| |||
Učebna 1 Gill, Grimgull, Jack, Aliana 18:17:14 Když dívka promluví, nestíhám žasnout. "Jsi ve třídě takovýchhle magorů," rozpřáhnu ruce, abych poukázal na ostatní "a nenapadlo tě, že možná ne každej tady má červenou krev?" 18:17:22-28 Než se stihnu zažasnout moc do jejího pohledu na svět, přiběhne k nám ork. "Počkej!" Jen tak tak mu stihnu pod kolena hodit cíp pláště. Abych mu mohl kus hodit i pod ruce, musim si kabát svlíknout do pasu a pootočit. Překročim Gilla k orkovi. Druhá část cípu tak dosahne jemu pod ruce na hrudník a já zůstanu relativně zahalenej. "Nepotřebujem tu ještě uhlík," hodim smirk na orka. To už mi odpovídá spoluzachranitel. "Hmmm..." Zamyslím se. "Myslíš, že bys mu mohl udržovat teplotu a zadržet krvácení svou schopností? My tady s orkem nahodíme srdce a dech. Pak se uvidí, jestli nevykrvácel moc." Trochu napjatě se rozhlídnu po těch už několika litrech krve pod Gillem. Dle pokynů orka dýchám každých 30 stlačení (82%). |
| |||
Učebna 1 Max, Jigme 18:17:05 – 18:17:14 Jigme na tom není zrovna dobře a vypadá to že má skutečně dost, opět se mi vybaví to co říkal, ale teď na podobné úvahy není čas. Ten kocourek opustí jeho rohy a vydá se hledat pomoc až má nakonec větší úspěch než já když narazí na léčitele se kterým jsem se setkala u našeho třídního profesora. Toho poprosí o nějaký lektvar a až ho dostane vrací se zpátky a protože toho Jigme není schopný tak mu pomáhá. Vypadá to že to zabírá protože Jigme se nakonec probere a má dost sil se aspoň posadit. Mezitím mně osloví ten kocourek který zřejmě mou narážku o svazování skřetů vzal vážně. Snesu se tedy na zemi a skloním se k němu, usměju se a potom mu odpovím: „Protože to jsou zlé, kruté a nechutné stvoření.“ |
| |||
Učebna Aliana Croix,Remni, Gill, Grimgull neskor okrajovo Sukui a Relliel 18:17:14 „Hmm.... ale dokázal by som niečo takého spraviť teoreticky...“ Zakonštatujem. Keď povie otázku tak mu monotónne odpoviem, akoby sa ma to niekto pýtal už stí ráz. „Tuto moja I.C.O.N. Dokáže rozoberať a tvoriť veci a ja dokážem ovládať magnety, magnetizmus a kovy.“ 18:17:22 Zoberiem si do ruky I.C.O.N. a snažím sa zmeniť kov na ihle na nejaký viac odolný teplu (5%) Takže takto to nepôjde. Keď tam príde ten zelený spolužiak, tak mu len prikývnem odpoviem: “Dobre.“ A vytiahnem si 2 bandáže z vačkou a zmením ich materiál, takže sú teraz z Nomaxovej tkaniny (druh látky vysoko odolný proti teplu a ohnu) a začnem Gillovy obväzovať Krvacajúce rany. (98%) Keď vidím ako roztavené zlato sa rozteká okolo neho, tak sa trochu uvoľním a postupne sa premením do druhej formy, kľaknem si do tej kaľuže a pokračujem v obväzovaní. Po rukách mi steká to roztavené zlato a zdá sa, že mi to nič nerobí. 18:17:58 Keď skončím s obväzovanín Gillových rán, postavím sa, dám zo seba dole to zlato, a premením sa späť. Poobzerám sa po triede a keď zbadám Sukui a Relliela, trošku sa zamračím a asi na sekundu sa pozriem trochu sklamaným pohľadom na Sukui, než obrátim svoj zrak do zeme podo mnou, pomaly sa otočím, je počuť ako mi trochu zaškrípu moje kovové zuby a smerujem von z triedy s tým, že chcem ísť na toalety. |
| |||
18:17:22-28 Dojdu k daňkovi a chvilku zkoumám chlapce. "Hmm... Je v celkové paralýze. Pokud na to nemáte nějakou schopnost, tak mu nepomůžete. Bohužel si nejsem jist, co to v jeho případě způsobuje, abychom odstranili příčinu." Celou dobu vypadám zamyšleně. |
| |||
Učebna 1 18:17:22 Naga mne snad ani nezaznamenala, takže se přesunu k chlapci na zadní lavici, abych probral i jeho. Nicméně na mně nikterak nereaguje. Zkusím s ním zatřást, i ho propleskat. Nakonec zkontroluji zornice. Vypadá to v pořádku. Nicméně mu asi úplně nedokážu pomoci. Ohlédnu se, co zrovna dělá léčitel a když si všimnu, že se zvedá od pavoučice, pokynu mu hlavou. "Nemohu ho probrat, ale zornice reagují. Co mám dělat?" informuji ho a optám se. |
| |||
