| |||
Učebna 2 Hill "Yup," zazubím se na něj zpátky, "tady jsou všichni celkem nepředvídatelní. Včetně tebe," zakřením se na něj a natáhnu se, abych mu se smíchem trochu pocuchala vlasy. V hlavě si přehrávám ten moment na chodbě. "Dokonce jsem se kvůli tobě zapomněla nasnídat..." Nasadím přehnaně uražený výraz, odvrátím od něj pohled s čumákem nahoru a mám co dělat, aby mi necukaly koutky. |
| |||
Učebna - Chodba Naprv vsetci okolo Gilla, potom on, Sukui a Relliel Keď dohovorím k tej babe a padnem na kolena, tak si pomyslím: Nikdy som nečakal, že budem schopný niekomu pomôcť s mojimi schopnosťami, po tom, čo sa stalo vtedy...ale síce som sa musel preťažiť a zdá sa, že moje tkanivo sa čiastočne rozpadlo. Teraz chvíľku počkať, než začne moja regenerácia účinkovať, pokiaľ dotiaľ nevykrvácam... Potom si budem schopný dať sérum... Keď cítim, že mi niekto zrazu pomôže, keď skončí tak dosť vyčerpaný sa pomaly naňho otočím a ukážem mu palec hore bezo slova. Než padnem na všetky štyri od únavy. Potom začnem vidieť, ako niekto behá po triede a sú počuť nejaké nové hlasy. Začnem od tej únavy vidieť jemne rozmazane a točí sa mi hlava. Zvisnem hlavu dole a otvorím ústa, aby mi z úst vytiekla všetka tekutina, čo tam ešte ostala. Potom počujem ako niekto na mňa hovorí, ale moc nevnímam, len pozerám do zeme, ktorú vidím rozmazane. Cítim, ako mi postupne ubúda bolesť a dodáva sa mi energia. „Ďakujem...“ Utrúsim tomu, ktorý ma vyliečil. Potom sa postavím a idem na chodbu, ku ktorej ma poháňajú. Zášklby svalov po vyliečení zdá sa, že prestali. Ako vyjdem von z triedy, trochu sa poobzerám a zbadám Sukui, Gilla, anjela, tak pristúpim k nim bližšie, pozriem sa na Sukui trošku sklamane a odpoviem na otázku, či som v poriadku: „Asi áno, ale...“ Následne sa pozriem na anjela s takým nepríjemným vyčítavým pohľadom „Hmmm...“ Pozriem sa späť na Sukui „Ale mohlo by to byť vždy lepšie alebo aj horšie. Povedzme, že mi dalo Gillovo zlato celkom zabrať, keď sme sa ho s ostatnými snažili zachrániť. Následne sa trochu usmejem na Gilla a poviem: „Asi sme nezačali predtým najlepšie, ale nemohol by som si v budúcnosti s tebou zmerať sily, ak by si tu umrel, že ?“ Následne sa vrátim pohľadom na Sukui: „Inak ako si na tom ty ?“ Vyzerám, že sa zaujímam, či je Sukui v poriadku viac než to,že mám minimálne celý predok uniformy, krk, časti tváre pod ústami, nosom mám pokryté zvyškami čiernej olejovitej tekutiny, ktorá je cítiť po prepálenom motorovom oleji so slabým železnatým náznakom krvi a ešte nejakým závanom neznámych chemikálii s tým, že sú mi stále trochu vidieť kruhy pod očami, ktoré vznikli, pretože som posledné dni moc nespal aj keď je vidieť, že som plný energie a odpočinutý. Pod týmto celým je trochu ustarostený pohľad s modrými očami, ktoré pozerajú na Sukui a čakajú na jej odpoveď. |
| |||
Učebna 1 - Učebna 2 Miko Po tom co si pořádně protáhnu se teprve podívám kolem po té spoušti co tady vlastně nadělali. No není to pěkný po zemi je pořád poválených spousta raněných, o které se staral léčitel. K němu se pak přidávali další, ale mě spíš víc zajímala zkamenělá oblast ve středu místnosti, kde se u Kisy zastaví Miko. Dívám se za ní jak odchází a když je z místnosti pryč tak se proměním. Přejdu k soše a lehce se jí dotknu prstem. Vážně je z ní solidní kus šutru. “Todle od tebe bylo fakt hnusný!” odseknu té její omluvě. Jen na momentík se u ní zastavím procházím kolem, otráveně se ušklíbnu. “Já jsem v pohodě, ale Kisa už v pohodě nebude. A nějaká omluva jí nepomůže” ukážu prstem za sebe zpátky k soše Kisy. Pak už pokračuju do druhé učebny. "Myslela jsem že je tvoje kamarádka" prohodím k ní ještě už spíš zklamaně než. Vážně nechápu proč to udělala, a teď ani nemám náladu to řešit. Takže její případnou reakci jen odbydu mávnutím se slovy v duchu 'teď se o tom nechci bavit ‘. Kamenění na potkání, to je vážně solidní podpásovka ale asi to nějak rozdejchám. Je mi jedno kde budu sedět, prostě si kecnu do volný lavice. |
