| |||
Učebna 1 Relliel 18:17:43 Umm... Ano? "Teď by mě docela zajímalo, jak na to andělé nahlížejí..." "Jak na-ungh"-d tím můžeš mávnout rukou?! Není to obrana, když bych s tím souhlasila... A to není maličkost! CO... SE... TO... DĚJE?! Stojím na místě, neschopná čehokoliv. Jako by mi mozek vypnul... |
| |||
Učebna 1 Sukui 18:17:31 "Vážně se chcete s andělem přít o důvodech počínání smrtelníků?" pozvednu obočí, "celá takhle situace je špatně. Zajímalo by mě, kde se flákají vaši strážní andělé. Za tohle by jim klidně mohli sebrat křídla," odfrknu si. Rozhodně bych odvedl lepší práci. Zadívám se na ni, když projeví takovou paličatost. Pro Boha už přestaň mluvit, odchází ti s tím roztomilost. "Proto jsem trval na tom, aby jste se nenechala přesvědčit a budu doufat, že to není oboustranné," pronesu a jak na ni tak hledím, sáhnu do své andělské magie. Spletu kouzlo a pokusím se ho do ni dostat skrze naše spojení, ale cítím, že se na ni nemůže udržet. Můj výraz se najednou změní do překvapeného. Není sice dobře, že na ni má magie nefunguje, ale je tak... Unikátní! Fascinující! Z mého myšlenkového pochodu mne vyruší, že už zase mluví. Protočím oči. To si neuvědomuje mou úžasnou důležitost? Mávnu nad tím rukou. "Tohle by byla přeci jen Vaše obrana. Nebabrejme se ale v maličkostech," pokračuji ve svém opět zcela bezstarostném tónu. Když se na mne však zamračí, mám obavy, že ještě neskončila. Rychle jí chytím za tváře a hluboce jí políbím. Napřed jen, abych jí konečně tohle téma vyhnal z hlavy, ale změní se v něco... Příjemného. |
| |||
Učebna 1 Relliel 18:17:28 Zaraženě zašilhám na jeho prst, když mě ťukne do nosu. Raději nebudu podotýkat fakt, že mi to nepřijde jako zranění... Navíc mi zase vyká... "Pokud je to kousnutí vyvolané závislostí, která by mohla vzniknout kvůli mému rozhodnutí, tak pak říkáš, že bys trestal závislost. A nejde to zamluvit ublížením. Je potřeba přece řešit i důvod počínání ostatních. A to bys jako anděl měl vědět... Alespoň myslím..." Opáčím mu trochu paličatě s nakrabaceným čelem. "Já taky doufám, že ne," i když to bylo velmi příjemné a nerozhodla bych se jinak. Změřím si ho pohledem. "I kdyby ano, tak to neznamená, že můžeš porušovat školní řád. Předpokládám, že pokud by k tomu došlo, tak bys stále dostal jiný trest. Uzmutí života se nemůže brát na lehkou váhu..." Na to jeho zazubení se zamračím. |
| |||
Učebna 1 Remmi, Jack, Aliana, Grimgull Tekuté zlato, z něhož se mi pod zády - a především na pravé straně - tvoří obrovská louže, má kolísavou teplotu někde mezi 1800 a 2200°C. Jak se dostane zlato na vzduch, tak jeho teplota prudce klesá a zatuhává na podlaze. Tvoří tak kaskádové louže se zajímavým vzorem. Stále ze mne ale vytéká další tekuté zlato, aby se přelévalo přes hrázky předem ztuhlého zlata. Moje tělesná teplota má momentálně něco okolo 2000°C. Jsem připraven na to existovat s hořlavými tvory v jedné místnosti, ale můj kabát, který pohlcuje moje teplo, má na sobě momentálně Remmi, vzhledem k tomu, že je to jeho jediné oblečení. Moje zbylé oblečení je šité ze zlatých vláken a očarováno proti roztečení, ale netlumí schopnosti mého těla a propouští ho dál. Pokud tak na mne někdo drží ruku déle než několik sekund, začne ho pálit exponenciálně narůstající teplo - a to až do výše mé aktuální vnitřní teploty. Pokud budou ale mezi každým stlačením hrudníku zvedat ruce, měli by být v pořádku. Co se týče mého hrudníku, vzhledem k množství kovu v mém těle, je rozhodně těžší ho stlačit než běžnou lidskou hruď. |
