| |||
Učebna 2 Ulgge, Shae Netrvá moc dlouho a někdo se svalí na židli vedle mne. Škubnu sebou ale nedonutí mne to zvednout hlavu, nebo jen odkrýt obličej, abych se podívala kdo to je. Naštěstí pro mne promluví, takže se mi trochu uleví, když zjistím, že je to Ulgge. Pootočím hlavu, jen abych se na něj jedním okem podívala. Než mu ale stačím odpovědět, přijde Shae. Když se nakloní blíž, zvednu se z lavice, přitáhnu si kolena, tak že se jimi opřu o desku stolu a celá se schoulím do nich. Jsem zaklíněná mezi židlí a stolem a jsou ze mne momentálně vidět jen oči nad koleny, kryté kapucí, kterou mám staženou hluboko do čela. Na její slova jen něco nezřetelně vystrašeně zakňučím. Z celé mé bytosti vyzařuje, že bych se místo toho raději zahrabala sedm mil pod zem. Chvíli setrvávám v mlčení a nevím co se sebou a s ostatními dělat. Možná bych se měla zase přesunout? Ale kam bych teď šla? Do třídy vejde vlčice s oranžovým, které zaregistruji, až když si sedají do lavice vedle. Všimnu si jich především protože jsem si uvědomila, že jsem stále ještě Ulggemu neodpověděla a tak na něj trochu stočím hlavu. Vybaví se mi ta situace z chodby. Možná... Jenom možná... Bych se ho prostě mohla zeptat? Ba-dum ccc. Sbohem krasotinko. Trošku sebou škubnu. V něčem má pravdu. Nemůžu na něj takhle na veřejnosti... Z klubíčka se vystrčí rukáv v kterém je úplně schovaná má ruka. Natáhnu se k Ulggemu a lehce ho zatahám za jeho rukáv, abych si získala jeho pozornost, že chci něco říct. Když mi věnuje pozornost, zahledím se na něj doširoka otevřenýma očima, sotva dýchajíc. "Mohla... Mohla bych pak s tebou mluvit? O-o-osamotě," vykoktám ze sebe a v puse mi úplně vyschne. Mám takový strach z jeho reakce, že od něj nejsem ani schopna odtrhnout oči. |
| |||
Učebna 2 Kelly Zabere hned lavici naproti. Usměji se. Líbí se mi to strategické místo, i když se mi nelíbí společnost po stranách. Ten kluk co ho z nějakého důvodu nesnáším a drak z druhé. Prostě paráda. Dojdu za ní, vezmu židli a natočím ji bokem. Tak abych viděl i na ni i na dveře a taky trochu do učebny. Sice to znamená, že budu k tomu klukovi zády, ale je tady profesor, takže pochybuji, že si něco zkusí. "Ono je to ve výsledku asi fuk," zazubím se na ni nakonec, než se posadím. |
| |||
Chodba - Učebna 2 Hill Když dojdu za ním do učebny s úsměvem se rozhlédnu po třídě. Zatím tady není moc tvorů, takže máme dobrý výběr. Zamířím k zadní prostřední lavici a sednu si na desku lavice, nohy na židli. "Co třeba tady?" Budeme mít přehled o všem, je to nejblíž a přímo ke dveřím, kdyby se zas něco dělo a teď mi ani neunikne nikdo, kdo bude vcházet nebo odcházet, dokud jsem otočená dozadu. |
| |||
Chodba Otrapa se konečně začne oblékat a Sukui je samozřejmě moc hodná, než aby ho nechala podržet si zbylé oblečení samotného. Když si však jeho vestu přivine k hrudi jak ztracené štěňátko, získá si situace mou pozornost. Položím jí dlaň na rameno a trochu si ji přitáhnu blíže, jen abych mohl vkročit mezi ně a zaclonit jí výhled. Jakmile se dostanu do jejího zorného pole, vřele se usměji. "Až se tady naháč obleče, mohli bychom se jít posadit?" navrhnu i když jak zmínili, že mu pomáhal Jack, mám obavy, že on na něj bude chtít počkat a Sukui bude chtít počkat s ním. Je mi to ve výsledku asi jedno, stejně jsem se na to zeptal jen abych ji rozptýlil. |
| |||
