| |||
Chodba Remmi Přidám do kroku, když uslyším kroky za sebou. Přesto mne dožene, chytí mne za ruku a přitáhne si mne k sobě. Jak do něj v podstatě momentem pohybu narazím heknu jak jsem si krátce vyrazila dech. Spony kabátu, který má na sobě cítím, i když se zabořili do vrstev uniformy. Díky tomu pohybu mne zachytí aniž bych příliš reagovala. Půlka hlavy se po něm ožene, ale tak nějak se zmateně zastaví těsně před tím, než by měli zkousnout. Jestli tedy dokáže rozpoznat zmatení v klubku hadů. Drží mne sevřenou, takže probíhajícího kluka nechám na něm. Hlavu skloním a koukám někam na zem vedle něj. Kdybych nebyla takhle vykolejená, asi bych jeho kontakt, kdy má na sobě jen kabát, docela uvítala. Nic neříkám. Po chvíli se jen zavrtím a pokusím se mu svou dlačí silou vytrhnout. |
| |||
Učebna 2 Jigme, Max Ohlédnu se po Maxovi, když vystartuje vstříc Jigmemu a jen je tiše pozoruji. Čím více se ale démon tváří nechápavěji, tím je mi jasnější, že do toho budu zatažen. "Ta víla, když mimochodem pro Vás sháněla pomoc, pronesla něco o svazovači skřetů. Pokud jsem slyšel správně, dokázali to spolu rozebírat. Max by rád věděl, proč je svazujete a co s nimi pak děláte," mám co dělat, abych se při tlumočení nerozesmál, protože takhle situace je skutečně absurdní. |
| |||
Učebna 2 Max, Luis Když z něj opět vypadne šišlanina, kterou si nedokážu spojit s ničím, co bych si pamatoval, nechápavě zamrkám. Když se poté ohlédne k Luisovi, jeho pohled následuji a tázavě se na něj podívám. Jediné co jsem z toho pochopil je, že asi Aryania něco říkala a tady malému to vrtá hlavou. |
| |||
Učebna 2 - Jídelna - Učebna 2 Zazubím se na ni zpátky. "Upřímně překvapuji i sám sebe," uchechtnu se a odfouknu si z očí pramen, který mi tam po rozcuchu spadnul. Jen aby se zatřepotal a spadnul mi zpátky mezi oči. Zatvářím se upřímně zhrozeně. Možná protože my wyverny, zvláště v takhle mladém věku, prostě nedokážeme fungovat bez pořádného přísunu jídla. Když odvrátí pohled, prudce vyskočím ze židle a beze slova tryskem zmizím v chodbě. V zatáčce k jídelně málem porazím dvojici. Jen na ně varovně zavrčím, ale ani nezpomalím. Vrhnu se k pultům s jídlem a teprve tady zaváhám. Co vzít? Pohled mi padne na tác tortill. Čapnu ho celý, seberu nějaký poklop z vedlejšího pultu, abych je cestou nevysypal a vyrazím zpátky do učebny. Celá operace zabrala maximálně pár minut. Jídelna přeci jen není daleko. Když zabrzdím zpět u zadní lavice, funím jak lokomotiva. Běh a ještě v téhle podobě není zrovna má silná stránka. Něco mi ale říkalo, že prostě nesmím zpomalit, abych si oddychl. Položím opatrně tác před Kelly a zřítím se do své židle. "Tady... Najez se..." pobídnu ji, když naberu trochu dechu. |
| |||
Učebna 1 - Chodba Probudím se položený na kamenné lavici. Hned jak nabudu vědomí, rychle se posadím, abych se rozhlédl po třídě. Tělem mi projede napětí, zbytková bolest a skoro mne to opět položí na lavici. Sestřičce odpovím a zůstanu sedět na lavici. Z lišky se vyloupne mladík co se mi snažil zabránit léčit ostatní. Gilla vyženou polonahého. Vykulím oči, když pavoučnici doroste oko. Jack vypadá i po vyléčení pořád zvláštně. Během léčení dalšího mladíka se doktor docela rozpovídá. Část z toho sice nepochopím, ale došlo mi z toho, že asi nesouhlasil s tím co před tím dělal. Když se dostane ke mne, tak jakmile se mne dotkne, mé vlasy se zbarví do hnědé. Když mi pak vyčiní za to, že neznám své limity, jen sklopím zrak někam ke svým špičkám bot. I když mi vynadá, mám dojem, že bych to příště udělal znovu. Prostě nemám rád, když kolem mne někdo trpí. Potom mne propustí. Sklouznu z lavice a vydám se na chodbu. Zastavím se na chodbě, tak abych nerušil skupinku u dveří (kterou obejdu podél protější zdi) a byl mezi oběma třídami. Rád bych počkal na Grimgulla. |
| |||
