona je..! Sednu si, dám si ruce na stůl a hlavu schovám do nich. Snažím se zpracovat, co se všechno stalo. Pavoučí nožky mám opět kolem sebe na zemi. |
| |||
Chodba Gill, Relliel, Jack "Také doufám..." Přitakám Gillovi. Nechápavě nakrčím čelo. "Domlouvala jsem se s ním přece, že mu pomůžu s tou komunikací..." Po zbytku věty nejsem o moc moudřejší, ale jsem ráda, že alespoň připouští tu možnost. Uculím se na Gilla, když si stoupne vedle mě a vidím Rellovu reakci. Pokývnu, na informaci o jméně. Trochu nakrabatím čelo, když si mě Rell přitahne k sobě, zatímco Gill odpovídá pavoučí slečně. Není mi to nepříjemné, jen to, že mě políbil, ještě neznamená, že mu nějak patřím a může si mě přivlastňovat. Starostlivě hledím na Jacka, když mi odpovídá a prohlížím si, jak se zřídil. Nad poznámkou na Gilla si tiše povzdechnu. Ach, ti kluci... Když se pak zeptá na mě, vysmeknu se Rellovi a s úsměvem dojdu k Jackovi a z kapsičky vytáhnu kapesniček. "Mě nic není," odpovím mu s pohledem do očí a pokud mě nechá, začnu mu jemně, ale tak aby to bylo efektivní, otírat olej z obličeje. Jak je celý ušmudlaný, tak mu ty jeho modré oči vynikají mnohem více, než normálně a zatímco mu čistím obličej, neustále k nim utíkám pohledem. Koutkem oka postřehnu Remmiho, ale protože se zatím věnuje dívce u dveří, nechám to prozatím být. |
| |||
Učebna 1 – Učebna 2 Jigme, Max, Luis Jigme je vyčerpaný a do toho na něj naléhá tem kocourek který to co jsem říkala nevzal jako vtip. Jigme se snaží pohledy na mně zjistit o čem to ten kocourek vlastně mluví a potom k sobě začne stahovat něco co vypadá jako inkoust.Následně Jigme vytvoří kočku z inkoustu, ale kocourek trvá na tom aby mu Jigme odpověděl. Inkoust, brnění a ten drahokam zasazený do jeho těla. Jigme je opravdu podivný čaroděj na druhou stranu mé zkušenosti s čaroději mi jaksi znemožnili o nich zjistit něco víc. Ano já vím že vílí prach je velmi ceněná magická komodita ... Z mých ne zrovna příjemných vzpomínek mně probere někdo kdo sem asi přišel pomoct a protože tahle třída se musí pro další výuku nejspíš připravit nemluvě o tom že ošetřování studentů kteří to ještě potřebují ještě nějakou dobu zabere opustím ji společně s ostatními studenty kteří už pomoc nepotřebují. Minu skupinu kolem anděla která zřejmě probírá téma obsahují smysl naší existence i profesora který stojí ve dveřích učebny 2 a potom přemýšlím kam si sednout. K démonce si rozhodně sedat nebudu to by to bylo bezpečnější sednout si vedle té dračí dívky. Potom si všimnu že vepředu stojí Jigme, v této jeho podobě je obtížné ho přehlédnout a tak se vydám k němu. Když dorazím o něco blíž všimnu si že poblíž něj je ten kocourek co mu seděl mezi rohy a daněk. „Ahoj, nevíte kdy se budeme moci vrátit vedle nebo jestli bude výuka probíhat tady?“ |
| |||
Chodba - Schodiště do patra Remmi Jen v odpověď zavrtím hlavou, že ne. Hádek před jeho dotykem uhne asi stejně, jako se od něj snažím dostat já. Když mne strhne do otoček nevím, jestli je mi víc špatně nebo jsem prostě jen vyděšená. Ani nevím co mu mám na jeho otázku odpovědět. Necítím se tak. Ale vlastně mi nic není. Rozhodně jsem na tom líp, než většina tam. Když povolí, podsmeknu se pod rukou a i když neutíkám, pořád se pohybuji poměrně rychle směrem dál do haly. Ve dveřích do haly se na něj ještě krátce ohlédnu, než zmizím za dveřmi. |
| |||
Chodba Miko Když slyším její heknutí, podívám se na ní. Všimnu si, jak se její hádkové zastavili uprostřed pohybu k tomu mě kousnout. "Promiň, neudělal jsem ti něco?" zeptám se jí tiše. Jestli se nechá, podrbu jednoho hádka pod tlamičkou. Slyším hluk z chodby a jen tak tak stihnu i s Miko v pár otočkách uhnout z dráhy, aby do nás nevrazil. Skončíme tak u zdi knihovny. Když sklopí pohled, jemně jí zvednu prstem bradu, aby se na mě podívala. "Jsi v pořádku?" Pokud se stále bude chtít vysmeknout, dám jí najevo, že jí nijak nebráním, ale pevně doufám, že neodejde. Pokud ano, hledím za ní se smutným, starostlivým výrazem. |
| |||
Učebna 2 , otrapa "Přeci jen... Moje chyba," oponuji jí a na její díky se na ni jen vřele usměji. Když mi přistane pusa na tváři, spokojeně se rozzářím. Nechám ji ale v klidu najíst, takže začnu lehce bubnovat prsty do lavice a rozhlédnu se. Nestačí ale ani dokousat první sousto, když se u lavice zastaví ženská. I když nekoukám přímo na ní, mému radaru neunikla. Hned zvažuji, jestli je nějak nebezpečná nebo ne. Promluví a vypadá to, že si chce jen povídat. Jak se ale dostane ke své třetí větě, hned strnu a loupnu po ní pohledem. Kelly odpovídá, ale stejně se mé tělo rozpohybuje do toho, abych vstal. Zastaví mne však její dlaň na mém koleni. Když se po mne sebevědomě podívá, dopadnu zpět na sedátko židle, ale pohled nechám zabodnutý do ženský, kdyby jí napadla nějaká blbost. |
doba vygenerování stránky: 2.2042610645294 sekund