| |||
Učebna 1 18:16:47 Ulgge Pokusí se mne znovu zastavit a já netuším proč. Když mi sahne po rameni, rychlým pohybem se podsmeknu pod lavicí mimo jeho dosah. (87%) Hodím po něm nechápavý pohled. "Nikomu nebudu nic platný, když budou mrtví všichni..." namítnu a aniž bych čekal na jeho další reakci, vyškrabu se na zbytky zlaté lavice, abych se mohl dotknout bílé dračice. Jak na ni položím ruku, rychle k sobě stáhnu všechna její zranění, než mne stačí zase někdo zastavit. Musíme jim přeci pomoci! I když mi v hrudi křupou žebra, tak to nevypadá, že by mne to snad zastavilo. (98%) Tvrdošíjně se držím vědomí a léčení. |
| |||
Učebna 1 18:15:23 Jak prudce škubnu hlavou směrem vzhůru, na paroží najednou cítím odpor. Strnu, když mne okamžitě do smyslů udeří její vyprchávající život. Nevím jak moc hluboko můj paroh je, ale jen v oku nevězí... V této podobě mám parohy poměrně malé, ale ostré. Alespoň jí netrčí z hlavy ven, tím jsem si jist, i když tam nevidím. Všechno mi ale hlavou proběhne v rámci okamžiku, protože její bezvládné tělo začne padat na mne a já musím použít všechno své sebeovládání, abych prudce nevyškubl paroh a neutekl pryč. Její pád zastaví stěna a jak mne její váha táhne za hlavu, spadneme společně na bok. Jakmile cítím, že se mne dotkla první kapka její krve se sklivcem a zároveň mne ten pach udeří do nozder, tak se mi zvedne žaludek a poté se odporoučím do mrákot za ní. |
| |||
Učebna 1 18:15:17 Jak dojdu k Leemu a zaklepu mu na rameno, tak cítím jak se lekne. Nestačim uhnout (6-5=1%), takže mi jeho paroh zajede rovnou do oka. Rázem cítím obrovskou bolest, která mě pošle rovnou do bezvědomí a já začnu padat na jeho malé tělo |
| |||
Učebna Luis, Grimgull, Rekki,, Miko Před schnutím mého ocasu zeleného zachráňuje jelen. A že má opravdové štěstí protože nebýt jeho zásahu je orkova hruď rozsekaná i s kostmi chránícími jeho vnitřní orgány. Jak dlouho by pak asi dokázal přežít? Co by ho mezi ztratou krve a šokem z bolesti poslalo do kolen dříve? To se nejspíš dozvím příště. Ocas se od něj odrazil a já ho jen stáhla zase zpátky, takže sebou opět nedočkavě škubal, lehce z jedné strany na druhou. Dál už si jich ale nevšímám, můj cíl je pořád stejný - zledovatělé tělo medúzy. Jelení mozek by dál zasahoval a protože se ke mně nemá jak sám dostat, stejně jako ta předchozí nicka, nemá cenu se jím zabývat. Jen si pohrdavě odfrknu a s úsměvem dál pokračuji. Jsem pak záhy znovu vyrušena, stejným otrapou který se marně snažil mě rozhodit už při "útoku" orka. Tentokrát však o něco efektivněji, bolestivým tlakem v mojí hlavě. Úsměv však z mojí tváře nezmizel ani v tuhle chvíli, bolest jen podnítila radost z utrpení. Nadšeně se uchechtnu než pod ním ztratím vědomí. Bolestí samotnou by se mu to nikdy nepodařilo, muselo v tom proto být něco víc. V novém sestřihu pro medúzu jsem se ale stejně moc daleko nedostala. Je to tak sotva desítka hadů o které jen kvůli jejich vyrušování přišla. |
| |||
