| |||
Učebna 2 Ulgge Hned jak se zatváří tak starostlivě, po zádech mi přejede mráz. Vlastně asi ani nevím jeho pravý důvod. Když souhlasí, uleví se mi. Vykřešu slabý úsměv a pustím ho. Ruku v rukávu zachuchňám zpět do svého klubíčka. Když se za ním oranžový zvedne a odpádí rychle pryč z místnosti, sleduji ho ke dveřím pohledem, než zmizí z dohledu. Poté se vrátím pohledem zpět na Ulgge. "Možná... Čím dřív tím líp..." zamumlám nervózně. |
| |||
Chodba Chvíli to vypadá, že mne vůbec nevnímá. Položím ji tak i druhou dlaň na její druhé rameno. Když na mne přeostří mile se usměji. Ten úsměv tam však prudce zatuhne, když mi odpoví. Stále se usmívám, ale poněkud křečovitě. "Myslím, že tak moc ta místa nespěchají," vysoukám ze sebe nakonec. Když si Gill přejde vedle Sukui a využije jejích slov, aby byl příjemný asi jako osina v zadku vrhnu po něm tak svatouškovským pohledem, že se divím, že nevzplál svatým ohněm. "Byl to jen návrh," oznámím oběma a narovnám se. Využiji tohoto drobného pohybu, abych si Sukui přitáhl blížeji k sobě. Postavím se trochu bokem a ruce spustím z jejích ramen. Jednu spustím podél těla, druhou ale spustím po jejím rameni níž, abych ji stále držel kolem ramen, trochu přitisknou ke mne. Záda ji trochu zacloním svým křídlem. Využívám toho, že je Gill prozatím rozptýlen otázkou od pavoučnice. Aby toho nebylo málo, v tu chvíli se do toho přimotá i Jack. Na jeho vyčítavý pohled se zářivě usměji. Vůbec netuším, o co mu jde, ale andělům se nic nevyčítá, to by měl vědět. Stejně ke mne jen něco zabručí a věnuje se Sukui a Gillovi. Prohlížím si jeho zadělaný zevnějšek. To jsem dopadl ještě dobře s několika bílými fleky na šedé tunice. Ruch kolem medusy jsem úspěšně proignoroval, ostatně stejně jako ve třídě snahy kolem Gilla. |
| |||
Chodba Remmi Přidám do kroku, když uslyším kroky za sebou. Přesto mne dožene, chytí mne za ruku a přitáhne si mne k sobě. Jak do něj v podstatě momentem pohybu narazím heknu jak jsem si krátce vyrazila dech. Spony kabátu, který má na sobě cítím, i když se zabořili do vrstev uniformy. Díky tomu pohybu mne zachytí aniž bych příliš reagovala. Půlka hlavy se po něm ožene, ale tak nějak se zmateně zastaví těsně před tím, než by měli zkousnout. Jestli tedy dokáže rozpoznat zmatení v klubku hadů. Drží mne sevřenou, takže probíhajícího kluka nechám na něm. Hlavu skloním a koukám někam na zem vedle něj. Kdybych nebyla takhle vykolejená, asi bych jeho kontakt, kdy má na sobě jen kabát, docela uvítala. Nic neříkám. Po chvíli se jen zavrtím a pokusím se mu svou dlačí silou vytrhnout. |
| |||
Učebna 2 Jigme, Max Ohlédnu se po Maxovi, když vystartuje vstříc Jigmemu a jen je tiše pozoruji. Čím více se ale démon tváří nechápavěji, tím je mi jasnější, že do toho budu zatažen. "Ta víla, když mimochodem pro Vás sháněla pomoc, pronesla něco o svazovači skřetů. Pokud jsem slyšel správně, dokázali to spolu rozebírat. Max by rád věděl, proč je svazujete a co s nimi pak děláte," mám co dělat, abych se při tlumočení nerozesmál, protože takhle situace je skutečně absurdní. |
| |||
