| |||
Učebna 1 18:17:28 Napřed trochu zmateně zamrkám, když mi odpoví na předchozí poznámku, místo mé otázky. "Taky bych tím neřešil závislost, ale to, že by Vám někdo znovu ublížil," uvolním si jednu ruku, abych ji mohl bříškem ukazováčku lehce tapnout na špičku nosu. Sebevědomě se u toho usměji. "Rozhodně doufám, že ne..." zamumlám, stále trochu vyhozený mimo charakter. Ani mne to tolik netrápí, vzhledem k tomu, že naše okolí má svých starostí dost. Třeba ta skupinka vedle nás... Když mi položí ruku na tvář, na krátký okamžik zavřu oči. Když však promluví zase je s jemným povzdychem otevřu. Na tváři se mi ale opět usadí úsměv. "To by jim Michael nedovolil. Každopádně to beru jako slib," zazubím se na ni nakonec. Má vážná tvář je pryč. |
| |||
Učebna 1 Relliel 18:17:25 Chvilku přemýšlím nad tím, co teď řekl a nepřestávám se usmívat. A zřejmě dlouho a viditelně, když se mi zeptá, zda se něco děje. "Ne, to nedělej. Prosím. Já to také myslím vážně. Jen nevím, co mám čekat, tak to možná vyznělo špatně... A nemyslím si, že násilí je řešením na závislost. Ani nevíme, jestli vznikla." Trochu se odtáhnu do záklonu a položím mu dlaň na tvář. Hledím mu do očí. "Navíc, nechci aby tě kvůli tomu vyloučili... Když by cokoliv, přijdu za tebou, ano?" |
| |||
Učebna 1 18:17:25 Nevím zda za to může průlom v mých námluvách, nebo okolní šílenství, ale tentokrát se v mé náruči uvolní. Povytáhnu obočí, když ke mne napřed zvedne pohled. "A myslím to vážně! Příště z něj nadělám svatý prach," přimhouřím lehce oči, protože se mi nezdá, že to bere dostatečně vážně. Upír se do toho nadále nemíchá a očividně z něj ani nevyrazím žádnou valnou reakci, takže ho nechám být. Mezi námi nastane ticho. Když se trochu protáhne, tázavě se na ni podívám. "Děje se něco?" |
| |||
Učebna 1 Relliel, Sukui 18:17:19 Nejsem si jist, kolik z toho byl její nápad a z kolika to bylo mé ovlivnění, nicméně je nechám při tom. Alespoň nebudu muset zkoušet, zda by mne skutečně naleptala andělská krev. "Jen náhoda a splacení dluhu," poznamenám k oběma nahlas s úsměvem. Rozhodně andílek přehání, ale co já vím co mezi nimi je. Když přes ní zvedne pohled a podívá se na mne, jen s úšklebkem pokrčím rameny a pohled mu opětuji. |
| |||
Učebna 1 Relliel 18:17:19 Stalo se toho již hodně, takže ze mě opadávají rozpaky v podobných situacích. Nechám se ráda obejmout a z mého postoje může cítit uvolnění. Na jeho žádost vesele zvednu pohled a opřu si bradu o jeho hruď. Bez přemýšlení potvrdím jeho slova, rozptýlena tím, že mi tyká. "Dobře." Stále mi nedochází důsledky, pokud se u mě opravdu vyvine závislost. Spíš přemýšlím nad tím, jestli mu to jen ujelo nebo jestli mi začne konečně tykat nebo jestli mu to musím nabídnout, aby tomu tak bylo. V každém případě je velmi příjemné ho poslouchat. |
| |||
Učebna 1 18:17:19 Zhluboka si povzdechnu a pustím její ruku, abych si mohl zaclonit rukou oči. Nedokážu se na ní zlobit. Možná již chápu, proč mne Michael vyslal jako studenta. Když se přitiskne na hruď, obejmu jí a odfuknu jí do vlasů trochu vzduchu. "Dobrá tedy. Pro tentokrát. Ale teď už to víš, takže žádné opakování, ani kdyby žadonil sebevíc..." s tím zvednu přes ní pohled a zabodnu ho do upíra, "ano?" |
| |||
Učebna 1 Relliel 18:17:16 "Ale... Byl to můj nápad..." sklopím pohled stranou. "Pomohl mi, teď už několikrát. Potřeboval pomoc a já mu ji nabídla. Nevěděla jsem, co to může způsobit... Promiň..." Opřu se mu hlavou o hruď. |
| |||
Učebna 1 18:17:16 "Třeba by měli více štěstí," mrknu na ni. Spokojeně se usmívám, když se tak neskonale roztomile zardívá. Takových nápadníků, takového zájmu, takové krásy... A stále je skromná a stydlivá. Držím jí za ruku a hledím jí hluboko do očí. Skoro jako kdybych jí hleděl do duše. "Slíbil jsem Vám, že se Vám nezkřiví ani vlas..." pronesu potichu, aniž bych od ní odlepil pohled, "a tohle není nic. Tohle je začátek závislosti. Jednoho nebo druhého. Nedej Bože obou," varuji ji, zatímco zvednu pohled k upírovi za ní, který ještě provokuje! Zamračím se a nijak na to nereaguji, jen se starostlivě vrátím pohledem k Sukui. |
| |||
Učebna 1 Sukui, Relliel 18:16:40 - 18:17:10 Docela dobře se bavím tím, co se děje po učebně. Rozverně si potichu luskám prsty a možná bych si i pohvizdoval, kdyby to nebylo moc. Na dvojici opět upřu pohled, když se andílek zřítí z lavice. Když to vidím, jak vyhodí všema končetinama, jak chytá balanc... Tiše se rozesměji. Objeví se vedle Sukui a na jejich cukrování momentálně skutečně nemám žaludek, takže se vrátím k pozorování okolí. Když ale slyším ten vážný tón, opět se k nim podívám. Zkoumá vstupy po mých zubech a vypadá jak bůh pomsty. Moje nově nabité sebevědomí se ale nenechá zastrašit a tak pokud se naše pohledy setkají, zazubím se na něj a vyzývavě pozvednu obočí. |
| |||
Učebna 1 18:17:10 "Ne, prosím. Obvzlášť pokud by kvůli tomu mělo docházet ke zraněním." Červenám se nad tím komplimentem a zároveň se děsím té představy. Už tak se toho kolem mě děje zbytečně mnoho. Vložím svoje dlaně do jeho a on si všimne kousnutí. "To nic není..." Hledím mu prosebně do očí, aby to nechal být. |
doba vygenerování stránky: 1.460816860199 sekund