Chodba Miko Když místo odpovědi jen vzlykne a vysmekne se mi, chviličku jen stojím a nechápu co jsem udělal špatně. Skoro hned mi ale napadne, jestli jí někdo, nebo si ona sama, náhodou nevyčítá to zkamenění. Do háje, vždyť za to nemůže. Od toho snad chodíme do školy, ne?! Na nic nečekám a rozběhnu se za ní. "Hádku, počkej..." Z hlasu je slyšet starost. Nedělá mi problém jí dohnat. Jakmile na ní dosáhnu, chytnu jí za ruku a přitáhnu si jí v otočce do objetí a pevně jí držím, aby mi zase neutekla, ale tak abych jí nějak neublížil. Jestli se po mě její hádci oženou a kousnou mě, je mi to fuk. Pro ní to vydržim. Už jsem se ptal, tak nechám na ní, jestli mi odpoví a jen jí tiše držím a hladím po zádech. |
| |||
V rychlosti se tady o to postará příchozí tým doktora Kazina. Když mě tedy princ požádá o dozor, vydám se k druhé učebně. Zůstanu ale venku na chodbě, takže vidím do třídy, kde sedí Shizei a dozoruji na chodbě, kde se potuluje pár studentů, připraven zasáhnout, kdyby cokoliv. Zkontroluji mobil. Oops. Projdu si těch několik zpráv od Kimera. Nastěstí by si měl doktor Kazin poradit i s tímto problémem. |
| |||
Chodba Přízemí především Kristy, Nybe, Remmi Spolužáci proudí ven, tak se jen chytím levou rukou za pravý loket a tak nějak ho žmoulám v ruce, jak čekám. Když pavoučnice promluví ke všem, tak jen napůl nepřítomně kývnu hlavou na souhlas. Vyjde Nybe, tak na ní tiše houknu svou omluvu. Zaraženě se trochu propnu, když mi okamžitě odsekne. Možná zapomínám, že je to pořád drak, i když se mne nepokusila rozdrtit nebo sežrat. "Minule jí rozkamenili," pronesu nakonec trochu vzdorovitě ve svou obranu, když se rozejde pryč, zasáhne svými slovy možná mnohem víc než co Růžová všemi činy, "ale já..." když mne zarazí a stejně odkráčí, zůstanu tam stát jak opařená. A já myslela, že jsi ty má kamarádka... Jsem docela ráda, že mé oči kryjí sluneční brýle, i když dost pochroumaný. Nakonec se ve dveřích objeví ten hoch, ale úplně jsem zapomněla, co jsem vlastně chtěla, koukám spíše skrze něj, což nemůže samozřejmě poznat. Když mne vezme za ruku, trochu sebou škubnu. Jeho hlas je stejně konejšivý jako předtím, ale narozdíl od situace v učebně, teď mi to jen hlouběji zarazí Nybe slova. Místo odpovědi tedy jen krátce škytnu, jak skoro neudržím třesoucí se rty. Zároveň se mu vysmeknu z ruky, otočím se na patě a po několika rychlých krocích se rozběhnu ke schodišti do patra. |
| |||
Učebna 1 - Chodba Asi jsem rád, že svou pozornost mám jinde a tu bláznivou holku tak moc nevnímam. Postřehnu, že k nám přišel Rekki a trochu se mi uleví. Snad už konečně bude všechno v pohodě. Klukovi se ještě podařilo mu vrátit trochu krve. Pak se tu ale skoro skácí, nebejt Rekkiho. Vtrhne sem banda v lékařskej oblečcích a vyženou půl třídy ven. Když se ptá sestřička mě, tak jí vyjmenuju co všechno mi je, tedy: "Rozdrcená dlaň a vyčepání z použití magie." Během chvilky mě vyženou do řady, kterou tady tvoří. Rozhlídnu se po místnosti - o Gilla se stará nějaká sestřička a hádka postřehnu zrovna když mizí ve dveřích. Rekki dostane nějaký prášky a je poslanej vedle jako dozor. Jakmile se na mě dostane řada, hned dostanu přednášku. "Kdyby se ty pravidla neměnily jak chemická reakce, tak bych si to možná i pamatoval..." Zamumlam si na to jeho brumlání mi do zad. Jak se to tady začlo hejbat, tak mi uniklo, že tu už Gill není. Vydam se teda pryč z tohohle organizovanýho chaosu. Ihned mezi dveřma vidím Gilla ve skupince s tou dívkou, díky který jsem ho poznal. Nemůžu si nevšimnout těch věrně známých hvězdiček v jeho očích značících lumpárnu, které nikdo jiný nemůže vidět, pokud ho nezná. Zazubím se na něj ode dveří a když sleduju jeho pohled, vidím utrápenou Miko. Vezmu její ručku do dlaní a konejšivě jí palci přejedu po hřbetu ruky. "Děje se něco, hádku?" Na tváři mám ustaraný výraz, ale i tak se jemně usmívám. Hledím jí přímo do očí, i když je sám přes ty její brýle nevidím. |
doba vygenerování stránky: 1.4329960346222 sekund