| |||
Učebna 2 Jigme, Luis, Ary Trochu se na Luise zamračím, když to vypadá, že se bude smát. "Hej! Svasování skšetů není k smíchu. Není to splávné!" Pak se otočím na vílu, která mezitím přišla. "Paní vílo, ploš si myslíte, še jsou skšeti slý, klutý a nechutný? To taky není splávně. O temných vílách to taky šíkají a není to plavda." |
| |||
Chodba - Učebna 2 Když dostanu odpověď od chlapce, co se oblékal, odejde od nás Miko rychlejší chůzí a pár vteřin na to, ji následuje kluk, který se s ní bavil. Kouknu tím směrem, co se tam děje. Pár vteřin koukám na ty dva, jak jsou v objetí, když kolem nich proběhne Hill, jak dělová koule. Kam tak spěchá? Snad se nikde už nic vážného neděje? Vrátím pohled zpět na skupinu a vidím jak se oba s andělem zajímají o dívku, která držela vestičku. Mezitím projdou další ošetření studenti. Jak koukám na tu bandu přede mnou, tak se mile usměji. Dívka, o kterou mají zájem ti dva, zrovna utírá dalšímu studentovi obličej. Který z těch tří chlapců je její? Zamávám jí na pozdrav a jdu rovnou do učebny. Cestou kolem mě proletí Hill, nese tác s poklopem a zmizí do učebny. Aha, asi měl hlad. Projdu kolem léčitele, který stojí ve dveřích učebny, mile se na něho usměji a vejdu do učebny, abych se podívala, kde je volno a kdo tu všechno je. Najdu si pěkné místečko a vyrazím se posadit do lavice (BJ33). Když procházím kolem Hilla, tak vidím jak z tácu ujídá vlčice a ne on. Aaa, tak on není hladový, ale ona je..! Sednu si, dám si ruce na stůl a hlavu schovám do nich. Snažím se zpracovat, co se všechno stalo. Pavoučí nožky mám opět kolem sebe na zemi. |
| |||
Chodba Gill, Relliel, Jack "Také doufám..." Přitakám Gillovi. Nechápavě nakrčím čelo. "Domlouvala jsem se s ním přece, že mu pomůžu s tou komunikací..." Po zbytku věty nejsem o moc moudřejší, ale jsem ráda, že alespoň připouští tu možnost. Uculím se na Gilla, když si stoupne vedle mě a vidím Rellovu reakci. Pokývnu, na informaci o jméně. Trochu nakrabatím čelo, když si mě Rell přitahne k sobě, zatímco Gill odpovídá pavoučí slečně. Není mi to nepříjemné, jen to, že mě políbil, ještě neznamená, že mu nějak patřím a může si mě přivlastňovat. Starostlivě hledím na Jacka, když mi odpovídá a prohlížím si, jak se zřídil. Nad poznámkou na Gilla si tiše povzdechnu. Ach, ti kluci... Když se pak zeptá na mě, vysmeknu se Rellovi a s úsměvem dojdu k Jackovi a z kapsičky vytáhnu kapesniček. "Mě nic není," odpovím mu s pohledem do očí a pokud mě nechá, začnu mu jemně, ale tak aby to bylo efektivní, otírat olej z obličeje. Jak je celý ušmudlaný, tak mu ty jeho modré oči vynikají mnohem více, než normálně a zatímco mu čistím obličej, neustále k nim utíkám pohledem. Koutkem oka postřehnu Remmiho, ale protože se zatím věnuje dívce u dveří, nechám to prozatím být. |
| |||