Učebna 1 Dolly Když mu křídla zmizí jen mrknu, jak mne to takhle zblízka stále překvapuje. Něco jiného je to pozorovat z dálky nebo o tom číst... Každopádně jsem se nechal rozptýlit moc, protože se mi podtočí pod rukou a protáhne se za mne. Hned jak se pokusí odejít kolem lavice, tak ho drapnu za rameno a znovu se ho pokusím zatlačit do židle. (74%) "Nikam. Všem budeš prd platnej, když budeš mrtvej," zavrčím na něj už trochu nakvašeně. |
| |||
Učebna 1 Kristy Bolest hlavy není ještě ani o chlup lepší, když se mne najednou zničehonic někdo dotkne. Prudce zvednu hlavu, až vzduchem zasviští paroží a jestli je moc blízko, tak ji jím naberu. (34%) Okamžitě se kolem ní prosmeknu pryč a uskočím do strany. Nenechám se jí zachytit, pokud to jen trochu jde. (89%) "Nedotýkej se mě!" zaječím na ní dětským hlasem. |
| |||
Učebna 1 Ulgge Hlava se trochu zatočí, pohled trochu rozmlží a při dalším kroku se s někým střetnu. Snažím se mu zaostřit do obličeje, ale moc mi to nejde. V momentě, kdy se dotkneme, křídla se rozplynou a do bílých vlasů se zabarví modré pruhy. Když pochopím z jeho slov a zatlačení, že se mi snaží zabránit v tom pokračovat, vysmeknu se mu z rukou a couvnu od něj, až drcnu o lavici za mnou. Zavrtím hlavou v nesouhlasu. "Musím pokračovat... Musím pomoct..." protestuji a snažím se pokračovat dál. (26%) |
| |||
Učebna 1 Rekki, Kristy, Dolly Po mém asi životním výkonu, co kdy vyšlo z mých plic, se skutečně směrem k nám vydá někdo z ošetřovny. Mám dojem, že mi shoří krk, vzhledem k tomu, že jsem za celou dobu, už od příchodu do NŠÚ snad ani nezvýšil hlas. Netrpělivě na ně čekám ve dveřích učebny, nervózně se ohlížejíc do učebny. "Mohli byste přidat do kroku? Tarney už nějakou dobu nedýchá!" houknu na ně, abych donutil zrychlit ten klidný krok démona. Na chodbě se ještě věnuje Shar a Alfě. Mám dojem, že mi mezi prsty prokluzuje příčetnost, kolik se toho dneska stalo. Když mne pavoučnice osloví, zda jsem JÁ v pořádku, křečovitě a možná trochu hystericky se rozesměji. "Vážně? VÁŽNĚ? Tady umírá dobře půlka třídy," máchnu rukou do učebny, "a ty se ptáš, jestli jsem JÁ v pořádku?" koukám na ni, jak kdyby měla při nejmenším tři hlavy a právě se přede mnou změnila ve fialové žužu. Když nás léčitel odešle do třídy, mávnu na pavoučnici, že si beru levou stranu a vyrazím kolem Mersiho do třídy. Když mi cestu podél zdi zahradí bezvládná těla, proměním se v malého modrého ptáčka a přeletím je. První bez viditelných zranění je sice Jack, ale když k němu začnu slétávat, všimnu si, jak se od anděla potácí Dolly. Proměním se do své běžné podoby těsně před ním, až do mne trochu duchne. "Hej, hej, kam to běžíš... Sedni si a počkej na ošetření," promlouvám k němu klidně a snažím se ho usadit, aby se nikam dál nepotácel. Momentálně je to ale asi stejné, jako se snažit chytit vodopád. Na to, že mu z hlavy stéká krev, je překvapivě agilní. (11%) |
| |||
Učebna 1 Když na nás z chodby zavolá mladík, otočím se tím směrem. Během pár vteřin okolo mě projde léčitel. Hned vyrazím za ním. Když se mě zeptá, co umím, pohlédnu na něj. “Umím plést silné pavučiny a můj jed má různé účinky. Asi podobně jako opiáty.” V chodbě jsou dvě studentky, které vypadají dost vyčerpaně. K jedné z dívek léčitel pošle orb magie a té druhé podá lektvar. Pozoruji ho při pomoci dívkám a jsem stale poblíž něho. Dojdeme do učebny která je zdevastovaná. Kouknu na mladíka, který na nás zavolal. “Jsi v pořádku?” Nahlédnu do třídy, kde je ledová socha a ležící drak. Když mě léčitel poprosí, abychom se šli podívat po studentech, kteří nemají viditelné zranění, mířím rovnou k Leemu a poklepu mu na rameno. “ Jsi v pořádku? Není ti nic? Potřebuješ ošetřit?” |
