| |||
V rychlosti se tady o to postará příchozí tým doktora Kazina. Když mě tedy princ požádá o dozor, vydám se k druhé učebně. Zůstanu ale venku na chodbě, takže vidím do třídy, kde sedí Shizei a dozoruji na chodbě, kde se potuluje pár studentů, připraven zasáhnout, kdyby cokoliv. Zkontroluji mobil. Oops. Projdu si těch několik zpráv od Kimera. Nastěstí by si měl doktor Kazin poradit i s tímto problémem. |
| |||
Chodba Přízemí především Kristy, Nybe, Remmi Spolužáci proudí ven, tak se jen chytím levou rukou za pravý loket a tak nějak ho žmoulám v ruce, jak čekám. Když pavoučnice promluví ke všem, tak jen napůl nepřítomně kývnu hlavou na souhlas. Vyjde Nybe, tak na ní tiše houknu svou omluvu. Zaraženě se trochu propnu, když mi okamžitě odsekne. Možná zapomínám, že je to pořád drak, i když se mne nepokusila rozdrtit nebo sežrat. "Minule jí rozkamenili," pronesu nakonec trochu vzdorovitě ve svou obranu, když se rozejde pryč, zasáhne svými slovy možná mnohem víc než co Růžová všemi činy, "ale já..." když mne zarazí a stejně odkráčí, zůstanu tam stát jak opařená. A já myslela, že jsi ty má kamarádka... Jsem docela ráda, že mé oči kryjí sluneční brýle, i když dost pochroumaný. Nakonec se ve dveřích objeví ten hoch, ale úplně jsem zapomněla, co jsem vlastně chtěla, koukám spíše skrze něj, což nemůže samozřejmě poznat. Když mne vezme za ruku, trochu sebou škubnu. Jeho hlas je stejně konejšivý jako předtím, ale narozdíl od situace v učebně, teď mi to jen hlouběji zarazí Nybe slova. Místo odpovědi tedy jen krátce škytnu, jak skoro neudržím třesoucí se rty. Zároveň se mu vysmeknu z ruky, otočím se na patě a po několika rychlých krocích se rozběhnu ke schodišti do patra. |
| |||
Učebna 1 - Chodba Asi jsem rád, že svou pozornost mám jinde a tu bláznivou holku tak moc nevnímam. Postřehnu, že k nám přišel Rekki a trochu se mi uleví. Snad už konečně bude všechno v pohodě. Klukovi se ještě podařilo mu vrátit trochu krve. Pak se tu ale skoro skácí, nebejt Rekkiho. Vtrhne sem banda v lékařskej oblečcích a vyženou půl třídy ven. Když se ptá sestřička mě, tak jí vyjmenuju co všechno mi je, tedy: "Rozdrcená dlaň a vyčepání z použití magie." Během chvilky mě vyženou do řady, kterou tady tvoří. Rozhlídnu se po místnosti - o Gilla se stará nějaká sestřička a hádka postřehnu zrovna když mizí ve dveřích. Rekki dostane nějaký prášky a je poslanej vedle jako dozor. Jakmile se na mě dostane řada, hned dostanu přednášku. "Kdyby se ty pravidla neměnily jak chemická reakce, tak bych si to možná i pamatoval..." Zamumlam si na to jeho brumlání mi do zad. Jak se to tady začlo hejbat, tak mi uniklo, že tu už Gill není. Vydam se teda pryč z tohohle organizovanýho chaosu. Ihned mezi dveřma vidím Gilla ve skupince s tou dívkou, díky který jsem ho poznal. Nemůžu si nevšimnout těch věrně známých hvězdiček v jeho očích značících lumpárnu, které nikdo jiný nemůže vidět, pokud ho nezná. Zazubím se na něj ode dveří a když sleduju jeho pohled, vidím utrápenou Miko. Vezmu její ručku do dlaní a konejšivě jí palci přejedu po hřbetu ruky. "Děje se něco, hádku?" Na tváři mám ustaraný výraz, ale i tak se jemně usmívám. Hledím jí přímo do očí, i když je sám přes ty její brýle nevidím. |
| |||
Učebna 2 Jigme, Luis "No, ta paní víla šíkala, že jsi svasovač skšetů. Tak jsem šešil, ploš je svasuješ a co s nima pak děláš." Jestli to budu muset vysvětlovat ještě jednou, tak se zoufale podívám na Luise. |
| |||
Učebna 2 Hill "Yup," zazubím se na něj zpátky, "tady jsou všichni celkem nepředvídatelní. Včetně tebe," zakřením se na něj a natáhnu se, abych mu se smíchem trochu pocuchala vlasy. V hlavě si přehrávám ten moment na chodbě. "Dokonce jsem se kvůli tobě zapomněla nasnídat..." Nasadím přehnaně uražený výraz, odvrátím od něj pohled s čumákem nahoru a mám co dělat, aby mi necukaly koutky. |
| |||