Učebna 1 – Učebna 2 Jigme, Max, Luis Jigme je vyčerpaný a do toho na něj naléhá tem kocourek který to co jsem říkala nevzal jako vtip. Jigme se snaží pohledy na mně zjistit o čem to ten kocourek vlastně mluví a potom k sobě začne stahovat něco co vypadá jako inkoust.Následně Jigme vytvoří kočku z inkoustu, ale kocourek trvá na tom aby mu Jigme odpověděl. Inkoust, brnění a ten drahokam zasazený do jeho těla. Jigme je opravdu podivný čaroděj na druhou stranu mé zkušenosti s čaroději mi jaksi znemožnili o nich zjistit něco víc. Ano já vím že vílí prach je velmi ceněná magická komodita ... Z mých ne zrovna příjemných vzpomínek mně probere někdo kdo sem asi přišel pomoct a protože tahle třída se musí pro další výuku nejspíš připravit nemluvě o tom že ošetřování studentů kteří to ještě potřebují ještě nějakou dobu zabere opustím ji společně s ostatními studenty kteří už pomoc nepotřebují. Minu skupinu kolem anděla která zřejmě probírá téma obsahují smysl naší existence i profesora který stojí ve dveřích učebny 2 a potom přemýšlím kam si sednout. K démonce si rozhodně sedat nebudu to by to bylo bezpečnější sednout si vedle té dračí dívky. Potom si všimnu že vepředu stojí Jigme, v této jeho podobě je obtížné ho přehlédnout a tak se vydám k němu. Když dorazím o něco blíž všimnu si že poblíž něj je ten kocourek co mu seděl mezi rohy a daněk. „Ahoj, nevíte kdy se budeme moci vrátit vedle nebo jestli bude výuka probíhat tady?“ |
| |||
Chodba - Schodiště do patra Remmi Jen v odpověď zavrtím hlavou, že ne. Hádek před jeho dotykem uhne asi stejně, jako se od něj snažím dostat já. Když mne strhne do otoček nevím, jestli je mi víc špatně nebo jsem prostě jen vyděšená. Ani nevím co mu mám na jeho otázku odpovědět. Necítím se tak. Ale vlastně mi nic není. Rozhodně jsem na tom líp, než většina tam. Když povolí, podsmeknu se pod rukou a i když neutíkám, pořád se pohybuji poměrně rychle směrem dál do haly. Ve dveřích do haly se na něj ještě krátce ohlédnu, než zmizím za dveřmi. |
| |||
Chodba Miko Když slyším její heknutí, podívám se na ní. Všimnu si, jak se její hádkové zastavili uprostřed pohybu k tomu mě kousnout. "Promiň, neudělal jsem ti něco?" zeptám se jí tiše. Jestli se nechá, podrbu jednoho hádka pod tlamičkou. Slyším hluk z chodby a jen tak tak stihnu i s Miko v pár otočkách uhnout z dráhy, aby do nás nevrazil. Skončíme tak u zdi knihovny. Když sklopí pohled, jemně jí zvednu prstem bradu, aby se na mě podívala. "Jsi v pořádku?" Pokud se stále bude chtít vysmeknout, dám jí najevo, že jí nijak nebráním, ale pevně doufám, že neodejde. Pokud ano, hledím za ní se smutným, starostlivým výrazem. |
| |||
Učebna 2 , otrapa "Přeci jen... Moje chyba," oponuji jí a na její díky se na ni jen vřele usměji. Když mi přistane pusa na tváři, spokojeně se rozzářím. Nechám ji ale v klidu najíst, takže začnu lehce bubnovat prsty do lavice a rozhlédnu se. Nestačí ale ani dokousat první sousto, když se u lavice zastaví ženská. I když nekoukám přímo na ní, mému radaru neunikla. Hned zvažuji, jestli je nějak nebezpečná nebo ne. Promluví a vypadá to, že si chce jen povídat. Jak se ale dostane ke své třetí větě, hned strnu a loupnu po ní pohledem. Kelly odpovídá, ale stejně se mé tělo rozpohybuje do toho, abych vstal. Zastaví mne však její dlaň na mém koleni. Když se po mne sebevědomě podívá, dopadnu zpět na sedátko židle, ale pohled nechám zabodnutý do ženský, kdyby jí napadla nějaká blbost. |
