| |||
Učebna 2 Max, Jigme, Aryania Když se Fuf zamračí, také zvážním a zatnu ruku, kterou mám položenou na lavici, v pěst. "Žádné svazování není sranda," procedím mezi zuby. To už se ale rozhovor mezi nimi trochu rozproudí, takže se do něj nadále nevkládám. Víle jen pokývnu hlavou v pozdravu, ale již jí odpověděl Jigme, takže na to více nereaguji. |
| |||
Učebna 2 Max, Luis, Aryania Luis mi osvětlí, co se mi vlastně snaží kocourek sdělit. Vypadá u toho, jako já se po jeho slovech cítím. Pravděpodobně ale narozdíl od něj, mám nějaké ty zkušenost s nakládáním s dětmi. "A kdyby někomu ubližovali, pořád by to nebylo správné?" zeptám se kocourka s úsměvem na tváři. K řádné odpovědi na otázku kterou položil před tím se pořádně nedostanu, protože přiletí Aryania. Sleduji ji pohledem. Maxe držím na ruce. "To vlastně nevím. Nicméně předpokládám, že by výuku mohli přeložit, vzhledem ke stavu třídy vedle," odpovím jí na její otázku. To už se do ní opět pustí kocourek. "Temné víly nejsou zrovna dobrý příklad," pronesu po jeho slovech, "a skřet může být jak hodný tak zlý. Svět přeci jen není černobílý." |
| |||
Učebna 1 - učebna 2 Zatímco já si tiše toužím po více životadárné tekutině která tady většině kolem proudí žilami znuděně sleduji léčení a pokusů o záchranu zbytku třídy. A tomhle pokračujícím zmatku se po sobě dvojce v předu začne sápat jako kdyby tady snad byly jenom samy dva. Děvenka byla vcelku nezajímavá...pochopitelně tedy kromě svého jasného spojení s růžovou dračící. No tak se mi to alespoň zdálo předtím, ale teď to nevypadá že by se nějak trápila tím že je růžová ve stavu v jakém je. Nepřekvapila tím, lidi jsou zrádná stvoření a kromě jídla a pro pobavení docela zbytečná. Tahle by se ale mohla ukázat užitečná, ale jen kvůli Růžové, jinak je na tom stejně. Na druhé straně je tady pak vcelku trapné pokusy o záchranu dalšího. Jestli se tomu jejich dohadování dá tak říkat. Všechno nakonec vyřeší až příchod skupiny léčitelů. Ti dokončí záchranu zbytku. Do vzniklé fronty se přidávám vcelku nerada, ale nakonec se to čekání přeci vyplatí když se mi konečně dostane krve. Nechápu tedy proč jsem já musela na takovou nezbytnost čekat v řadě jako nýmandi kolem. Svoje čekání jsem si tak zkrátila pohráváním si s loužičkou která zůstala po Miko. Ta její je zatraceně nepoddajná. Krvavou kouli od jedné z jeho asistentek potom, i přes svojí nespokojenost s tímhle jejich přístupem, přijmu s potěšeným úsměvem. A poděkuji jen přikývnutím. Část z ní upiji ale ani tak se na pohled ani trochu nezmenší, jen je teď dutá. Jak potom prolézám kolem krve Miko zmizí do krvavého orbu který jsem dostala od sestry, jako v takové skořápce takže se nesmísí se zbytkem. Ale to už z venku nikdo nepozná. K větší louži která je mi v cestě, tentokrát oranžové krve, vyšlu napřed kouli na které se usadí trocha oranžové. Bez zaváhání pak skončí rovnou na mém jazyku. Byla to jen zvědavost. Hned se ale otřesu a znechuceně se ušklíbnu. Tohle má někdo vážně v těle? No fuj! Bez delšího rozmýšlení vsechnu oranžovou krev ovládnu a vyhodím jí otevřeným oknem ven. "Tak uklizeno…" zašeptám si pro sebe. Opravdový důvod k tomu byl spíš ten že od toho nechci mít zapatlaný ocas. Protože oblézat se mi to nechce. A teďto bude více působit jakože jsem chtěla pomoci i ostatním. Přesunu se kolem skupinky podivínů před učebnou do té vedle. "Díky za pomoc" usměji se na léčitele postávajícího u dveří než se vplazím. Ale co pomoci i sobě. Už dlouho jsme neměli žádnou výpomoc. A koho