| |||
Učebna 1 18:17:28 Napřed trochu zmateně zamrkám, když mi odpoví na předchozí poznámku, místo mé otázky. "Taky bych tím neřešil závislost, ale to, že by Vám někdo znovu ublížil," uvolním si jednu ruku, abych ji mohl bříškem ukazováčku lehce tapnout na špičku nosu. Sebevědomě se u toho usměji. "Rozhodně doufám, že ne..." zamumlám, stále trochu vyhozený mimo charakter. Ani mne to tolik netrápí, vzhledem k tomu, že naše okolí má svých starostí dost. Třeba ta skupinka vedle nás... Když mi položí ruku na tvář, na krátký okamžik zavřu oči. Když však promluví zase je s jemným povzdychem otevřu. Na tváři se mi ale opět usadí úsměv. "To by jim Michael nedovolil. Každopádně to beru jako slib," zazubím se na ni nakonec. Má vážná tvář je pryč. |
| |||
Učebna 1 Relliel 18:17:25 Chvilku přemýšlím nad tím, co teď řekl a nepřestávám se usmívat. A zřejmě dlouho a viditelně, když se mi zeptá, zda se něco děje. "Ne, to nedělej. Prosím. Já to také myslím vážně. Jen nevím, co mám čekat, tak to možná vyznělo špatně... A nemyslím si, že násilí je řešením na závislost. Ani nevíme, jestli vznikla." Trochu se odtáhnu do záklonu a položím mu dlaň na tvář. Hledím mu do očí. "Navíc, nechci aby tě kvůli tomu vyloučili... Když by cokoliv, přijdu za tebou, ano?" |
| |||
Učebna 1 18:17:25 Nevím zda za to může průlom v mých námluvách, nebo okolní šílenství, ale tentokrát se v mé náruči uvolní. Povytáhnu obočí, když ke mne napřed zvedne pohled. "A myslím to vážně! Příště z něj nadělám svatý prach," přimhouřím lehce oči, protože se mi nezdá, že to bere dostatečně vážně. Upír se do toho nadále nemíchá a očividně z něj ani nevyrazím žádnou valnou reakci, takže ho nechám být. Mezi námi nastane ticho. Když se trochu protáhne, tázavě se na ni podívám. "Děje se něco?" |
| |||
Učebna 1 Relliel, Sukui 18:17:19 Nejsem si jist, kolik z toho byl její nápad a z kolika to bylo mé ovlivnění, nicméně je nechám při tom. Alespoň nebudu muset zkoušet, zda by mne skutečně naleptala andělská krev. "Jen náhoda a splacení dluhu," poznamenám k oběma nahlas s úsměvem. Rozhodně andílek přehání, ale co já vím co mezi nimi je. Když přes ní zvedne pohled a podívá se na mne, jen s úšklebkem pokrčím rameny a pohled mu opětuji. |
| |||
Učebna 1 Relliel 18:17:19 Stalo se toho již hodně, takže ze mě opadávají rozpaky v podobných situacích. Nechám se ráda obejmout a z mého postoje může cítit uvolnění. Na jeho žádost vesele zvednu pohled a opřu si bradu o jeho hruď. Bez přemýšlení potvrdím jeho slova, rozptýlena tím, že mi tyká. "Dobře." Stále mi nedochází důsledky, pokud se u mě opravdu vyvine závislost. Spíš přemýšlím nad tím, jestli mu to jen ujelo nebo jestli mi začne konečně tykat nebo jestli mu to musím nabídnout, aby tomu tak bylo. V každém případě je velmi příjemné ho poslouchat. |
| |||
Učebna 1 18:17:19 Zhluboka si povzdechnu a pustím její ruku, abych si mohl zaclonit rukou oči. Nedokážu se na ní zlobit. Možná již chápu, proč mne Michael vyslal jako studenta. Když se přitiskne na hruď, obejmu jí a odfuknu jí do vlasů trochu vzduchu. "Dobrá tedy. Pro tentokrát. Ale teď už to víš, takže žádné opakování, ani kdyby žadonil sebevíc..." s tím zvednu přes ní pohled a zabodnu ho do upíra, "ano?" |
doba vygenerování stránky: 1.4087381362915 sekund