| |||
Učebna 2 Sharika, Shae Vlastně jsem ani nečekal její odpověď. Už byla docela výhra, že se na mne podívala. Občas mám dojem, že se bojí i vlastního stínu. To v tomhle blázinci nemůže být vůbec zdravý. Elfce jen pokývnu hlavou v pozdravu. Když na Shar promluví, těkám mezi nimi zvědavě pohledem. Že se chce někdo seznamovat se Shar není nic nového, ani ta její reakce moc ne, ale přijde mi, že je za tím něco víc. Přijde mi ale, že přísedící není z těch typů, co s Shar chtějí trávit čas. Mou pozornost rozptýlí příchod dvojice, jenž zaberou lavici vedle nás. Snažím se na ně moc nezírat i když mám pořád pocit, jak kdyby mne někdo nakopl do žaludku, pokaždé když je vidím spolu tak... Veselé. "Hmm...?" otočím se zpět na Shar, když mne zatahá za rukáv. Vypadá ještě vyděšeněji než obvykle. Než se ale stačím zeptat, co jí tak vystrašilo, promluví. "Jasně," kývnu hlavou na souhlas. Myšlenkami jsem tak nějak pořád u Kelly a u té bryndy, co jsem si natropil, takže nad tou její žádostí ani moc nehloubám. |
| |||
Chodba Sukui, Relliel, Kristy "A já doufám, že se nemýlíš," odpovím tiše a starostlivě nakrčím čelo. Nerad bych viděl, jak by musela snášet něco takového, jako že by se už nemohly vůbec stýkat. Nebo by Yseu vyloučili, jak jsem jí predikoval v jídelně. "To až takovou snahu má?" trochu přimhouřím oči, ale usmívám se. Doufám, že alespoň pochopí tu vícesmyslnost toho prohlášení, "nejsem si jistý, zda je něco takového možné, ale už jsem zjistil, že se tady dějí zázraky..." pokrčím rameny nakonec. Zvednu pohled, když se najednou mezi námi objeví anděl. Povytáhnu obočí nad tím jeho prohlášením. O co mu jde, šaškovi jednomu? Na tváři se mi na krátký okamžik, když mne nevidí ani jeden, objeví rošťácký úsměv. Možná bych měl nápad, co bychom pak s Remmim mohli dělat... Když mu ale Sukui odpoví, mám co dělat, abych se nerozesmál. Obejdu je, abych se postavil vedle ní. "Pravda, já tady na ni dám pozor, aby se jí nic nestalo," pronesu, než vůbec stačí zareagovat. Tohle asi chlapec nečekal. "Mimochodem, jmenuje se Remmi," dodám k dívce. Když se ode dveří ozve pavoučnice, ohlédnu se tím směrem. "My co jsme venku, tak už jsme prošli doktorovýma rukama. Takže v pořádku," informuji jí. Díky ohlédnutí mi padne pohled na medusu. Vypadá dost otřeseně. |
| |||
Učebna 1 - Chodba Jak ležím na zemi, tak cítím jak mě někdo probouzí. Rozlepím oči a vidím démonku v brnění a hned na to zjistím, že na jedno nevidím. Když se pokouším posadit, jsem dost malátná a pomáhám si proto všema pavoučíma nohama. Když už sedím, koukám po místnosti a zkouším zjistit, jak jsou na tom ostatní, ale jak na jedno oko nevidím, jde to trochu hůře. Rukou si zlehka sáhnu, zda tam je nebo ne. Nedivím se, mohu si za to sama. Neměla jsem Leeho vylekat. Když zjistím, že oko nemám, nahlas si povzdechnu. Mohu být ráda, že žiju. Ta bolest byla nesnesitelná a mohlo mě to zabít. Stále cítím silnou bolest v místě, kde bylo oko a teď je tam jen prázdný důlek. Chvilku se rozhlížím a když si všimnu, že Lee leží vedle mě, tak se ho pokusím probrat. Ale než to stačím udělat, slyším velice příjemný hlas, jak se mě ptá, jak jsem na tom. Otočím se tím směrem a vidím sestřičku. “Až na to oko, tak myslím, že jsem v pořádku.” Když mi sestřička pomůže na nohy a odvede mě kousek stranou. Po chvilce čekání přijde doktor, kterého jsem tu nikdy neviděla. Když mi přiloží dlaň tak, aby překryl chybějící oko, zazáří kolem mne zelené světlo od jeho magie. Jak dá ruku pryč z mého oka, tma je pryč a já vidím. Zavřu jedno a pak druhé, abych si ověřila, zda je to skutečnost. Podívám se na doktora a v očích mám slzy štěstí. “Mockrát děkuji za pomoc.” Během chvilky mě sestřička pobídne, ať jdu ven z místnosti, zvednu se a vydám se ven, kde už je několik dalších studentů. Je tu dost zajímavá situace, kde dívka svírá v náručí vestičku, kousek od ní stojí anděl a dělá zeď před mladíkem, který se obléká. Všimnu si, že na jeho košili jsou skvrny ze zlata. Chviličku ho pozoruji, než pak pronesu do davu. “Jste všichni v pořádku?” Očkem zahlédnu dívku, jak je stále schoulená u rožku a nepohnula se od té doby, co jsme šli do učebny. |