Učebna 1 Max 18:17:05 - 18:17:20 Když cítím, že Maxova váha zmizela a tak už mu neublížím, povolím i hlavu, kterou unaveně ducnu do čehokoliv, co zbylo z lavice. Pokud tam není nic o co bych se mohl opřít, prostě ji jen zakloním. Ani nezaznamenám, že nad námi šlehl plamen. Křídla mám schlíple spuštěná kolem těla a něco mne tlačí do zad. Nemám ale sílu, abych něco takového řešil. Snažím se udržet vzhůru, abych ještě navíc ke zraněným spolužákům nepřidělával starosti, ale jak se nic kolem akutně neděje - lépe řečeno, už nejsem schopný to vnímat - po chvíli se mi tělo sveze trochu více k zemi, jak se mi svaly povolí, když mi dojdou síly. (32%) Tělo je vláčné, když se k němu kocourek vrátí, takže mu jistě nedá tolik námahy mi zaklonit hlavu a lektvar mi vylít do krku. Pokud tak udělá, po chvilce působení opět rozlepím oči a opatrně se posadím. Jestli na to mám z lektvaru dost sil, stáhnu k sobě vytvořený inkoust, aby po něm nikdo neuklouzl. |
| |||
Učebna 1 Rekki, Jigme, Ary 18:17:14 Chvilku čekám, než se mi bude moct věnovat. Nakonec mi dá ještě jeden lektvar pro Jigmeho. "Fufííí!" Cupitám rychle zpátky k Jigmemu. Zase opatrně mu lahvičku dám do pusy a pomůžu mu zaklonit hlavu. "Ahoj, paní vílo! Ploč pan Jigme svazuje skšety?" Podívám se zvědavě na vílu. |
| |||
18:17:02-14 Bílou dračici stihl vyléčit jeden ze studentů. Přejdu si tak, abych viděl na nagu a oba raněné chlapce u dveří. Zopakuji stejný postup jako u skupinky na druhé straně (61%). S druhou dávkou magie jsou mimo ohrožení života, ale stále v bezvědomí. Stromeček, je jako jediný z nich při vědomí (73%). Daněk se vydá probudit nagu a vlčka. (Doplněno o pár detailů.) 18:17:11-14 Během léčení skupinky u dveří přiběhne kocourek. Když se letmo podívám vidím chlapce, který mi pomáhal s drakem, vyčerpaného na zemi a Remmiho, který se snaží nejančit bolestí. Co si to mačo zas udělalo? povzdechnu si. Když dokončím kouzlo, přepočítám kolik mi zbývá lektvarů a jak to vypadá se zraněnými. Jeden bych mohl oželit. Potřebuje ho víc než já. "Na, tady máš. Dej ho svému kamarádovi. Remmi to zvládne bez něj." Povzbudivě se na něj usměju. 18:17:14-22 Obrátím se k rohu, odkud jsem již předtím zaslechl volání o pomoc, ale nemohl jsem se jim věnovat dříve. Moc se mi nelíbí, co vidím. Asi by tu měli nařídit povinný kurz první pomoci. Pavoučice má štěstí, že magie vyléčí ledacos. Vytahovat cokoliv z rány nikdy není dobré. A obvzlášť pokud se jedná o oko a nejspíš i mozek, když vidím jak moc má dráček opatlaný parůžek. Také pavoučice nějakou tu chvíli krvácela z rány, i když ne tolik. Vypadá to, že se jim povedlo krvácení alespoň zmírnit. Naštěstí to vytahly docela čistě. Na nic nečekám a začnu léčit oko (80% - 5% = 75%). Tím, jak velký zásah to byl a jak dlouho byla rána bez péče, důlek se jen zatahne, ale nebude problém to doléčit později. Teď si raději schovám energii. Z kapsy ještě vytahnu kapesníček a otřu dráčkovi parůžek. Přece jen jsou v oku dost agresivní látky. Během sesílání kouzla se zamračím, protože se musím víc soustředit. Je tady zvláštní aura... "Můžete je probrat, jen ať se pavoučice nehýbá moc prudce. Může být trochu dezorientovaná a malátná. Přece jen jí dloubl až do mozku a neuvidí na jedno oko," informuji dívky a rozhlížím se, kde je mě potřeba. Všichni koho léčil Rekki, se cítí rozlámaně a cítí stopy bolesti po zraněních. |
| |||
Učebna 1 Sukui 18:17:55 I když ve mne vnitřně hrkne, když se najednou zajímá o lidské osudy, nedám to z vnějšku znát. Asi jsem měl tušit, že to jednou přijde. Mezi sevřenými tvářičkami se ještě pokouší mluvit. Už na to ale nemyslím, když se mi celá ještě více uvolní. Sjedu jí rukama podél těla, abych jí mohl pevně, ale stále něžně zachytit v mém náručí. Poté opatrně, abych se nezarazil o lavice, jí k sobě přitáhnu i křídly. Polibek protahuji, jak to jenom jde. Tělem mi vibrují neznámé věci, ale příjemné. Užívám si jejích měkkých rtů a toho, jak se plně oddala do mých rukou. Po dlouhé době se konečně odtáhnu, ale jen kousek. Sám mám ruměnec na tvářích a srdce mi bije jako o závod. Něžně si prohlížím její tvář, zatímco rukama vyjedu k jejímu krku. Do křídel se klidně může i opřít a neupadne. |
| |||
Učebna 1 Relliel 18:17:43 Umm... Ano? "Teď by mě docela zajímalo, jak na to andělé nahlížejí..." "Jak na-ungh"-d tím můžeš mávnout rukou?! Není to obrana, když bych s tím souhlasila... A to není maličkost! CO... SE... TO... DĚJE?! Stojím na místě, neschopná čehokoliv. Jako by mi mozek vypnul... |
doba vygenerování stránky: 1.3576948642731 sekund