lepšího požádat o pomoc než krevní 'pouto'? Kandidátů by k tomuto byla pousta. Tentokrát se však spokojím s chlapcem v poslední lavici (79). Rozhodnutá jsem okamžitě jak vlezu do učebny. Stačí vidět jak sleduje tu kravku která otravuje u jejich stolu. Krása toho kouzla je jeho nenápadnost a rychlost. Hotové je dřív než vůbec stačí mrknout. A jako krásný bonus si cíl ani neuvědomuje že mi slouží. Je to pro něj zkrátka přirozenost a samozřejmost. Mojí dobrou náladu kazí jenom fakt že jsou všechny zadní lavice už zabrané. Tak se tedy protáhnu mezi stoly na místo před modrého. Jako obvykle se zbavím židlí a stůl ocasem posunu dopředu abych měla dostatek místa, protože v do té mezírky která tam byla předtím bych svůj ocas mohla jen těžko stočit. A pohodlí bylo na prvním místě. |
| |||
Chodba Naprv vsetci okolo Gilla, potom on, Sukui a Relliel Zdá sa, že anjel si ma iba prezrie, usmeje sa na mňa a potom ma už iba ignoruje. „Viem, asi to pre teba veľa znamená, ale mne stačí, pokiaľ budeme spolu vychádzať...“ Poviem Gillovi. Doteraz som ani nevedel, že dokážem niekomu s mojou schopnosťou pomôcť a spravil som, čo som v tej situácii uznal za najvhodnejšie aj najlepšie... Keď sa na mňa zahľadí Sukui, odíde od anjela, odpovie mi, že jej nič nie je. „To som rád...“ poviem. Keď mi začne utierať kapesníkom tvár, zdá sa, že mi každú chvíľočku zazerá do očí, akoby tam videla záblesky niečoho. Ja sa pozerám do jej očí trošku prekvapene. Trochu sa mi zatají dych a v ušiach počujem ako mi bije srdce. Vedel som, že sa ma spýta, či som v poriadku, ale až takúto starosť, že príde a začne ma utierať som nečakal... Možno nakoniec nie som až taká nula na zahodenie ako som si myslel, ale... Následne jej pomaly a nežne chytím ruku s ktorou ma utiera a dám ju jemne dole a poviem potichšie: „Nemusíš si špiniť kapesník na takého ako som ja...“ A pozriem na zem trochu previnilo, ako keby som urobil niečo zle a už len čakám na to, kedy Sukui začne o tom, že sa nemám podceňovať, ale stále nie som zvyknutý na podmienky, kde sme si všetci rovný. |
| |||
Učebna 2 Hill, Alyssa Pobaveně trochu nakloním hlavu do strany. "Pokud jsi se setkala jen s dvěma démony, jak můžeš tvrdit, že je výjimkou být démon s milou, příjemnou a obětavou povahou? Je to stejné jako u všech ras, nejsou tu žádné stereotypy a v každé rase máš někoho s milou příjemnou a obětavou povahou, stejně tak jako někoho nepříjemně otravného a arogantního. A spoustu dalších povah. I když, démon je spíš druh, vzhledem k tomu, že démonických ras je hned několik." Tlapkou poukážu na tác. "Tortillu?" zeptám se stále s úsměvem a zakousnu se do té svojí. |
| |||
Chodba Sukui, Relliel, Jack, Remmi "I tak tomu můžete v dnešní době říkat," pokrčím rameny, ale v očích mi šibalsky hraje a usmívám se. Ta je tak světem nepolíbená, že tady bude potřebovat veškerou podporu, kterou může dostat. Dost mne potěší, když se Sukui uculí při mé reakci. Znamená to, že v ní také hoří plamínek rošťandy. Proč jsem si ho nevšiml dřív? Také otravův pohled stojí za to. Když hledím k meduse, vyjde ze dveří Jack a krátce na to i Remmi. Díky tomu, že již hledím tím směrem, tak se naše pohledy s Remmim krátce střetnou. Sotva znatelně mu pokývnu hlavou. Začne se poté věnovat Miko a když pavoučnice na naše odpovědi neřekne ani prach a odkráčí, tak se věnuji opět naší družince. Když ale uslyším pleskání bosých nohou, ještě se za Remmim podívám, jak se mu chodbou blýská holá zadnice, jak běží a široký rozparek mého kabátu se otevírá. Jen