| |||
Učebna 1 Relliel 18:17:16 "Ale... Byl to můj nápad..." sklopím pohled stranou. "Pomohl mi, teď už několikrát. Potřeboval pomoc a já mu ji nabídla. Nevěděla jsem, co to může způsobit... Promiň..." Opřu se mu hlavou o hruď. |
| |||
Učebna 1 18:17:16 "Třeba by měli více štěstí," mrknu na ni. Spokojeně se usmívám, když se tak neskonale roztomile zardívá. Takových nápadníků, takového zájmu, takové krásy... A stále je skromná a stydlivá. Držím jí za ruku a hledím jí hluboko do očí. Skoro jako kdybych jí hleděl do duše. "Slíbil jsem Vám, že se Vám nezkřiví ani vlas..." pronesu potichu, aniž bych od ní odlepil pohled, "a tohle není nic. Tohle je začátek závislosti. Jednoho nebo druhého. Nedej Bože obou," varuji ji, zatímco zvednu pohled k upírovi za ní, který ještě provokuje! Zamračím se a nijak na to nereaguji, jen se starostlivě vrátím pohledem k Sukui. |
| |||
Učebna 1 Sukui, Relliel 18:16:40 - 18:17:10 Docela dobře se bavím tím, co se děje po učebně. Rozverně si potichu luskám prsty a možná bych si i pohvizdoval, kdyby to nebylo moc. Na dvojici opět upřu pohled, když se andílek zřítí z lavice. Když to vidím, jak vyhodí všema končetinama, jak chytá balanc... Tiše se rozesměji. Objeví se vedle Sukui a na jejich cukrování momentálně skutečně nemám žaludek, takže se vrátím k pozorování okolí. Když ale slyším ten vážný tón, opět se k nim podívám. Zkoumá vstupy po mých zubech a vypadá jak bůh pomsty. Moje nově nabité sebevědomí se ale nenechá zastrašit a tak pokud se naše pohledy setkají, zazubím se na něj a vyzývavě pozvednu obočí. |
| |||
Učebna 1 18:17:10 "Ne, prosím. Obvzlášť pokud by kvůli tomu mělo docházet ke zraněním." Červenám se nad tím komplimentem a zároveň se děsím té představy. Už tak se toho kolem mě děje zbytečně mnoho. Vložím svoje dlaně do jeho a on si všimne kousnutí. "To nic není..." Hledím mu prosebně do očí, aby to nechal být. |
| |||
Učebna 1 18:17:10 Zazubím se na ni a prohrábnu si vlasy. "Kdo by nepadal, před takovou kráskou. Spíše se divím, že Vám z nebes k nohám nepadá více nápadníků," pronesu rozverně a vezmu ji jemně za dlaně, abych si ji mohl trochu přitáhnout k hrudi ve veselém gestu. Místo toho ji ale i druhou rukou chytím její pokousanou ruku, jednu dlaň mám v její dlani a druhou ji chytím pod loktem. S veselého úsměvu okamžitě spadnu do zamračené vážnosti, když si prohlédnu dvě ranky po tesácích. "Kdo Vám to udělal?" zeptám se a zvednu k ní pohled. Moc dobře si uvědomuji přítomnost upíra za ní, ale musím si být napřed jist, než po něm pošlu nebeský blesk. |
| |||
Učebna 1 18:16:52 Usměju se na něj, když rozlepí oči. Nestihnu skoro ani stáhnout ruku, když se prudce zvedne, zapadne za lavici a zmizí. Nemůžu si pomoct a zahihňám se, ruce založím za záda. Snad se mu nic nestalo. 18:17:04 Ani se neleknu, když se začne objevovat vedle mě. Natočím se k němu, takže stojí přede mnou a upíra mám bokem za sebou. Nevědomky si palcem přejedu po rankách od kousnutí. Rozšířím svůj úsměv. "Já ano, spíš mám strach o tebe. Nějak moc rád padáš..." Opět se zachichotám. |
| |||
Učebna 1 Záchrana zkamenělých dopadla překvapivě dobře. Ale ani jejich záchranou představení ještě zdaleka neskončilo, ostatní nevzali tento útok úplně dobře a zvlášť draci ne. Ostatní skoro vypadali že je jim to jedno. Ale té růžové nebylo a hne nechávala Miko vyzkoušet jak chutná podlaha. Jistě že jsem se neubránila úsměvu. Vidět Miko trpět je opravdu pastva pro oči a její bolestné zasténání jako překrásná melodie, i když jí utrpení zrovna nezpůsobuji já...a nemusí to být ani fyzické. Úsměv se jen rozšířil když po ní ještě vyletěla Alfa. Někteří, kdo už nejsou mezi námi by mohly vyprávět co dokáže jen její dotek udělat. Ale k ničemu takovému k mému pochopitelnému zklamání nedošlo protože Tarney zmařil všechny její snahy. Ještě pořád zamýšlená tím jak to mohlo dopadnout kdyby nezakročil si velké vody všimnu tak akorát když mě smete ke stěně. 18:17:05-16 Z mého bezvědomí mě ten retard probere dřív než se moje zranění stačí zahojit alespoň do takové míry aby mi alespoň nepřekážela. Se znatelnými obtížemi se opřu se zády o zeď a loket přetočený do pravého úhlu, jen na druhou stranu se s odporným zapraskáním narovná. Dlouze si povzdechnu, ale zdaleka ne tak nelibě jak by se k mojí situaci hodilo. Léčivá kouzla která pak přišla od neznámého si pak poradila se zbytkem. S krvácením jsem se starat nemusela, to ustalo v okamžiku kdy jsem přišla k sobě. Jak se rozhlédnu po učebně pohled na dračici v bezvědomí mi překvapivě zvedne náladu. Na jednu stranu jsem jí vděčná že si tak pěkně podala Miko, ale na druhou mě těší vidět jí v takovém stavu. Možná ještě víc než ostatní v místnosti. Nechám tuhle neobvyklou radost plavat, takhle pro mě situace vyeskalovala naprosto dokonale. Ten dost důležitý fakt že jsem vlnu odnesla i já na to sice hází nepěkný stín, na druhou stranu je teď že mě pouhá oběť jejich řádění. Výborný výsledek. Znovu bych se ale napila krve, regenerace si totiž pomalu ale jistě začínala vybírat svou daň. Rudý perleťový náhrdelník byl už dávno pryč tu krev si vzala voda, to minimum mého podvědomého soustředění které jí drží pohromadě. Taková troška by mi stejně nestačila. |
doba vygenerování stránky: 1.391872882843 sekund