| |||
Při vysušení těla se od něj konečně přestane ozývat zuřivé syčení a stoupat studená pára. S tělem není tak těžké manipulovat vzhledem k absolutní vláčnosti a také faktu, že v této podobě nejsem tak těžký. Již při prvních Kellyiných naléhavých slovech mi po bledé bílé pokožce přeběhne černý stín, který je cítit jako má černá magie. Vnitřní síla se připojí k jejímu snažení zbavit mé tělo usazené vnitřní vody. (79%) Když už nemůže vodu z těla vypálit, pokouší se alespoň pomoci s jejím vypuzením. Stahy jsou tak silnější, než by mohla čekat. Krátké černé vlasy jsou přepadané v obličeji a jen potrhují mrtvolný dojem těla, jenž je na dotyk studené. Plíce zůstanou stažené takovým způsobem, že se hrudník trochu propadne a jen velmi pomalu se vrací do normálu. Při úderu do hrudi se kupodivu tělo skoro ani nepohne, nicméně hybnou sílu regenerace využije k nastartování tělesných funkcí. Srdce párkrát udeří samostatně, než chytí rytmus. Po předchozích nekonečně dlouhých úmorných minutách bez kyslíku a proudění krve, se nyní konečně hrudník zvedne v nádechu a do těla se vžene přirozená životní síla. Není vůbec pochyb o tom, že naživu jsem jen díky rychlému zásahu studentů. Pokožka se začne postupně zahřívat, jak se do těla vrací život a síla. Přesto zůstávám v bezvědomí. Zhruba po třetím plesknutí do tváře mi ruka vystřelí k obličeji, aby mé hřejivé dlouhé prsty sevřely její tlapku. Několikrát se nadechnu, než pomalu zvednu víčka, abych se na ni podíval. V temně hnědých duhovkách zazáří jasně červené kroužky, než se ustálí do své přirozené temně červené. Hledím jí do očí a může se jí zdát, že jí hledím hluboko do duše. Nic neříkám, jen se velmi velmi lehce usměji. Musí ji být jasné, že je to reakce na její slova, jenž se mi zabořila do mysli jak blesk z čistého nebe. Trvá to několik dlouhých vteřin, než jí pustím dlaň. Poté se vrátí můj výraz do neutrálního, než se opatrně, s její pomocí, posadím. Ohlédnu se do třídy. Vypadá to, že jsem měl opět pravdu. Tohle není udržitelné. A dokud s tím něco neuděláme, bude toto na denním pořádku. Je očividně čas na to, abych oprášil nějaké své schopnosti z mládí. S těmito myšlenkami sklouznu z lavice, abych se vedle ní postavil a vytáhl se do své plné výše. V očích mi zahoří a v místnosti se začne okamžitě oteplovat. Stejně tak se místnost během několika minut zcela vysuší. (64%) "Kde je třeba mé pomoci?" konečně promluvím a obrátím se na Kelly, která má jistě přehled v tom, kde ošetřovatel, který se pohybuje po místnosti, neuspěl, nebo je třeba se tam vrátit. I když mi Shae předala své síly, byly skoro všechny spotřebovány na mou regeneraci, která mne tak dlouho udržela naživu. Vypadám tedy i přes jejich zásah trochu unaveně. |
doba vygenerování stránky: 1.3238730430603 sekund