Chodba Sukui, Relliel Vzhledem k tomu, že na mne Sukui stín nijak více nereaguje, než divnými pohledy, tak na něj také nereaguji a raději se věnuji tomu, co mi Sukui říká a oblékání. Dívka mi potvrdí výsledek mého prohlížení si jí a tak se mi přeci jen o něco uleví. I ona vypadá velmi křehce a síla tsunami není žádná sranda. Zamračím se, když povídá o Ysee. Upřímně, něco takového jsem čekal. Když já nevisím za střeva v průvanu jen díky slibu, který dala Sukui, je jasné, že něco takového jako zkamenění nenechá jen tak. Spíše mne mate, že nedala ani na její slova. Vypadalo to, že si byly skutečně blízké. "Jak to neseš?" zeptám se tiše, zlaté oči upřených do těch jejích, jako bych dokázal vyčíst, jak se ohledně Yseiného chování cítí. Když se však téma přesune k mému zahřívání, na tváři se mi usadí rozvolněný úsměv. Nedokážu se neusmívat, když zmíní Remmiho. Možná až tady bude delší dobu, tak to prvotní nadšení ustane a vrátím se do staronových kolejí, ale teď prostě... To je fuk. "Jack taky? Vypadalo to spíše, že by si rád kopnul do mé mtvolky, než aby mne zachraňoval," pronesu překvapeně, ale nemyslím to nijak zle. Když zmíní anděla, poprvé se na něj pořádně podívám. Tváří se nějak moc spokojený sám sebou. Na poslední větu jen trochu nepřítomně kývnu hlavou na souhlas, že ji registruji. Děkovně se na ní usměji, když mi zbytek hromádky podrží. Rychle pozapínám bílou košili, na které jsou pořád zlaté fleky. Především na pravém rukávu a na zádech. Pravý rukáv na úrovni ramene je také protržený. Sepnu si košili pod rameny, obratným pohybem zavážu vázanku. Natáhnu se pro vestičkou, kterou mi podá. Znovu se na ni děkovně usměji a zapnu si ji. I vestička má na zádech zlaté fleky. Na závěr si zkontroluji rukavice a ohlédnu se ke dveřím. Doufám, že Remmimu vyčarují alespoň nějaké oblečení. Potřebuji zpět svůj kabát. Nevypadá to ale, že by byl na řadě. Přeci jen byl oproti jiným při vědomí. |
| |||
Chodba Gill, Relliel Když Gill vyjde ven, vypadá trochu zmateně. Ani se mu nedivím, stalo se toho tolik... "Mě nic není," rozline se mi uvolněný úsměv po tváři. V očích mi ale stále zůstává starost. Ještě nejsou venku a v pořádku zdaleka všichni. "Taky pořádně nevím co se stalo. Jen vím, že po té vlně Ys přeskočilo a myslím, že se snažila někoho zabít. Chtěla jsem jí zastavit, ale neposlouchala mě... Pak někdo zasáhl a od té doby je v bezvědomí. O tebe se staral ten nový kluk a Jack a pak ještě někdo další, tak jsem šla probrat tady Rella." Rozpačitě uhnu pohledem. "Pak přišel ten lékařský tým a vyhnali nás ven." Když se začne hýbat, vrátím k němu pohled. Nějak mi nedošlo, že je vlastně polonahý, dokud se nezačne oblékat. Okamžitě zčervenám s pohledem na jeho hruď. Ani nevím proč, ale natáhnu ruku, abych mu podržela vestičku. Přivinu si jí k hrudi jako plyšáka a strnule na něj hledím. Z mého transu mě vytrhne až když ke mě natáhne ruku pro vestičku. Rozpačitě mu jí podám. |
| |||
Chodba Na její druhé promiň jí dám jen s úsměvem letmou pusinku na tvář. Vyjádřil jsem se k tomu dost. Naprosto mi vyhovuje, v jakých rozpacích a nekomunikativním stavu je. Venku začne přecházet kolem jak lev v kleci. Stojím na místě a ostentativně se snažím z oblečení dostat skvrny od krve. Je to samozřejmě naprosto marné. Ale zaměstnává mne to. Když se Sukui zastaví, také se podívám ke dveřím. Když se v nich kluk skutečně objeví a ještě se ohlédne po dveřích, semknu rty do úzké čárky. Voyer jeden. Jako kdyby se nemohl oblíknout vevnitř. Po chvíli se ale neubráním zvědavému klouzání pohledem po zlatých znacích na jeho těle. Zajímalo by mne, co to znamená. Až budu mít čas, musím se podívat, zda má duši a jak na tom je, jestli ano. Sukui se samozřejmě hned ptá na to, zda je v pořádku. Tím si získá jeho pozornost. Aspoň, že vypadá Gill jak špatně zaražený hřebík. Jak ladně neodpověděl. Pošuk jeden. Nechápu, co na něm Sukui vidí. Vzhledem k tomu, že mne úplně zaignoroval, nemíchám se do jejich rozhovoru, alespoň zatím ne. Postoupím ale tak, abych byl od Sukui na dosah ruky a mohl kdykoliv zasáhnout. |