Učebna 2 Max, Luis Když z něj opět vypadne šišlanina, kterou si nedokážu spojit s ničím, co bych si pamatoval, nechápavě zamrkám. Když se poté ohlédne k Luisovi, jeho pohled následuji a tázavě se na něj podívám. Jediné co jsem z toho pochopil je, že asi Aryania něco říkala a tady malému to vrtá hlavou. |
| |||
Učebna 2 - Jídelna - Učebna 2 Zazubím se na ni zpátky. "Upřímně překvapuji i sám sebe," uchechtnu se a odfouknu si z očí pramen, který mi tam po rozcuchu spadnul. Jen aby se zatřepotal a spadnul mi zpátky mezi oči. Zatvářím se upřímně zhrozeně. Možná protože my wyverny, zvláště v takhle mladém věku, prostě nedokážeme fungovat bez pořádného přísunu jídla. Když odvrátí pohled, prudce vyskočím ze židle a beze slova tryskem zmizím v chodbě. V zatáčce k jídelně málem porazím dvojici. Jen na ně varovně zavrčím, ale ani nezpomalím. Vrhnu se k pultům s jídlem a teprve tady zaváhám. Co vzít? Pohled mi padne na tác tortill. Čapnu ho celý, seberu nějaký poklop z vedlejšího pultu, abych je cestou nevysypal a vyrazím zpátky do učebny. Celá operace zabrala maximálně pár minut. Jídelna přeci jen není daleko. Když zabrzdím zpět u zadní lavice, funím jak lokomotiva. Běh a ještě v téhle podobě není zrovna má silná stránka. Něco mi ale říkalo, že prostě nesmím zpomalit, abych si oddychl. Položím opatrně tác před Kelly a zřítím se do své židle. "Tady... Najez se..." pobídnu ji, když naberu trochu dechu. |
| |||
Učebna 1 - Chodba Probudím se položený na kamenné lavici. Hned jak nabudu vědomí, rychle se posadím, abych se rozhlédl po třídě. Tělem mi projede napětí, zbytková bolest a skoro mne to opět položí na lavici. Sestřičce odpovím a zůstanu sedět na lavici. Z lišky se vyloupne mladík co se mi snažil zabránit léčit ostatní. Gilla vyženou polonahého. Vykulím oči, když pavoučnici doroste oko. Jack vypadá i po vyléčení pořád zvláštně. Během léčení dalšího mladíka se doktor docela rozpovídá. Část z toho sice nepochopím, ale došlo mi z toho, že asi nesouhlasil s tím co před tím dělal. Když se dostane ke mne, tak jakmile se mne dotkne, mé vlasy se zbarví do hnědé. Když mi pak vyčiní za to, že neznám své limity, jen sklopím zrak někam ke svým špičkám bot. I když mi vynadá, mám dojem, že bych to příště udělal znovu. Prostě nemám rád, když kolem mne někdo trpí. Potom mne propustí. Sklouznu z lavice a vydám se na chodbu. Zastavím se na chodbě, tak abych nerušil skupinku u dveří (kterou obejdu podél protější zdi) a byl mezi oběma třídami. Rád bych počkal na Grimgulla. |
| |||
Chodba Miko Když místo odpovědi jen vzlykne a vysmekne se mi, chviličku jen stojím a nechápu co jsem udělal špatně. Skoro hned mi ale napadne, jestli jí někdo, nebo si ona sama, náhodou nevyčítá to zkamenění. Do háje, vždyť za to nemůže. Od toho snad chodíme do školy, ne?! Na nic nečekám a rozběhnu se za ní. "Hádku, počkej..." Z hlasu je slyšet starost. Nedělá mi problém jí dohnat. Jakmile na ní dosáhnu, chytnu jí za ruku a přitáhnu si jí v otočce do objetí a pevně jí držím, aby mi zase neutekla, ale tak abych jí nějak neublížil. Jestli se po mě její hádci oženou a kousnou mě, je mi to fuk. Pro ní to vydržim. Už jsem se ptal, tak nechám na ní, jestli mi odpoví a jen jí tiše držím a hladím po zádech. |
doba vygenerování stránky: 1.3941488265991 sekund