Učebna - Chodba Naprv vsetci okolo Gilla, potom on, Sukui a Relliel Keď dohovorím k tej babe a padnem na kolena, tak si pomyslím: Nikdy som nečakal, že budem schopný niekomu pomôcť s mojimi schopnosťami, po tom, čo sa stalo vtedy...ale síce som sa musel preťažiť a zdá sa, že moje tkanivo sa čiastočne rozpadlo. Teraz chvíľku počkať, než začne moja regenerácia účinkovať, pokiaľ dotiaľ nevykrvácam... Potom si budem schopný dať sérum... Keď cítim, že mi niekto zrazu pomôže, keď skončí tak dosť vyčerpaný sa pomaly naňho otočím a ukážem mu palec hore bezo slova. Než padnem na všetky štyri od únavy. Potom začnem vidieť, ako niekto behá po triede a sú počuť nejaké nové hlasy. Začnem od tej únavy vidieť jemne rozmazane a točí sa mi hlava. Zvisnem hlavu dole a otvorím ústa, aby mi z úst vytiekla všetka tekutina, čo tam ešte ostala. Potom počujem ako niekto na mňa hovorí, ale moc nevnímam, len pozerám do zeme, ktorú vidím rozmazane. Cítim, ako mi postupne ubúda bolesť a dodáva sa mi energia. „Ďakujem...“ Utrúsim tomu, ktorý ma vyliečil. Potom sa postavím a idem na chodbu, ku ktorej ma poháňajú. Zášklby svalov po vyliečení zdá sa, že prestali. Ako vyjdem von z triedy, trochu sa poobzerám a zbadám Sukui, Gilla, anjela, tak pristúpim k nim bližšie, pozriem sa na Sukui trošku sklamane a odpoviem na otázku, či som v poriadku: „Asi áno, ale...“ Následne sa pozriem na anjela s takým nepríjemným vyčítavým pohľadom „Hmmm...“ Pozriem sa späť na Sukui „Ale mohlo by to byť vždy lepšie alebo aj horšie. Povedzme, že mi dalo Gillovo zlato celkom zabrať, keď sme sa ho s ostatnými snažili zachrániť. Následne sa trochu usmejem na Gilla a poviem: „Asi sme nezačali predtým najlepšie, ale nemohol by som si v budúcnosti s tebou zmerať sily, ak by si tu umrel, že ?“ Následne sa vrátim pohľadom na Sukui: „Inak ako si na tom ty ?“ Vyzerám, že sa zaujímam, či je Sukui v poriadku viac než to,že mám minimálne celý predok uniformy, krk, časti tváre pod ústami, nosom mám pokryté zvyškami čiernej olejovitej tekutiny, ktorá je cítiť po prepálenom motorovom oleji so slabým železnatým náznakom krvi a ešte nejakým závanom neznámych chemikálii s tým, že sú mi stále trochu vidieť kruhy pod očami, ktoré vznikli, pretože som posledné dni moc nespal aj keď je vidieť, že som plný energie a odpočinutý. Pod týmto celým je trochu ustarostený pohľad s modrými očami, ktoré pozerajú na Sukui a čakajú na jej odpoveď. |
| |||
Učebna 1 - Učebna 2 Miko Po tom co si pořádně protáhnu se teprve podívám kolem po té spoušti co tady vlastně nadělali. No není to pěkný po zemi je pořád poválených spousta raněných, o které se staral léčitel. K němu se pak přidávali další, ale mě spíš víc zajímala zkamenělá oblast ve středu místnosti, kde se u Kisy zastaví Miko. Dívám se za ní jak odchází a když je z místnosti pryč tak se proměním. Přejdu k soše a lehce se jí dotknu prstem. Vážně je z ní solidní kus šutru. “Todle od tebe bylo fakt hnusný!” odseknu té její omluvě. Jen na momentík se u ní zastavím procházím kolem, otráveně se ušklíbnu. “Já jsem v pohodě, ale Kisa už v pohodě nebude. A nějaká omluva jí nepomůže” ukážu prstem za sebe zpátky k soše Kisy. Pak už pokračuju do druhé učebny. "Myslela jsem že je tvoje kamarádka" prohodím k ní ještě už spíš zklamaně než. Vážně nechápu proč to udělala, a teď ani nemám náladu to řešit. Takže její případnou reakci jen odbydu mávnutím se slovy v duchu 'teď se o tom nechci bavit ‘. Kamenění na potkání, to je vážně solidní podpásovka ale asi to nějak rozdejchám. Je mi jedno kde budu sedět, prostě si kecnu do volný lavice. |
| |||