| |||
Chodba Gill, Relliel Naše pohledy se spojí a mě přijde, že je zase vše jako předtím v pokoji. Jen je to teď naopak a on se stará o mě. "Já... nevím. Pořád doufám, že to nebyla ona a moje slova k ní jen nepronikla." V očích se mi zračí smutek a starost. Když se uvolní, usměju se na něj zpátky. Překvapeně se na něj podívám, než si vzpomenu na jejich společné interakce s Jackem. Pousměji se nad tím. "To máš asi pravdu. Včera se za mnou zastavil a je na dobré cestě, tak se třeba nakonec spřátelíte." Cítím ruku na rameni. Chvilku se dívám skrz něj. Ten pohled se mi snad vryl do sítnice. Když si Gill převezme vestičku, zamrkám a teprve si všimnu Rella. Na vteřinku se zamyslím, na co se vlastně ptal. "Klidně jdi napřed zabrat místa, ještě chci počkat na Jacka a toho nového," sdělím mu s klidným úsměvem. |
| |||
Učebna 2 Ulgge, Shae Netrvá moc dlouho a někdo se svalí na židli vedle mne. Škubnu sebou ale nedonutí mne to zvednout hlavu, nebo jen odkrýt obličej, abych se podívala kdo to je. Naštěstí pro mne promluví, takže se mi trochu uleví, když zjistím, že je to Ulgge. Pootočím hlavu, jen abych se na něj jedním okem podívala. Než mu ale stačím odpovědět, přijde Shae. Když se nakloní blíž, zvednu se z lavice, přitáhnu si kolena, tak že se jimi opřu o desku stolu a celá se schoulím do nich. Jsem zaklíněná mezi židlí a stolem a jsou ze mne momentálně vidět jen oči nad koleny, kryté kapucí, kterou mám staženou hluboko do čela. Na její slova jen něco nezřetelně vystrašeně zakňučím. Z celé mé bytosti vyzařuje, že bych se místo toho raději zahrabala sedm mil pod zem. Chvíli setrvávám v mlčení a nevím co se sebou a s ostatními dělat. Možná bych se měla zase přesunout? Ale kam bych teď šla? Do třídy vejde vlčice s oranžovým, které zaregistruji, až když si sedají do lavice vedle. Všimnu si jich především protože jsem si uvědomila, že jsem stále ještě Ulggemu neodpověděla a tak na něj trochu stočím hlavu. Vybaví se mi ta situace z chodby. Možná... Jenom možná... Bych se ho prostě mohla zeptat? Ba-dum ccc. Sbohem krasotinko. Trošku sebou škubnu. V něčem má pravdu. Nemůžu na něj takhle na veřejnosti... Z klubíčka se vystrčí rukáv v kterém je úplně schovaná má ruka. Natáhnu se k Ulggemu a lehce ho zatahám za jeho rukáv, abych si získala jeho pozornost, že chci něco říct. Když mi věnuje pozornost, zahledím se na něj doširoka otevřenýma očima, sotva dýchajíc. "Mohla... Mohla bych pak s tebou mluvit? O-o-osamotě," vykoktám ze sebe a v puse mi úplně vyschne. Mám takový strach z jeho reakce, že od něj nejsem ani schopna odtrhnout oči. |
| |||
Učebna 2 Kelly Zabere hned lavici naproti. Usměji se. Líbí se mi to strategické místo, i když se mi nelíbí společnost po stranách. Ten kluk co ho z nějakého důvodu nesnáším a drak z druhé. Prostě paráda. Dojdu za ní, vezmu židli a natočím ji bokem. Tak abych viděl i na ni i na dveře a taky trochu do učebny. Sice to znamená, že budu k tomu klukovi zády, ale je tady profesor, takže pochybuji, že si něco zkusí. "Ono je to ve výsledku asi fuk," zazubím se na ni nakonec, než se posadím. |
| |||
Chodba - Učebna 2 Hill Když dojdu za ním do učebny s úsměvem se rozhlédnu po třídě. Zatím tady není moc tvorů, takže máme dobrý výběr. Zamířím k zadní prostřední lavici a sednu si na desku lavice, nohy na židli. "Co třeba tady?" Budeme mít přehled o všem, je to nejblíž a přímo ke dveřím, kdyby se zas něco dělo a teď mi ani neunikne nikdo, kdo bude vcházet nebo odcházet, dokud jsem otočená dozadu. |
doba vygenerování stránky: 1.7443408966064 sekund