se na to tiše uchechtnu. Vážně by v něm neměl běhat. Anděl si přivinul Sukui a došel k nám Jack. Vypadá to, že na otravování Rella má podobný názor jako já. Minimálně dle jeho pohledu. Kdo ví, třeba vážně můžeme být přátelé. Mohli bychom společně vyrobit andílkovi zlatý botičky. Třeba. "Ať už jsi měl důvody jakékoliv. Děkuji ti. Teď jsem tvým dlužníkem, takže stačí říci, pokud mne budeš chtít vyzvat na souboj," pronesu s blahosklonným úsměvem k Jackovi. Celkově může pozorovat, že se celé mé chování zcela proměnilo. Dalo by se říci že... Otálo. Sukui se andílkovi vysmekne a pokouší se očistit Jackovi tvář, alespoň, co se do kapesníčku vejde. Nabídl bych jí i svůj, ale je ve vnitřní kapse mého kabátu, takže bohužel. Vím, že tohle byli všichni, na které jsme čekali, ale Sukui vypadá poměrně zaujata Jackem, takže ji nikterak nepobízím, raději se zahledím na andílka, aby ho nenapadla nějaká blbost. |
| |||
Učebna 1 – Učebna 2 Kelly, Hillaris Když k oběma dorazím udělám si obrázek kdo to vedle dívky asi sedí, je tu určitá možnost že by to mohl být drak. Jak jsem k tomu došla? Protože je naštvaný že ho ruším při jeho jídle, neboť ten podnos a poklop je určitě pro něj a už vstává aby se mně zeptal kde beru tu drzost že ho ruším právě když jí. Ale dívce se ho nějak podaří uklidnit ovšem ten kluk mně stejně pozoruje svým pohledem který říká kdy vypadnu a on bude moci pokračovat v jídle. Ta dívka se mně pak zeptá proč by neměla být démonka a já se rozhodnu být milá a pokusit se jí to říct pokud možno jemně. „No zatím jsem se nesetkala s démony s milou, příjemnou a obětavou povahou. Jistě zatím jsem se setkala pouze se dvěma démony pokud nepočítám ... ehm to je poněkud jiný případ.“odkašlu si a nervózně se rozhlédnu po třídě. O tom že vypadá jako by vypadla z nějakého animovaného seriálu se zatím zmiňovat nebudu. |
| |||
Učebna 2 Jigme, Luis, Ary Trochu se na Luise zamračím, když to vypadá, že se bude smát. "Hej! Svasování skšetů není k smíchu. Není to splávné!" Pak se otočím na vílu, která mezitím přišla. "Paní vílo, ploš si myslíte, še jsou skšeti slý, klutý a nechutný? To taky není splávně. O temných vílách to taky šíkají a není to plavda." |
| |||
Chodba - Učebna 2 Když dostanu odpověď od chlapce, co se oblékal, odejde od nás Miko rychlejší chůzí a pár vteřin na to, ji následuje kluk, který se s ní bavil. Kouknu tím směrem, co se tam děje. Pár vteřin koukám na ty dva, jak jsou v objetí, když kolem nich proběhne Hill, jak dělová koule. Kam tak spěchá? Snad se nikde už nic vážného neděje? Vrátím pohled zpět na skupinu a vidím jak se oba s andělem zajímají o dívku, která držela vestičku. Mezitím projdou další ošetření studenti. Jak koukám na tu bandu přede mnou, tak se mile usměji. Dívka, o kterou mají zájem ti dva, zrovna utírá dalšímu studentovi obličej. Který z těch tří chlapců je její? Zamávám jí na pozdrav a jdu rovnou do učebny. Cestou kolem mě proletí Hill, nese tác s poklopem a zmizí do učebny. Aha, asi měl hlad. Projdu kolem léčitele, který stojí ve dveřích učebny, mile se na něho usměji a vejdu do učebny, abych se podívala, kde je volno a kdo tu všechno je. Najdu si pěkné místečko a vyrazím se posadit do lavice (BJ33). Když procházím kolem Hilla, tak vidím jak z tácu ujídá vlčice a ne on. Aaa, tak on není hladový, ale ona je..! Sednu si, dám si ruce na stůl a hlavu schovám do nich. Snažím se zpracovat, co se všechno stalo. Pavoučí nožky mám opět kolem sebe na zemi. |
doba vygenerování stránky: 1.3871581554413 sekund