| |||
Učebna 2 Hill, Ječivka Hihi. Mám opravdu problém se nesmát, ale i tak to vezme nějak moc vážně a vyběhne z učebny jak kdyby hořelo. Nechápavě, ale pobaveně, se dívám ke dveřím, ve kterých zmizel. Nějakou dobu se nevrací a pak se přiřítí s tácem, který mi položí do klína. Pobaveně ho sleduji, jak se zadýchaně zřítí do židle. Položím tác vedle sebe na lavici a sklouznu do židle. Usměju se na něj. "Tos nemusel, ale děkuju." Nakloním se k němu a dám mu pusu na tvář. Vezmu jednu tortillu a s chutí se do ní zakousnu. Nestihnu ani dojíst první sousto, když se u lavice zastaví ječivka. V klidu dožvýkám a polknu. Teprve teď k ní zvednu pohled. S klidným úsměvem se jí zeptám: "Proč bych nemohla být?" Pokud to bude vypadat, že Hillovi se něco nelíbí, položím mu ruku na koleno a podívám se na něj pohledem: Tohle zvládnu. |
| |||
Učebna 1 – Učebna 2 Kelly. Hillaris Po tom co se probudím se rozhodnu zůstat na svém místě a do ničeho se nezaplétat, ostatní mají také dost jiných starostí než aby se zabývali zrovna mnou. A pak sem někdo přijde s doprovodem zatímco já protočím oči Budu muset přehodnotit to co jsem si o tomto místě myslela protože tím co se právě stalo jsem skutečně překvapené. Mezitím zjistím že tu jsou proto aby se postarali o všechny studenty, situace se od doby kdy jsem byla mimo musela opravdu zhoršit. Ne že bych to nějak moc sledovala po tom co jsem se probrala. Musíme odejít než uzdraví zbytek studentů jako by to nebylo možné za naší přítomnosti. Přece jen proto tu jsou a podle jejich efektivní práce to nevypadá že bychom jim měli nějak vadit. Když ošetřujete v polních podmínkách tak se také nestarají jestli jim někdo kouká přes rameno. Ne že by to zde hrozilo, nevím jak moc je to zde vážné a upřímně je mi to jedno, ale dobrá. Nemáme jim před odchodem třeba ještě něco zazpívat? Pokusím se najít Miko a omluvit se jí za to že jsem jí při vstupu do třídy málem zašlápla (ano málem jsem zašlápla medůzu) i když se asi bude tvářit překvapeně vzhledem k tomu že se jí omlouvám potom co mně zkameněla. Ale Kisa to odnesla nejhůř vzhledem k tomu zůstala pořád zkamenělá, když jsem se posmívala zkamenělému Sethovi Kisa to špatně nesla že by to bylo osobní? Na druhou stranu jsem se opět něco dozvěděla Miko zřejmě nemusí cíl vidět, v jistých případech stačí i dostatečně silná myšlenka a ona je schopná někoho zkamenět i přes své brýle. Vydám se tedy na chodbu do druhé učebny pečlivě se vyhnu skupině okolo anděla a ve dveřích učebny narazím na dalšího profesora který zřejmě musí zaevidovat že do učebny vstoupili všichni studenti. Po vstupu do učebny si opět všimnu té vlčí dívky a rozhodnu se vydat k ní abych se jí zeptala na to na co jsem se zeptala už předtím, ale odešla jsem dřív než mi stihla odpovědět. Vedle ní už někdo sedí a také si všimnu tácu a poklopu který si k ní ten kluk zřejmě odsunul. Tady má někdo pořádný hlad. Tohle chceš vážně sníst? Podívám se na toho kluka a pak oslovím tu vlčí dívku. „Ahoj chtěla bych se tě na něco zeptat. Ty jsi skutečně démonka? To jako vážně?“ |
doba vygenerování stránky: 1.5541791915894 sekund