| |||
Učebna 2 Max Zastavím se někde mezi lavicemi. Na jeho vrácení komplimentu se jen usměji. Povzdechnu si, ale stále se usmívám. "Když mi objasníš, co to má znamenat, tak možná," uchechtnu se. Je to už nějaká doba, co jsem se vypořádával s takhle mladými. A musím říct, že mám občas problém mu vůbec rozumět, natož pochopit, co vlastně říká. Je ale příjemné, když tu někdo takto rozmělňuje tu vážnou sebranku, co se snaží navzájem povraždit. |
| |||
Chodba - Učebna 1 Kelly Spokojeně se široce usměji, když se tak vesele zazubí. Povytáhnu obočí, když chvilku trvá než odpoví. "Tak vzhůru! Chce to nějaký dobrý místa," při svých slovech i zvednu ruku, jak správný průvodce, který signalizuje cestu. Otočím se a vykročím k vedlejším dveřím učebny dva. Když však po pár krocích zjistím, že mne nenásleduje, ohlédnu se přes rameno, co se děje. To už se také rozejde, takže spokojeně pokračuji. Zastavím se až za dveřmi. "Nějaké přání, kam se posadit?" nechám ji zvolit místa. Jestli je jí to jedno, nebo chce znát můj názor, navrhnu místa před Modrým. |
| |||
Učebna 1 - Učebna 2 Sharika Léčitel se k nám přece připojuje a vyléčí démonce krvácející díru v hlavě. Jen ne takovým způsobem jak bych od něj, jako léčitele očekávala. Ránu zacelil, avšak oko nevyléčil. Asi jsem přecenila jeho léčitelské schopnosti. K jejímu stabilizování to však zřejmě stačilo. Po jeho výzvě k jejímu probrání poněkud zaváhám. Mrknu na Shariku jestli by se toho raději nechtěla ujmout ona, ale když vidím že se snaží tvářit jako kdyby tady nebyla opatrně pavoučici proberu z bezvědomí sama. Někde venku před budovou nastane rozruch, po kterém se objeví vskutku rozmanitá skupinka dalších léčitelů. O poznání schopnějších a efektivnějších ve své práci. Po vyléčení ostatních se Kazin zastaví i u nás a rázem vyřešil problém chybějícího oka. Nabídku jejich léku který by údajně měl doplnit energii s poděkování odmítnu. Tu kterou jsem si vzala od Shariky jsem ani zdaleka nedokázala využit při pomoci pavoučí dívce. A Sharika se bez zaváhání chopí šance se vypařit a zmízí sotva se zmíní o odchodu do vedlejší učebny. Jen se pousměji a zakroutím nad jejím útěkem hlavou. Ještě chviličku pozoruji dění a když začne vznikat fronta taky se přesunu. Před odchodem se ještě ohlédnu za Tarneym, který se po událostech zdál opravdu oslabený. Ale teď byl ve schopných rukách. U dveří kromě jiných postává taky medusa, která měla vlastně celou situaci na svědomí. Očekávám že se to neobejde bez trestu. Cestou, po krátkém zamyšlení zda je to dobrý nápad, se opět změním do elfí podoby. A jsem při tom opravdu ráda že jsem se nerozhodla vysvléknout se ze svého oblečení. Mohla bych snad říct že moje brnění bylo téměř mojí součástí, že bych vlastně ani nepoznala že ho mám na sobě. Takže mi rozhodně není nepohodlné. Do vyučovacích hodin se pořád tak úplně nehodí. V učebně se usadím do lavice před Shariku. Byla bych se posadila vedle, ovšem to místo už zasedl někdo jiný. Ještě než se posadím se k dívce nakloním. "My by jsme si měli popovídat a trochu blíže se poznat" řeknu s úsměvem. Potom už se posadím a nechám je jejich hovoru. Chtěla bych s ní promluvit v soukromí, a je mi jasné že se mi snaží vyhýbat. Možná ne jenom mě ale taky všem ostatními. Tak si říkám že ta její změna jí v tom měla pomoci. Tak jako tak jsou její snahy marné, stejně jsem tak nějak celou dobu věděla kde je. |
doba vygenerování stránky: 1.3950810432434 sekund