Učebna 2 Sharika, Shae Vlastně jsem ani nečekal její odpověď. Už byla docela výhra, že se na mne podívala. Občas mám dojem, že se bojí i vlastního stínu. To v tomhle blázinci nemůže být vůbec zdravý. Elfce jen pokývnu hlavou v pozdravu. Když na Shar promluví, těkám mezi nimi zvědavě pohledem. Že se chce někdo seznamovat se Shar není nic nového, ani ta její reakce moc ne, ale přijde mi, že je za tím něco víc. Přijde mi ale, že přísedící není z těch typů, co s Shar chtějí trávit čas. Mou pozornost rozptýlí příchod dvojice, jenž zaberou lavici vedle nás. Snažím se na ně moc nezírat i když mám pořád pocit, jak kdyby mne někdo nakopl do žaludku, pokaždé když je vidím spolu tak... Veselé. "Hmm...?" otočím se zpět na Shar, když mne zatahá za rukáv. Vypadá ještě vyděšeněji než obvykle. Než se ale stačím zeptat, co jí tak vystrašilo, promluví. "Jasně," kývnu hlavou na souhlas. Myšlenkami jsem tak nějak pořád u Kelly a u té bryndy, co jsem si natropil, takže nad tou její žádostí ani moc nehloubám. |
| |||
Chodba Sukui, Relliel, Kristy "A já doufám, že se nemýlíš," odpovím tiše a starostlivě nakrčím čelo. Nerad bych viděl, jak by musela snášet něco takového, jako že by se už nemohly vůbec stýkat. Nebo by Yseu vyloučili, jak jsem jí predikoval v jídelně. "To až takovou snahu má?" trochu přimhouřím oči, ale usmívám se. Doufám, že alespoň pochopí tu vícesmyslnost toho prohlášení, "nejsem si jistý, zda je něco takového možné, ale už jsem zjistil, že se tady dějí zázraky..." pokrčím rameny nakonec. Zvednu pohled, když se najednou mezi námi objeví anděl. Povytáhnu obočí nad tím jeho prohlášením. O co mu jde, šaškovi jednomu? Na tváři se mi na krátký okamžik, když mne nevidí ani jeden, objeví rošťácký úsměv. Možná bych měl nápad, co bychom pak s Remmim mohli dělat... Když mu ale Sukui odpoví, mám co dělat, abych se nerozesmál. Obejdu je, abych se postavil vedle ní. "Pravda, já tady na ni dám pozor, aby se jí nic nestalo," pronesu, než vůbec stačí zareagovat. Tohle asi chlapec nečekal. "Mimochodem, jmenuje se Remmi," dodám k dívce. Když se ode dveří ozve pavoučnice, ohlédnu se tím směrem. "My co jsme venku, tak už jsme prošli doktorovýma rukama. Takže v pořádku," informuji jí. Díky ohlédnutí mi padne pohled na medusu. Vypadá dost otřeseně. |
| |||
Učebna 1 - Chodba Jak ležím na zemi, tak cítím jak mě někdo probouzí. Rozlepím oči a vidím démonku v brnění a hned na to zjistím, že na jedno nevidím. Když se pokouším posadit, jsem dost malátná a pomáhám si proto všema pavoučíma nohama. Když už sedím, koukám po místnosti a zkouším zjistit, jak jsou na tom ostatní, ale jak na jedno oko nevidím, jde to trochu hůře. Rukou si zlehka sáhnu, zda tam je nebo ne. Nedivím se, mohu si za to sama. Neměla jsem Leeho vylekat. Když zjistím, že oko nemám, nahlas si povzdechnu. Mohu být ráda, že žiju. Ta bolest byla nesnesitelná a mohlo mě to zabít. Stále cítím silnou bolest v místě, kde bylo oko a teď je tam jen prázdný důlek. Chvilku se rozhlížím a když si všimnu, že Lee leží vedle mě, tak se ho pokusím probrat. Ale než to stačím udělat, slyším velice příjemný hlas, jak se mě ptá, jak jsem na tom. Otočím se tím směrem a vidím sestřičku. “Až na to oko, tak myslím, že jsem v pořádku.” Když mi sestřička pomůže na nohy a odvede mě kousek stranou. Po chvilce čekání přijde doktor, kterého jsem tu nikdy neviděla. Když mi přiloží dlaň tak, aby překryl chybějící oko, zazáří kolem mne zelené světlo od jeho magie. Jak dá ruku pryč z mého oka, tma je pryč a já vidím. Zavřu jedno a pak druhé, abych si ověřila, zda je to skutečnost. Podívám se na doktora a v očích mám slzy štěstí. “Mockrát děkuji za pomoc.” Během chvilky mě sestřička pobídne, ať jdu ven z místnosti, zvednu se a vydám se ven, kde už je několik dalších studentů. Je tu dost zajímavá situace, kde dívka svírá v náručí vestičku, kousek od ní stojí anděl a dělá zeď před mladíkem, který se obléká. Všimnu si, že na jeho košili jsou skvrny ze zlata. Chviličku ho pozoruji, než pak pronesu do davu. “Jste všichni v pořádku?” Očkem zahlédnu dívku, jak je stále schoulená u rožku a nepohnula se od té doby, co jsme šli do učebny. |
doba vygenerování stránky: 1.4335811138153 sekund